Oxyfilní buňka

1. Oxyfilní buňky jsou ty buňky, kde tmavé jádro obklopuje světlejší cytoplazma a jsou nápadně větší než 2. buňky hlavní produkující parathormon. Mají také tmavé jádro, ale jsou menší a početnější, 3. velké bílé ohraničené útvary jsou adipocyty – buňky tukové

Oxyfilní buňky (lat. paratheocyti acidophili) ^[1] jsou velké buňky s malými jádry charakteristické zmnožením mitochondrií. Někdy jsou tak nazývány onkocyty pro zmnožení svých mitochondrií nacházející se v onkocytomu (benigní novotvar) ledvin a slinných a endokrinních žláz. Ve štítné žláze jsou oxyfilní buňky známé jako Hürthleho nebo Askenazyho buňky.^[2]

Lokalizace

Příštítná tělíska jsou párové žlázy^[1] složené ze čtyř malých žlázek o velikosti zhruba 3 x 6 mm a celkové váze 0,4 g ^[3]. Jsou uložena za štítnou žlázou ve vazivovém pouzdru, každé příštítné tělísko zasahuje do jednoho laloku štítné žlázy, často jsou zanořeny do jejího parenchymu.^[1] Příštítná tělíska vylučují parathormon ze sekrečních hlavních buněk, které jsou ve shlucích uchycené na provazcích retikulárních vláken, nesoucí také cévy ^[1], přecházející ve vazivové pouzdro. Dalším typem buněk v příštítných tělískách jsou buňky oxyfilní.

Histologie

Hlavní (principiální) buňky tvoří většinu epitelu příštítných tělísek.^[1] Jsou to menší buňky polygonálního tvaru^[3] o velikosti 4 - 8 μm v průměru,^[1] jádra mají kulovitá, mírně kyselá cytoplazma bledě svítí. V elektronovém mikroskopu jsou v cytoplazmě patrná nepravidelná sekreční granula obsahující parathormon, a také různé množství glykogenu a tukových kapek. V mládí je poměr sekrečních granul vyšší než tukových, v průběhu stárnutí se tento poměr postupně zmenšuje, až převáží tuk. Sekreční buňky jsou v průběhu stárnutí nahrazovány tzv. adipocyty, buňkami tukovými, jejichž objem může u starších osob činit až 50 % objemu příštítného tělíska.^[3]

Oxyfilní buňky jsou rovněž polygonální, větších rozměrů než buňky hlavní (8 - 10 μm v průměru), ale vyskytují se mnohem sporadičtěji, často ve shlucích. Jejich výskyt byl prokázán pouze u člověka a makaka, objevují se postnatálně kolem 7 až 10 let, poté jejich počet stoupá.^[1] Od hlavních buněk se odlišují při použití kyselých barviv intenzivnějším, zrnitým zbarvením menších jader ^[1] a cytoplazmou obsahující nikoli granula, ale zato množství na kristy bohatých mitochondrií. Byl nalezen také glykogen, ale jeho význam zde je nejasný.^[1]

Funkce

Funkce oxyfilních buněk není dosud zcela objasněna. Podle množství mitochondrií by se dalo soudit, že zde bude probíhat metabolická aktivita, přesto tyto buňky netvoří tyreoidální hormony.^[4] Podle buněčných elementů na rozhraní mezi oxyfilními a hlavními sekrečními buňkami se soudí, že jde o dvě funkční variace stejného buněčného typu.^[1] Což ale k pochopení funkce také příliš nepřispívá.

Reference