Oxid chromičitý
| Oxid chromičitý | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | oxid chromičitý |
| Anglický název | Chromium(IV) oxide |
| Německý název | Chrom(IV)-oxid |
| Sumární vzorec | CrO2 |
| Vzhled | černé feromagnetické krystaly |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 12018-01-8 |
| Číslo RTECS | GB6400000 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 83,994 9 g/mol |
| Teplota rozkladu | 300 °C (vznik Cr2O3) |
| Hustota | 4,89 g/cm3 |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | horká koncentrovaná kys. sírová |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | čtverečná |
| Hrana krystalové mřížky | a= 441 pm c= 286 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −583,6 kJ/mol |
| Bezpečnost | |
| R-věty | R8 |
| S-věty | S8, S22 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid chromičitý (chemický vzorec CrO2) je jedním z oxidů chromu, který v něm má oxidační číslo IV. Vyskytuje se ve formě černých krystalků s velmi dobrými feromagnetickými vlastnostmi. Používá se jako záznamový materiál pro magnetofonové pásky a diskety.[1]
Poprvé oxid chromičitý připravil Friedrich Wöhler rozkladem chloridu chromilu (CrO2Cl2). Krystalický oxid chromičitý byl poprvé syntetizován v roce 1956 Normanem L. Coxem, chemikem společnosti E. I. DuPont, reakcí oxidu chromového (CrO3) s oxidem chromitým (Cr2O3) ve vodě při teplotě 800 K a tlaku 200 MPa. Rovnovážná rovnice pro hydrotermální syntézu je:[1]
3 CrO3 + Cr2O3 → 5 CrO2 + O2
Vzniklý magnetický krystal je dlouhá štíhlá jehlička, která je ideální jako magnetický pigment pro záznamové pásky. Když byl na konci šedesátých let 20. století komercializován jako záznamové médium, firma DuPont mu dala obchodní název Magtrieve.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chromium(IV) oxide na anglické Wikipedii.
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Média použitá na této stránce
Ball-and-stick model of part of the crystal structure of rutile, one of the mineral forms of titanium dioxide, TiO2.
Oxygen atoms are coloured red, titaniums are grey.
X-ray crystallographic data from:
R. W. G. Wyckoff (1963) Second edition. Interscience Publishers, New York, New York. Crystal Structures 1, 239-444
CIF retrieved from The American Mineralogist Crystal Structure Database.
See R. T. Downs, M. Hall-Wallace, "The American Mineralogist Crystal Structure Database.", American Mineralogist (2003) 88, 247-250 for details.