Oxid rtuťnatý

Oxid rtuťnatý
Obecné
Systematický název	Oxid rtuťnatý
Ostatní názvy	Rtutilka
Anglický název	Mercury(II) oxide
Německý název	Quecksilber(II)-oxid
Sumární vzorec	HgO
Vzhled	červený prášek (α) žlutý prášek (β)
Identifikace
Registrační číslo CAS	21908-53-2
UN kód	1641
Číslo RTECS	OW8750000
Vlastnosti
Molární hmotnost	216,589 4 g/mol
Teplota rozkladu	500 °C
Hustota	11,21 g/cm³ (α) 11,15 g/cm³ (β)
Index lomu	α-modifikace nLia= 2,37 nLib= 2,5 nLic= 2,65
Rozpustnost ve vodě	0,005 3 g/100 ml (25 °C) 0,039 5 g/100 ml (100 °C)
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	kyseliny zásady (ne)
Měrná magnetická susceptibilita	−2,996×10−6 cm3g−1
Struktura
Krystalová struktura	kosočtverečná (α) klencová (β) šesterečná (γ)
Hrana krystalové mřížky	α-modifikace a= 660,8 pm b= 551,8 pm c= 351,9 pm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−90,83 kJ/mol (α) −90,46 kJ/mol (β) −89,5 kJ/mol (γ)
Standardní molární entropie S°	70,29 J K−1 mol−1 (α) 71,1 J K−1 mol−1 (β) 73,6 J K−1 mol−1 (γ)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−58,555 kJ/mol (α) −58,425 kJ/mol (β) −58,24 kJ/mol (γ)
Izobarické měrné teplo cp	0,203 4 J K−1 g−1 (α)
Bezpečnost
GHS06 GHS08 GHS09 [1] Nebezpečí[1]
R-věty	R26/27/28, R33, R35, R50/53
S-věty	S1/2, S13, S26, S28, S37/39, S45, S60, S61
NFPA 704	1 3 0
Teplota vznícení	nehořlavý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Oxid rtuťnatý (HgO), archaicky rtutilka je anorganická sloučenina vyskytující se ve dvou formách: červené a žluté. Žlutý oxid rtuťnatý se připravuje smíšením roztoku chloridu rtuťnatého a hydroxidu sodného (vzniká oxid rtuťnatý, chlorid sodný a voda). Červená forma vzniká přípravou na tzv. suché cestě - termickým rozkladem anorganických nebo organických solí. Vyskytuje se v přírodě v podobě minerálu montroyditu,^[2] který krystaluje ve stejné mřížce jako červená modifikace.

Užití

Někdy se využívá pro přípravu rtuti, protože se snadno rozkládá. Slouží jako materiál anod ve rtuťových bateriích. Používá se jako antiseptická přísada do očních přípravků.

Odkazy

Reference

Literatura

• VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Oxid rtuťnatý na Wikimedia Commons