Otvický potok
| Otvický potok | |
|---|---|
 Koryto potoka v Otvicích | |
| Základní informace | |
| Délka toku | 5 km |
| Světadíl | Evropa |
| Hydrologické pořadí | 1-14-01-024 |
| Pramen | |
| Vodní nádrž Otvice 50°28′27,57″ s. š., 13°26′17,01″ v. d. | |
| Ústí | |
| do vodní nádrže Újezd 50°29′46,46″ s. š., 13°29′4,81″ v. d. 290 m n. m. | |
| Protéká | |
 Česko (Ústecký kraj – okres Chomutov) | |
| Úmoří, povodí | |
| Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Bílina | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Otvický potok (též Hutní potok[1]) je drobný vodní tok v okrese Chomutov. Potok byl dlouhý 16,6 km, plocha povodí měřila 45 km² a průměrný průtok v ústí byl 0,03 m³/s.[2] Původně pramenil severně od Chomutova v nadmořské výšce 382 metrů a ústil zprava do Bíliny nedaleko Komořan v nadmořské výšce 230 metrů. V důsledku těžby hnědého uhlí byl výrazně zkrácen a část toku přeložena. Spravuje ho státní podnik Povodí Ohře.[3]
Dnes vzniká pod výpustí Velkého otvického rybníka a vzápětí protéká Prostředním rybníkem a pod ním ještě Otvickým rybníkem. Dále protéká Otvicemi, za kterými ho kříží zaniklá železniční trať, a Zaječicemi. Za nimi se obrací k severu a vzápětí vtéká do vodní nádrže Zaječice. Pod nádrží pokračuje asi 300 metrů dlouhým betonovým korytem, kterým se vlévá do vodní nádrže Újezd.[4] Na některých mapách je popsaný tok označen jako Hutní potok I a Otvický potok podle nich protéká severně od Otvic a vlévá se přímo do zaječické nádrže.[3]
Reference
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena. Vrskmaň. Chomutov: Okresní muzeum, 2000. 40 s. ISBN 80-239-4164-X. Kapitola Zaječice, s. 25.
- ↑ VLČEK, Vladimír. Zeměpisný lexikon ČSR. Vodní toky a nádrže. Praha: Academia, 1984. 316 s. S. 212.
- ↑ a b CENIA. Správa povodí [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-12-01]. Dostupné online.
- ↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2019-12-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Otvický potok na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“