Oxid rheniový
| Oxid rheniový | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Oxid rheniový |
| Anglický název | Rhenium trioxide |
| Německý název | Rhenium(VI)-oxid |
| Sumární vzorec | ReO3 |
| Vzhled | červeno-fialové krystaly nebo prášek |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 1314-28-9 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 234,205 g/mol |
| Teplota tání | 160 °C |
| Teplota rozkladu | 400 °C |
| Hustota | 6,9–7,3 g/cm3 |
| Index lomu | nD= 1,68 |
| Rozpustnost ve vodě | nerozpustný |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech | kyselina dusičná peroxid vodíku |
| Měrná magnetická susceptibilita | 0,858 5×10−6 cm3 g−1 |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | krychlová |
| Hrana krystalové mřížky | a=373 pm |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −592,9 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 82,8 J K−1 mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −514,4 kJ/mol |
| Bezpečnost | |
| [1] Varování[1] | |
| R-věty | žádné nejsou |
| S-věty | žádné nejsou |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Oxid rheniový (ReO3) je jedním z oxidů rhenia, to je v něm přítomno v oxidačním stavu VI. Je to jediný stabilní trioxid prvků 7. skupiny.
Příprava a struktura
Lze jej připravit redukcí oxidu rhenistého pomocí oxidu uhelnatého při teplotě 200 °C nebo pomocí kovového rhenia při teplotě 400 °C.[2]
- Re2O7 + CO → 2 ReO3 + CO2
- 3 Re2O7 + Re → 7 ReO3
Každý atom rhenia je oktaedricky koordinován šesti atomy kyslíku. Oktaedry jsou propojeny svými vrcholy, čímž tvoří trojdimenzionální strukturu. Koordinační číslo kyslíku je 2.[3]
Vlastnosti
ReO3 má (v porovnání s jinými oxidy) velmi nízký měrný elektrický odpor. Chová se podobně jako kovy, jeho elektrický odpor klesá s teplotou. Při 300 K je měrný odpor 100 nΩ·m, po ochlazení na 100 K klesne na hodnotu 6,0 nΩ·m.[4]
Oxid rheniový je nerozpustný ve vodě a ve zředěných kyselinách a zásadách. Zahřívání se zásadami vede k disproporcionaci na oxid rheničitý a rhenistan,[4] reakce s kyselinami za vyšší teploty poskytuje oxid rhenistý. V koncentrované kyselině dusičné vzniká kyselina rhenistá.
Zahříváním na teplotu 400 °C ve vakuu dochází k disproporcionaci:
- 3 ReO3 → Re2O7 + ReO2
Odkazy
Reference
- ↑ a b Rhenium trioxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NECHAMKIN, H.; HISKEY, C. F.; MOELLER, Therald. Rhenium(VI) Oxide (Rhenium Trioxide). Příprava vydání Ludwig F. Audrieth. Hoboken, NJ, USA: John Wiley & Sons, Inc. Dostupné online. ISBN 978-0-470-13234-0, ISBN 978-0-470-13162-6. DOI 10.1002/9780470132340.ch49. S. 186–188. DOI: 10.1002/9780470132340.ch49.
- ↑ ReO3 - Rhenium trioxide: Interactive 3D Structure. ChemTube3D [online]. [cit. 2021-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b GREENWOOD, NORMAN NEILL. Chemie prvků. Sv. 1.. 1. vyd. vyd. Praha: Informatorium 793 s., 1 příl s. Dostupné online. ISBN 80-85427-38-9, ISBN 978-80-85427-38-7. OCLC 320245801 S. 1294.
Literatura
- VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid rheniový na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Globally Harmonized System of Classification and Labelling of Chemicals (GHS) pictogram for hazardous substances