Oxid olovičitý
Oxid olovičitý | |
---|---|
Vzhled oxidu olovičitého | |
Obecné | |
Systematický název | Oxid olovičitý |
Anglický název | Lead dioxide |
Německý název | Blei(IV)-oxid |
Sumární vzorec | PbO2 |
Vzhled | hnědočervený prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1309-60-0 |
UN kód | 1872 |
Číslo RTECS | OGO700000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 239,2 g/mol |
Teplota tání | rozklad |
Teplota změny krystalové modifikace | 290 °C (β → α) |
Hustota | 9,375 g/cm³ (β) 9,67 g/cm³ (α) |
Index lomu | nDa=2,229 nDc=2,3 |
Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
Relativní permitivita εr | 26,0 |
Měrná magnetická susceptibilita | −2,51×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | kosočtverečná (α) čtverečná (β) |
Hrana krystalové mřížky | modifikace α a= 497 pm b= 594 pm c= 544 pm modifikace β a= 494,2 pm c= 336,7 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −277 kJ/mol |
Standardní molární entropie S° | 68,6 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −217,4 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,270 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
R-věty | R61, R20/22, R33, R62, R50/53 |
S-věty | S53, S45, S60, S61 |
NFPA 704 | |
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid olovičitý je tmavě hnědá krystalická nebo amorfní látka. Krystalická forma má tetragonální strukturu rutilového typu. V přírodě se velmi vzácně vyskytuje jako minerál plattnerit. Vzhledem k vysokému oxidačnímu stupni atomu olova je mimořádně silným okysličovadlem. I když je ve vodě jen málo rozpustný, je jedovatý.
Příprava
Oxid olovičitý se obvykle připravuje z oxidu olovnato-olovičitého, ze kterého se dvojmocné olovo odstraní rozpouštěním ve formě dusičnanu olovnatého zředěnou kyselinou dusičnou a v reakční směsi zůstává prakticky nerozpustný oxid olovičitý v amorfní podobě
- Pb3O4 + 4 HNO3 → PbO2 + 2 Pb(NO3)2 + 2 H2O.
Jinou možností je oxidace oxidu olovnatého působením chlornanu v silně alkalickém prostředí, např.
- PbO + KClO → PbO2 + KCl.
Tavením směsi oxidu olovnatého s hydroxidem alkalického kovu (např. s hydroxidem sodným) vzniká nejprve příslušný olovnatan
- PbO + 2 NaOH → Na2PbO2 + H2O,
který se okamžitě oxiduje vzdušným kyslíkem až na olovičitan
- 2 Na2PbO2 + O2 → 2 Na2PbO3.
Po rozpuštění ve vodě se mírným okyselením (např. velmi zředěnou kyselinou sírovou) uvolní nestálá kyselina olovičitá H2PbO3, resp. H4PbO4, jež se okamžitě rozpadá na vodu a oxid olovičitý
- Na2PbO3 + H2SO4 → Na2SO4 + PbO2 + H2O.
Chemické vlastnosti
Zahřátím na teplotu kolem 290 °C se rozkládá na oxid olovnatý a kyslík
- 2 PbO2 → 2 PbO + O2.
S koncentrovanými kyselinami poskytuje olovnaté soli a kyslík
- 2 PbO2 + 2 H2SO4 → 2 PbSO4 + 2 H2O + O2.
Se studenou kyselinou chlorovodíkovou poskytuje chlorid olovičitý
- PbO2 + 4 HCl → PbCl4 + 2 H2O,
zatímco za tepla vzniká chlorid olovnatý a část chlorovodíku se oxiduje na volný chlor
- PbO2 + 4 HCl → PbCl2 + Cl2+ 2 H2O.
S oxidem siřičitým reaguje exotermicky za vzniku síranu olovnatého
- PbO2 + SO2 → PbSO4,
stejně tak oxiduje i elementární siru
- 4 PbO2 + S → 3 PbO + PbSO4
za vzniku značného množství tepla (proto se přidává spolu se sírou do hlaviček zápalek).
Se silnými zásadami, například hydroxidem draselným, vytváří komplexní soli
- PbO2 + 2 KOH + 2 H2O → K2[Pb(OH)6],
v tomto případě hexahydroxoolovičitan draselný. Olovičitany jsou ve vodném roztoku nestálé a snadno se hydrolyzují zpět na hydroxid a kyselinu olovičitou, respektive oxid olovičitý.
Oxid olovičitý je tak silným oxidačním činidlem, zejména v kyselém prostředí, že například převádí dvojmocný mangan na sedmimocný; tak například za přítomnosti kyseliny dusičné z dusičnanu manganatého vzniká působením oxidu olovičitého kyselina manganistá
- 2 Mn(NO3)2 + 5 PbO2 + 6 HNO3 → 5 Pb(NO3)2 +2 HMnO4 + 2 H2O.
Významná elektrochemická reakce, v níž hraje nejdůležitější roli oxid olovičitý, probíhá při vybíjení a nabíjení olověného akumulátoru. Tuto reakci lze sumárně zapsat takto:
- Pb + PbO2 + 2 H2SO4 ↔ 2 PbSO4 + 2 H2O.
Při vybíjení akumulátoru probíhá tato rovnice směrem doprava, při nabíjení směrem doleva (podrobnosti viz heslo olověný akumulátor).
Použití
Používá se v chemickém a barvářském průmyslu a také při výrobě zápalek a pyrotechniky. Větší množství tohoto oxidu se používá jako vytvrzovací činidlo pro sulfidové polymery.
Fyziologické působení
Při vdechnutí oxid olovičitý dráždí průdušky a plíce a v případě silného zasažení člověk pociťuje kovovou pachuť na sliznicích úst, bolesti na prsou a v krajině břišní. Při požití ústy dochází k otravám díky jeho rozpustnosti v kyselině solné, obsažené v žaludečních šťávách. Otrava se projevuje bolestmi a křečemi v žaludku, spojenými s nevolností až zvracením a bolestí hlavy. Akutní otrava vede k pocitu svalové ochablosti, úplné ztrátě apetitu, případně ke ztrátě vědomí a při velmi vysokých koncentrací olova v krevním oběhu až ke kómatu a případně i ke smrti. Na pokožce může vyvolat místní spáleniny.
Při dlouhodobém vystavení působení oxidu olovičitého může dojít k nahromadění olovnatých sloučenin v těle a časem se mohou vyvinout podobné příznaky jako při akutní otravě. Jinak se chronická otrava projevuje neklidem, zvýšenou dráždivostí, poruchami zraku, zvýšeným krevním tlakem. Obvykle se projevuje i šedivou barvou pokožky obličeje.
Osoby s poruchami ledvin, nervového systému nebo s kožními chorobami bývají k působení této látky na jejich organismus mnohem citlivější.
U laboratorních zvířat byla zjištěna karcinogenicita oxidu olovičitého; u lidí nebyla s jistotou prokázána. Prokázána byla také teratogenicita a podobně jako u jiných sloučenin olova může při chronických otravách docházet k poruchám reprodukčních schopností vedoucích až ke sterilitě.
Ekologické účinky
Vzhledem k nepatrné, ale přesto existující rozpustnosti oxidu olovičitého ve vodě, je ve větším množství nebezpečný pro vodní organismy, v nichž se může hromadit a tak vnášet olovo do potravního řetězce.
Reference
- ↑ a b Lead dioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid olovičitý na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for substances hazardous to human health.
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for environmentally hazardous substances
The "fire diamond" as defined by NFPA 704. It is a blank template, so as to facilitate populating it using CSS.
Oxid olovičitý - PbO2
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for oxidizing substances