Oxid chromičitý

Oxid chromičitý
Obecné
Systematický název	oxid chromičitý
Anglický název	Chromium(IV) oxide
Německý název	Chrom(IV)-oxid
Sumární vzorec	CrO2
Vzhled	černé feromagnetické krystaly
Identifikace
Registrační číslo CAS	12018-01-8
Číslo RTECS	GB6400000
Vlastnosti
Molární hmotnost	83,994 9 g/mol
Teplota rozkladu	300 °C (vznik Cr2O3)
Hustota	4,89 g/cm3
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	horká koncentrovaná kys. sírová
Struktura
Krystalová struktura	čtverečná
Hrana krystalové mřížky	a= 441 pm c= 286 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−583,6 kJ/mol
Bezpečnost
Oxidující (O)
R-věty	R8
S-věty	S8, S22
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid chromičitý (chemický vzorec CrO₂) je jedním z oxidů chromu, který v něm má oxidační číslo IV. Vyskytuje se ve formě černých krystalků s velmi dobrými feromagnetickými vlastnostmi. Používá se jako záznamový materiál pro magnetofonové pásky a diskety.^[1]

Poprvé oxid chromičitý připravil Friedrich Wöhler rozkladem chloridu chromilu (CrO₂Cl₂). Krystalický oxid chromičitý byl poprvé syntetizován v roce 1956 Normanem L. Coxem, chemikem společnosti E. I. DuPont, reakcí oxidu chromového (CrO₃) s oxidem chromitým (Cr₂O₃) ve vodě při teplotě 800 K a tlaku 200 MPa. Rovnovážná rovnice pro hydrotermální syntézu je:^[1]

3 CrO₃ + Cr₂O₃ → 5 CrO₂ + O₂

Vzniklý magnetický krystal je dlouhá štíhlá jehlička, která je ideální jako magnetický pigment pro záznamové pásky. Když byl na konci šedesátých let 20. století komercializován jako záznamové médium, firma DuPont mu dala obchodní název Magtrieve.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chromium(IV) oxide na anglické Wikipedii.

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.