Oultrejordain

Panství Oultrejordain Seigneurie d'Outre-Jourdain ←  1118–1187  → znak
geografie Jeruzalémské království ve 12. století, Zajordánské panství (východ, barva červená)
hlavní město:	Montréal (1115–1140) Kerak (1140–1188)
obyvatelstvo
národnostní složení:	Frankové, Arabové
jazyky:	latina, starofrancouzština, italština, arabština, řečtina
náboženství:	římskokatolické, řecké ortodoxní, syrské ortodoxní, ší'itský islám, judaismus
státní útvar
státní zřízení:	feudální monarchie
mateřská země:	Jeruzalémské království Jeruzalémské království (vazalství)
státní útvary a území
předcházející: Fátimovský chalífát následující: Ajjúbovský sultanát

Oultrejordain (česky Zajordánsko) je archaický frankofónní termín pro území na východ od řeky Jordán. Rozkládá se jihovýchodně přes Negevskou poušť až k Akabskému zálivu. Na severu a východě nejsou, až na Mrtvé moře, žádné přirozené hranice. Na východě vedlo množství karavanních tras, kudy zboží putovalo z Egypta a Arábie do Sýrie a muslimští poutníci do Mekky.

V antických časech se toto území nazývalo Edom a Moáb. V dobách před první křížovou výpravou oblast Zajordánska ovládal Fátimovský chalífát s centrem v Egyptě, avšak egyptská přítomnost zde byla spíše symbolická, pokud nějaká. Když se křižáci zmocnili Palestiny a založili Jeruzalémské království, nedlouho poté se král Balduin I. zmocnil i Zajordánska, kde nechal vybudovat hrady Krak de Montréal, Krak de Moab v Keraku a zřídil vazalské Panství Oultrejourdain (francouzsky Seigneurie d'Outre-Jourdain) neboli Zajordánské panství. Křižáci také ovládali oblast kolem Petry, kde zřídili arcibiskupství podřízení latinskému patriarchátu v Jeruzalémě.

Místní nomádské kmeny se snažily rychle uzavřít s Evropany mír a držet s nimi dobré vztahy. I za křižáků bylo v této oblasti velmi málo křesťanské populace. Oblast byla osídlena hlavně ší'itskými beduínskými kmeny, které se živily chovem velbloudů. Mnoho syrských jakobitů z oblasti na pozvání jeruzalémských králů odešlo z oblasti do Jeruzaléma, kde znovu osídlili vyvražděné židovské čtvrti. Ostatní křesťané, kteří žili v oblasti, vyznávali kočovný, či polokočovný způsob života a západní křižáci jim příliš nedůvěřovali.

Zajordánští páni či baroni

• Romain du Puy (1118–1126)
• Payen le Bouteiller (1126–1147)
• Maurice de Montréal (1147–1161)
• Philippe de Milly (1161–1168)
• Étiennette de Milly (1168–1188)
  • Homfroi III. z Toronu (1168-1173), první manžel Étiennette
  • Miles de Plancy (1173–1174), druhý manžel Étiennette
  • Renaud de Châtillon (1176–1187; antiochijský kníže 1153-1163), třetí manžel
• Homfroi IV. z Toronu (1187–1197)
• Alice Arménská (zřejmě 1197–1199)

• Erby pánů Zajordánska
• 

  Du Puy

• 

  Milly

• 

  Châtillon

• 

  Saint-Omer (páni z Toronu)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Oultrejordain na anglické Wikipedii.

Literatura

• John L. La Monte, Feudal Monarchy in the Latin Kingdom of Jerusalem, 1100-1291. The Medieval Academy of America, 1932.
• Jonathan Riley-Smith, The Feudal Nobility and the Kingdom of Jerusalem, 1174-1277. The Macmillan Press, 1973.
• RUNCIMAN, Steven. A history of the crusades. Vol. 2, The Kingdom of Jerusalem and the Frankish East : 1100-1187. London: Penguin Books, 1990. 536 s. ISBN 0-14-013704-1. (anglicky) 
• Steven Tibble, Monarchy and Lordships in the Latin Kingdom of Jerusalem, 1099-1291. Clarendon Press, 1989.

Související články

• Britské Zajordánsko
• Outremer
• Levanta
• Svatá země
• Galilea
• Mezopotámie