Oxymóron

Oxymóron (z řeckého ὀξύμωρος, spojením oxys „ostrý“ + móros „tupý“), někdy též protimluv, je v lingvistice spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje – např. „ohlušující ticho“, „svítání na západě“ (Otokar Březina). Při striktním výkladu použitých slov by oxymóron tvořilo logický spor[pozn. 1], paradox.

Oxymóron se záměrně používá v poezii jako básnický prostředek (viz níže příklady).

Takzvaný pragmatický oxymóron[zdroj⁠?] je založen na tom, že kontradikci ve výrazu objeví adresát na základě svých znalostí světa: „čestný politik“, „nezávislá ruská média“, „konzervativní feminismus“.

Opakem oxymóra v lingvistickém smyslu je tautologie, případně pleonasmus.

Někdy mluvčí (pisatel) v polemice či při kontroverzi užije v řeči (textu) slovo „oxymóron“, aby sdělil nesouhlas – např. tím, že spojení „poctivý politik“ označí za oxymóron, vyjadřuje, že všechny politiky považuje za nepoctivé.

Příklady

Poznámky

  1. Oxymóron nemusí být výrok, ale lze ho na pravdivý nebo nepravdivý výrok doplnit. Např. zborcené harfy tón je žádný nebo zborcené harfy tón je nějaký. ÚSUDEK: (1) Harfa, která je zborcená, nevydává tón. (2) Tón zborcené harfy je žádný. POSTUP DŮKAZU SPOREM: Nejprve dáme negaci závěru k premise a v závěru označíme spor: (1) Harfa, která je zborcená, nevydává tón. (2) Není pravda, že tón zborcené harfy je žádný. (3) A a negace A. Ukazuje se, že negace závěru tvoří spor s premisou a úsudek je tedy správný.

Odkazy

Literatura

  • KARLÍK, Petr. Pleonasmus. In: KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek a PLESKALOVÁ, Jana, eds. CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny [online]. 2017 [cit. 11. 10. 2022]. Přístup z: https://www.czechency.org/slovnik/letter/O

Související články

Externí odkazy