Oxid germaničitý
Oxid germaničitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid germaničitý |
Anglický název | Germanium dioxide |
Německý název | Germanium(IV)-oxid |
Sumární vzorec | GeO2 |
Vzhled | bílý prášek nebo bezbarvé krystaly |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1310-53-8 |
PubChem | 14796 |
SMILES | O=[Ge]=O |
Číslo RTECS | LY5240000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 104,59 g/mol |
Teplota tání | 1 086 °C (α) 1 117 °C (β) |
Teplota změny krystalové modifikace | 1 049 °C (α → β) |
Hustota | 6,239 g/cm3 (α, 15 °C) 4,228 g/cm3 (β) |
Index lomu | nD= 1,650 (β) |
Rozpustnost ve vodě | modifikace α nerozpustná modifikace β 0,447 g/100 ml (25 °C) 1,07 g/100 ml (100 °C) |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | silné kyseliny (α i β) silné zásady (α i β) |
Struktura | |
Krystalová struktura | čtverečná (α) šesterečná (β) |
Hrana krystalové mřížky | α-modifikace a= 439,63 pm c= 286,26 pm β-modifikace a= 498,7 pm c= 565,2 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −580,2 kJ/mol (α) −551,3 kJ/mol (β) −537,5 kJ/mol (amorfní) |
Entalpie tání ΔHt | 420,3 J/g (α) 201,7 J/g (β) |
Standardní molární entropie S° | 39,7 JK−1mol−1 (α) 55,3 JK−1mol−1 (β) |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −521,6 kJ/mol (α) −497,3 kJ/mol (β) |
Izobarické měrné teplo cp | 0,480 JK−1g−1 (α) 0,498 JK−1g−1 (β) |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
R-věty | R22 |
S-věty | žádné nejsou |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid germaničitý je oxidem germania, které v něm má oxidační číslo IV. Je to anhydrid kyseliny germaničité.
Použití
Je používán při výrobě optického skla a v katodách.[2] Pro užití jako polovodič v tranzistorech a diodách musí mít čistotu 99,999 %.[3]
Struktura
Stavba molekulové mřížky se velmi podobá SiO2 a vyskytuje se zejména ve struktuře podobné křemenu. Díky většímu atomovému poloměru může tvořit strukturní buňky nejen s uspořádáním GeO4 (tetraedrické) podobným křemeni, ale také GeO5 (triagonálně bipyramidální) a GeO6 (oktaedrické).[4]
Více o těchto uspořádáních se můžete dozvědět v článku hybridizace.
Reakce
V koncentrované HCl se rozpouští za vzniku [GeCl6]−2 . Se zásadami tvoří germaničitany. V příslušných reakcích tvoří germaničité analogy křemičitanů.
Reference
- ↑ a b Germanium dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ STELLMAN, Jeanne Mager. Encyclopaedia of Occupational Health and Safety: Chemical, industries and occupations. [s.l.]: International Labour Organization, 1998. Dostupné online. ISBN 978-9-22109-816-4. (anglicky)
- ↑ KREBS, Robert E. The history and use of our earth's chemical elements: a reference guide. [s.l.]: Greenwood Publishing Group, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0-31333-438-2. S. 200. (anglicky)
- ↑ HOUSECROFT, Catherine; SHARPE, Alan. Anorganická chemie. 1. vyd. Praha: VŠCHT, 2014. 1119 s. ISBN 978-0273-74275-3. S. 458.
Literatura
- Anorganická chemie, Catherine E. Housecroft a Alan G. Sharpe, vydala: VŠCHT Praha, 2014 ISBN 978-0-273-74275-3
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for substances hazardous to human health.
(c) Materialscientist na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Germanium oxide