Oxid manganičitý
Oxid manganičitý | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid manganičitý |
Triviální název | Burel |
Anglický název | Manganese dioxide |
Německý název | Mangan(IV)-oxid |
Sumární vzorec | MnO2 |
Vzhled | Hnědočerná práškovitá látka |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1313-13-9 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 215-202-6 |
PubChem | 14801 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 86,937 g/mol |
Teplota rozkladu | 535 °C |
Hustota | 5,03–5,08 g/cm³ |
Tvrdost | 6–6,5 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyselina chlorovodíková kyselina sírová kyselina dusičná (ne) zásady |
Měrná magnetická susceptibilita | 329,55×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | Čtverečná |
Hrana krystalové mřížky | a = 438,8 pm c = 286,5 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −520,9 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 53,1 J K−1 mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −466,0 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,623 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Varování[1] | |
R-věty | R20/22 |
S-věty | S2, S25 |
NFPA 704 | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid manganičitý (chemický vzorec MnO2) je jedním z oxidů manganu. V přírodě se vyskytuje jako načernalý nebo hnědý minerál pyroluzit (starším českým názvem burel). Čistý oxid manganičitý je černá práškovitá látka s výraznými redoxními schopnostmi, nerozpustná ve vodě ani v kyselině dusičné. Je však dobře rozpustná v kyselině chlorovodíkové za studena a za horka i v kyselině sírové a hydroxidu draselném.
Fyzikálně-chemické vlastnosti
Oxid manganičitý se při teplotě 535 °C rozkládá za vzniku oxidu manganitého Mn2O3 a kyslíku. Při teplotách blízkých 1 000 °C pokračuje rozklad na podvojnou sloučeninu se vzorcem Mn3O4 (oxid manganato-manganitý). Při ještě vyšších teplotách pokračuje rozklad až na oxid manganatý MnO.
Oxid manganičitý má silné redukční i oxidační schopnosti. Působením kyseliny chlorovodíkové dochází k jeho redukci za vzniku chloridu manganatého a uvolňuje se chlór (této reakce využil i Carl Wilhelm Scheele k první izolaci chlóru roku 1774):
Při působení horké kyseliny sírové na oxid manganičitý dochází dokonce k uvolnění kyslíku:
Zahřátím směsi hydroxidu draselného, oxidu manganičitého a za probublávání vzduchem dochází k oxidaci na manganan draselný, který dále samovolně přechází na manganistan draselný (díky oxidu uhličitému obsaženém ve vzduchu) a vzniklý oxid manganičitý dále reaguje opět za vzniku mangananu:
Využití
Redukční schopnosti se dnes využívají nejvíce při výrobě manganistanu draselného KMnO4. Oxidační schopnosti se využívaly dříve při výrobě chlóru, horká kyselina chlorovodíková se lila na pyroluzit a uvolňoval se chlór.
Používá se mimo jiné v alkalických bateriích a zinko-uhlíkových článcích ve směsi s uhlíkem jako depolarizační činidlo, aby tak zabránil probíjení baterie naprázdno. [2].
Využívá se dále ke katalyzovanému rozkladu peroxidu vodíku v laboratořích na vývoj kyslíku:
V organické syntéze se využívá k oxidaci allylických alkoholů na příslušné aldehydy nebo ketony.
Související články
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Manganese dioxide na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Manganese dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Greenwood, Norman N.; Earnshaw, A. (1984), Chemistry of the Elements, Oxford: Pergamon, pp. 1218–20, ISBN 0-08-022057-6 .
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid manganičitý na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances
The "fire diamond" as defined by NFPA 704. It is a blank template, so as to facilitate populating it using CSS.
Oxid manganičitý - MnO2