Ozbrojené síly Spojených států amerických

Ozbrojené síly Spojených států amerických United States armed forces
Vojenská přehlídka
Složky armády	Armáda Spojených států Námořní pěchota Spojených států Námořnictvo Spojených států Letectvo Spojených států Vesmírné síly Spojených států Pobřežní stráž Spojených států
Velení
Vrchní velitel	Joe Biden
Ministr obrany	Lloyd Austin
Stav
Věk odvodu	17–45 let
K dispozici pro službu	72 715 332 mužů, věk 18–49 (2023), 71 638 785 žen, věk 18–49 (2023)
Vhodných pro službu	59 413 358 mužů, věk 18–49 (2023), 59 187 183 žen, věk 18–49 (2023)
Roční počet branců	2 186 440 mužů (2023), 2 079 688 žen (2023)
Aktivních vojáků	1 454 515[1] (3. na světě)
Rezervistů	848 000[2]
Výdaje
Rozpočet	850 miliard $[3]
Podíl na HDP	4,04 % (2007)
Související články
Historie	americká válka za nezávislost americká občanská válka první světová válka (1917–1918) druhá světová válka (1941–1945) studená válka (1945–1991) válka proti terorismu (2001–současnost)

Ozbrojené síly Spojených států amerických (anglicky United States Armed Forces) se skládají ze šesti uniformovaných složek: armády, letectva, námořnictva, námořní pěchoty, pobřežní stráže a vesmírných sil. V aktivní službě je kolem 1 400 000 lidí, s rezervisty pak 3 miliony lidí. Ozbrojené síly Spojených států operují s největším rozpočtem na světě – Spojené státy vynakládají na obranu okolo 50 % veškerých světových nákladů vojenství, spolu se státy NATO je to pak 70 %. Procento HDP amerických výdajů na zbrojení je však jen o něco vyšší než u států západní Evropy. Ozbrojené síly USA jsou v současnosti daleko nejsilnější a technologicky nejpokročilejší bojovou silou, což odpovídá postavení USA coby supervelmoci.

Americké ozbrojené síly jsou řízeny Ministerstvem obrany Spojených států sídlícím v Pentagonu. Vrchním velitelem je prezident Spojených států. Jeho pravomoci jsou však omezeny Kongresem prostřednictvím ústavy a také zákona z roku 1973 známého jako Usnesení o válečných pravomocech (anglicky War Powers Resolution). Podle ústavy je v kompetenci Kongresu vyhlašovat válku a také určovat finance na zřizování a udržování vojska a loďstva. Prezident může vyslat ozbrojené síly do zahraniční akce pouze na základě vyhlášení války, zákonného zmocnění k ozbrojeným akcím, nebo v případě útoku na Spojené státy, jejich území, jejich majetek nebo jejich ozbrojené síly. Zákon dále vyžaduje, aby prezident do 48 hodin informoval Kongres o nasazení ozbrojených sil k vojenské akci, a zakazuje ozbrojeným silám zůstat v zahraničí bez vyhlášení války nebo povolení Kongresu déle než 60 dní (s 30denní lhůtou pro stažení).^[4][5]

Ozbrojené síly se skládají ze šesti složek:

• Armáda Spojených států (ang. United States Army)
• Letectvo Spojených států (ang. United States Air Force)
• Námořnictvo Spojených států (ang. United States Navy)
• Námořní pěchota Spojených států (ang. United States Marine Corps)
• Pobřežní stráž Spojených států (ang. United States Coast Guard)
• Vesmírné síly Spojených států (ang. United States Space Force)

Po většinu své historie byly ozbrojené síly tvořeny profesionálními vojáky na bázi dobrovolnosti a povinná služba byla vyžadována jen v případě války při potřebě doplnění ozbrojených sil na početní stav umožňující vedení dlouhodobějšího válečný konfliktu. K tomu došlo například za občanské války (v roce 1862 zákon Konfederace o odvodech a v roce 1863 zákon Unie o povolání k vojenské službě). Za první světové války pak přišly další povinné odvody, když byl v roce 1917 schválen zákon o povinné vojenské službě (Selective Service Act), zavádějícím selektivní brannou povinnost omezující svou platnost trváním válečného stavu.^[6]

Mezi první a druhou světovou válkou byly odvody pozastaveny, obnoveny byly až zákonem o povinném výcviku a vojenské službě (Selective Training and Service Act) z roku 1940, který na všechny muže ve věku 21 až 36 let uvaloval povinnost absolvovat roční výcvikový program. Tato povinná vojenská služba zanikla roku 1947, poté byla obnovena a roku 1950 byla nahrazena selektivní brannou povinností, kdy o tom, kdo bude povolán, rozhodoval los.^[7] Systém selektivní služby (SSS) byl hojně využíván zejména za války Vietnamu, kde odvedenci tvořili asi 25% veškeré bojové síly. V letech 1964-1973 bylo prostřednictvím SSS povoláno do zbraně asi 2,2 milionu mužů z celkového počtu 27 miliónu vhodných pro službu. Odvody podle SSS byly ukončeny 30. 6. 1973 a od tohoto data jsou ozbrojené síly USA plně profesionální.^[8]

Ozbrojené síly Spojených států amerických se zapojily do velké části hlavních konfliktů 20. století. Americká armáda pomohla porazit císařské a později i nacistické Německo v obou světových válkách a také společně s námořní pěchotou v závěru druhé sv. války i císařské Japonsko, za použití atomových bomb v Hirošimě a Nagasaki. Po druhé světové válce bojovala americká armáda také v Koreji v letech 1950–1953 a ve Vietnamu, z kterého se americká armáda stáhla po podepsání mírové smlouvy v r. 1973. Americká armáda se také zúčastnila úderů leteckých sil Severoatlantické aliance v zemích bývalé Jugoslávie, a dalších – viz přehled válek v další části.

V současné době mají USA nejlépe vybavenou a nejsilnější armádu na světě. Tento fakt je způsoben vysokými výdaji na obranu (pro rok 2007 – 716 mld dolarů), a v jejich rámci podporovaným rozvojem moderních technologií, jakými jsou například technologie stealth nebo mikrovlnné, sonické a ULF (Ultra-Low Frequency) zbraně, které úspěšně vyvíjejí přední americké korporace. Americká armáda má vysokou bojeschopnost díky dlouholetým zkušenostem (od počátku 20. století, účastnila se přibližně stovky ozbrojených konfliktů nebo intervencí.^[9] V poslední době operuje například ve válce v Iráku a v Afghánistánu (v rámci operace Operace Trvalá svoboda a obecnějšího konceptu boje proti terorismu).

Armáda Spojených států má kolem 800 známých vojenských základen mimo území USA,^[10][11][12] patří sem například Futenma v Japonsku, Guantánamo na Kubě nebo Arifjan a Dauhá v Kuvajtu. V roce 2016 jejich správa stála 150 miliard^[13] z rozpočtu o výši 580,3 mld. USD za tento rok. Z mezinárodních vojenských aliancí patří USA k NATO, jejímž jsou vedoucím a nejsilnějším členem.

• Americká válka za nezávislost (1775–1783)

• války proti Indiánům (1785–1890)
• Britsko-americká válka (1812–1815)
• Mexicko-americká válka (1846–1848)
• Americká občanská válka (1861–1865)
• Španělsko-americká válka (1898)

• Filipínsko-americká válka (1899–1913)
• Americké zapojení do Mexické revoluce (1914–1919)
• První světová válka (1917–1918) – samotná válka ovšem začala už v roce 1914
• Banánové války (1903–1935) – neoficiální označení pro americké intervence v Karibiku a Střední Americe
  • Intervence v Panamě 1902–1903
  • Okupace Nikaragui 1912–1933
  • Okupace Haiti 1915–1934
  • Okupace Dominikánské republiky 1916–1924
  • Intervence v Hondurasu 1903, 1907, 1911, 1912, 1919, 1924 a 1925
  • Americké zapojení do Mexické revoluce (1914–1919)
• Druhá světová válka (1941–1945) – samotná válka ovšem začala už v roce 1939
• Studená válka (1945–1991)
  • Korejská válka (1950–1953)
  • Válka ve Vietnamu (1964–1975)
• Válka v Zálivu (1990–1991) – válka trvala cca půl roku
• Válka v Jugoslávii (1991–2001) – na straně NATO

• Válka v Afghánistánu (Operace Trvalá Svoboda, 2001–2021), přibližně 25 tisíc amerických vojáků a včetně Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly přibližně 10 000 vojáků (celkem 35 000), plánována posila 17 tisíc vojáků
• Válka v Iráku (2003–2011), také „Druhá válka v Zálivu“, kolem 150 tisíc vojáků

Mezi lety 1961^[14]–1971 používalo americké letectvo ve vietnamské válce na území Vietnamu, Kambodže a Laosu chemické zbraně jako Agent Orange, defolianty a další herbicidy, včetně těch, které obsahují dioxiny. To způsobilo závažná postižení nově narozených dětí v těchto oblastech. Kontaminace dioxiny je i v současnosti na úrovni 300–400 % bezpečných limitů.^[15]

Podle článku The Energy Bulletin z roku 2007^[16] jsou americké ozbrojené složky institucí s největší spotřebou ropy na světě. Energy Bulletin dále uvedl, že ozbrojené síly Spojených států amerických (k tomuto datu) provozuje 285 bojových a podpůrných lodí, kolem 4000 letadel a přibližně stejný nebo o trochu větší počet bojových vrtulníků, 28 000 obrněných vozidel, 140 000 vysoce mobilních víceúčelových kolových vozidel (High-Mobility Multipurpose Wheeled Vehicles), několik stovek dalších letadel a 187 493 jiných dopravních prostředků. Kromě 80 nukleárních ponorek a 11 nukleárních letadlových lodí všechna tato vozidla, plavidla a letadla spotřebovávají ropu – přesněji z ropy vyráběné pohonné hmoty.

Udržování armádního vybavení a angažování v současných vojenských operací stojí jednotlivé složky amerických ozbrojených sil (a potažmo americké daňové poplatníky) nejen obrovské množství peněz (samotná válka v Iráku přibližně miliardu dolarů za každých 5 dní),^[17] ale i pohonných hmot. Podle údajů CIA World Factbook z roku 2006 má větší spotřebu ropy než americké ozbrojené síly pouze 35 zemí světa. Spotřeba „per capita“ (15 galonů denně)^[18] je ještě markantnější – ta je např. 30× větší než v afrických zemích nebo 10× větší než v Číně. Tato spotřeba se sice oproti 80. letům 20. století asi o 1/5 snížila,^[16] ovšem v porovnání s dobou 2. světové války je ovšem stále zhruba 15násobná.^[16] O distribuci pohonných hmot armádním strojům se stará okolo 40 tisíc vojáků.

Více než polovinu z dodaných pohonných hmot představuje letecké palivo (JP-8), čtvrtina jsou ostatní frakční složky, a méně než desetinu tvoří zemní plyn.^[16] Motorový benzín představuje jen nepatrný podíl.^[19] Největší spotřebu má tedy letectvo. V roce 2006 spotřebovala americká letadla tolik leteckého paliva (letecký petrolej a letecký benzín) jako za celou 2. světovou válku.^[18] Například KC-135 Statotanker (který byl navržen na doplňování paliva za letu) má vlastní spotřebu 2650 galonů paliva za hodinu, tanky Abrams na jeden galon ujedou pouhé 0,6 míle (~ 1 km).^[18] Velkou spotřebu mají nejen pásová vozidla ale i jeepy a tzv. (Hummer) humvees s 4 mílemi na galon.^[20] Ze zbývající necelé poloviny všech dodávaných pohonných hmot (bez letectva) téměř 3/4 spotřebují doprovodná vozidla.^[16][21]

Oficiální údaje hovoří o spotřebě 320 000 barelů ropy denně,^[15] ale toto číslo nezahrnuje spotřebu smluvních partnerů („kontraktorů“), kteří též používají ropu resp. její deriváty z prostředků ozbrojených sil a jejichž počet zejména po roce 2003 vzrostl na několik tisícovek.

Ředitel Oil Change International, Steve Kretzmann, uvedl data o emisích CO₂ v důsledku posledních válečných konfliktů, do kterých jsou armáda a další složky ozbrojených sil Spojených států zapojeny, a konstatoval, že konkrétně válka v Iráku má na svědomí emise CO₂ ekvivalentní produkci 60 % všech zemí. Dodal: „Tyto informace nejsou běžně dostupné […] protože vojenské emise v zahraničí jsou vyňaty z vyžadovaných národních zpráv podle amerického práva a rámcového sněmu Spojených národů o změnách klimatu.“^[15] (K tomuto výňatku došlo při vyjednávání Kjótského protokolu, na kterém Spojené státy trvaly jménem tehdejšího ministra obrany Williama Cohena a na návrh dr. Jeffreyho Salmona z roku 1997.)

Server EcoWatch ve své analýze z roku 2017 konstatoval, že ozbrojené síly Spojených států je největším znečišťovatelem na světě^[22] – ať už se jedná o znečištění vody, vzduchu, půdy (při kontaminace benzínu, olova, ochuzeného uranu, pesticidů, defoliantů) nebo vystavení nebezpečné nukleární radiace. Na území USA se ozbrojené síly potýkají s 39 tisíci kontaminovaných území o rozloze 19 milionů akrů,^[23] ke znečištění životního prostředí dochází také na vojenských základnách, kterých je kolem osmi set téměř po celém světě.

Co se týká nukleární radiace, Spojené státy, v prvním období Studené války, v letech 1946–1958, provedly více než 60 testů nukleárních zbraní (výbuchů atomových bomb), převážně na tichomořských Marshallových ostrovech a Guamu.^[22]

• 
  Stará uniforma – BDU, dříve používaná všemi složkami
• 
  Armáda – Army Combat Uniform
• 
  Námořní pěchota – MARPAT
  (lesní a pouštní varianty)
• 
  Letectvo – Airman Battle Uniform
• 
  Námořnictvo – New USN Uniform

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ozbrojené síly Spojených států amerických na Wikimedia Commons