Oxid nikelnatý

Oxid nikelnatý
Obecné
Systematický název	Oxid nikelnatý
Anglický název	Nickel(II) oxide
Německý název	Nickel(II)-oxid
Sumární vzorec	NiO
Vzhled	šedozelený prášek
Identifikace
Registrační číslo CAS	1313-99-1
PubChem	14805
Číslo RTECS	QR8400000
Vlastnosti
Molární hmotnost	74,692 8 g/mol
Teplota tání	1970 °C
Hustota	6,67 g/cm3
Index lomu	nD=2,181 8 nLi=2,37
Tvrdost	5,5
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	kyseliny roztok amonné soli
Struktura
Krystalová struktura	kubická plošně centrovaná
Hrana krystalové mřížky	a=417,7 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−239,7 kJ/mol
Entalpie tání ΔHt	678 J/g
Standardní molární entropie S°	38,0 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−211,6 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	0,593 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 GHS08 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R49, R43, R53
S-věty	S53, S45, S61
NFPA 704	0 2 0
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid nikelnatý je jedním z oxidů niklu, který je v něm přítomen v oxidačním čísle II. NiO je šedozelená amfoterní práškovitá látka, reaguje s kyselinami za vzniku nikelnatých solí či hydroxidy (alkalických kovů) za vzniku hydroxidu či hydroxidokomplexů. V přírodě ho lze nalézt v podobě minerálu bunsenitu.

Výroba

Připravit ho lze tepelným rozkladem (dehydratací) hydroxidu nikelnatého Ni(OH)₂:

Ni(OH)₂ → NiO + H₂O

Nebo spalováním niklu v kyslíku, tato metoda ale neposkytuje čistý oxid:^[2]

2 Ni + O₂ → 2 NiO

Reference

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid nikelnatý na Wikimedia Commons