Oxid bismutitý

Oxid bismutitý
Obecné
Systematický názevOxid bismutitý
Anglický názevBismuth(III) oxide
Německý názevBismut(III)-oxid
Sumární vzorecBi2O3
VzhledŽlutá práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS1304-76-3
Vlastnosti
Molární hmotnost465,959 g/mol
Teplota tání826 °C (α-modifikace)
704 °C (β-modifikace)
860 °C (γ-modifikace)
815,6 °C (δ-modifikace)
Teplota varu1 890 °C
Teplota změny krystalové modifikace730 °C (α-modifikace v γ-modifikaci)
Hustota9,328 g/cm3 (α-modifikace, 25 °C)
9,18 g/cm3 (β-modifikace)
9,35 g/cm3 (γ-modifikace)
8,51 g/cm3 (δ-modifikace, 750 °C)
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
v silných kyselinách
Relativní permitivita εr18,2
Struktura
Krystalová strukturaα-modifikace
jednoklonná
β-modifikace
čtverečná (bazálně centrovaná)
γ-modifikace
krychlová (tělesně centrovaná)
δ-modifikace
Krychlová (plošně centrovaná)
Hrana krystalové mřížkyα-modifikace
a=816,6 pm
b=1 382,7 pm
c=585 pm
β=90°±20´
β-modifikace
a=1 030 pm
c=562 pm
γ-modifikace
a=1 008 pm
δ-modifikace
a=1 008 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−574,2 kJ/mol (α-modifikace)
Entalpie tání ΔHt61,2 J/g (α-modifikace)
61,1 J/g (δ-modifikace)
Standardní molární entropie S°151 JK−1mol−1 (α-modifikace)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°−494 kJ/mol (α-modifikace)
Izobarické měrné teplo cp0,244 JK−1g−1 (α-modifikace)
Bezpečnost
R-větyžádné nejsou
S-větyžádné nejsou
NFPA 704
0
1
0
Teplota vzníceníNehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid bismutitý (Bi2O3) je za normální teploty žlutý a za horka červenohnědý prášek nerozpustný ve vodě, methanolu, ethanolu, acetonu i hydroxidech. Je to zásadotvorný oxid, takže s kyselinami reaguje za vzniku bismutitých solí.[1] Vyskytuje se ve čtyřech krystalografických modifikacích – modifikace α (jednoklonná), modifikace β (čtverečná bazálně centrovaná), modifikace γ (kubická tělesně centrovaná) a modifikace δ (kubická plošně centrovaná). Připravuje se spalováním bismutu v atmosféře kyslíku nebo tepelným rozkladem dusičnanu bismutitého Bi(NO3)3 či uhličitanu bismutitého Bi2(CO3)3.

Odkazy

Reference

  1. GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 702. 

Externí odkazy

Literatura

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Média použitá na této stránce

NFPA 704.svg
The "fire diamond" as defined by NFPA 704. It is a blank template, so as to facilitate populating it using CSS.
Oxid bismutitý.PNG
Oxid bismutitý - Bi2O3
Bismuth(III) oxide.jpg
Oxid bismutitý.