Oxid kobaltnatý

Oxid kobaltnatý
Obecné
Systematický název	Oxid kobaltnatý
Anglický název	Cobalt(II) oxide
Německý název	Cobalt(II)-oxid
Sumární vzorec	CoO
Vzhled	olivově zelená práškovitá látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	1307-96-6
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	215-154-6
PubChem	9942118
UN kód	3288
Číslo RTECS	GG2800000
Vlastnosti
Molární hmotnost	74,932 6 g/mol
Teplota tání	1 795 °C
Teplota varu	2 550 °C
Teplota změny krystalové modifikace	7 °C (β → α)
Hustota	6,43 g/cm3
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	kyseliny (vznikají kobaltnaté soli)
Měrná magnetická susceptibilita	856,27 Sm−1 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura	krychlová plošně centrovaná (α) Krystalografická soustava#Čtverečná (tetragonální)čtverečná (β)
Hrana krystalové mřížky	α modifikace a= 425,4 pm β modifikace a= 425,52 pm c= 420,58 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−239,3 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	670 J/g
Entalpie varu ΔHv	3 400 J/g
Standardní molární entropie S°	43,9 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−213,4 kJ/mol
Bezpečnost
GHS07 GHS09 [1] Varování[1]
R-věty	R22, R43, R50/53
S-věty	S2, S24, S37, S60, S61
Teplota vzplanutí	nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid kobaltnatý (chemický vzorec CoO) je olivově zelený prášek, nerozpustný ve vodě, rozpustný v kyselinách na kobaltnaté soli. Barva oxidu kobaltnatého závisí na velikosti částic, stejně jako zelený (nejčastější forma), lze také připravit žlutý, šedý, hnědý, slabě červený, namodralý nebo černý. Oxid kobaltnatý vzniká zahříváním hydroxidu kobaltnatého Co(OH)₂ nebo uhličitanu kobaltnatého CoCO₃ za nepřístupu vzduchu. Za normálních teplot má antiferromagnetické vlastnosti. Žíháním při teplotách 400–500 °C se získá oxid kobaltnato-kobaltitý Co₃O₄. Oxid kobaltnatý způsobuje modrou barvu kobaltového skla (draselné křemičitanové sklo se využívalo jako modrý pigment zvaný šmolka).

Reference

Literatura

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.