Označení hvězd

V astronomii mají hvězdy různé označení a jména, která zahrnují katalogová označení, současná i historická vlastní jména hvězd, a názvy v cizích jazycích.

Jen velmi malé procento známých hvězd má vlastní jména; všechny ostatní mají pouze označení z různých katalogů nebo seznamů, případně vůbec žádné označení. Hipparchos ve 2. století př. n. l. zaznamenal asi 850 hvězd viditelných pouhým okem. Johann Bayer v roce 1603 uvedl přibližně dvojnásobný počet. Teprve v 19. století začaly hvězdné katalogy zahrnovat všechny hvězdy viditelné pouhým okem. Bright Star Catalogue, katalog zahrnující všechny hvězdy jasnější než zdánlivá hvězdná velikost 6,5, tedy zhruba všechny hvězdy viditelné ze Země, obsahuje 9 096 hvězd.^[1] Moderní katalogy obsahují na miliardu hvězd, což je jen zlomek z odhadovaných 200 až 400 miliard hvězd v Mléčné dráze.

Několik stovek nejjasnějších hvězd mělo tradiční jména, z nichž většina pochází z arabštiny, ale některá také z latiny.^[2] Tyto názvy často trpěly několika problémy:

• Pravopis nebyl standardizovaný (Almach nebo Almaach nebo Almak nebo Alamak).
• Mnoho hvězd mělo více než jedno jméno srovnatelné popularity (Mirfak nebo Algenib nebo Alcheb; Regor nebo Suhail al Muhlif).
• Kvůli nepřesnostem ve starých hvězdných katalozích nebylo vždy jasné, kterou hvězdu daný název označuje (např. Alniyat mohl označovat Sigma Scorpii nebo Tau Scorpii).
• Některé hvězdy v úplně jiných souhvězdích měly stejný název: Algenib v Perseu a Algenib v Pegasu; Gienah v Labuti a Gienah v Havranovi.

V roce 2016 zahájila Mezinárodní astronomická unie (IAU) proces standardizace vlastních jmen hvězd prostřednictvím pracovní skupiny IAU Working Group on Star Names.^[3] První bulletin této skupiny z července 2016 zahrnoval seznam 125 hvězd, jejichž jména byla schválena. Další jména byla schválena během roku 2017 a 2018, čímž se počet jmenovaných hvězd zvýšil na více než 330.^[4]

Pokud hvězda nemá vlastní jméno, je obvykle označována pomocí katalogových označení. Existuje mnoho hvězdných katalogů, které se k tomuto účelu používají.

Johann Bayer v roce 1603 vytvořil systém přiřazování řeckých písmen hvězdám v rámci jednotlivých souhvězdí. Nejsvětlejší hvězda v souhvězdí obvykle dostala označení α, následuje β, γ atd. Tento systém je dodnes používán.^[5]

John Flamsteed vytvořil alternativní systém, který přiřadil hvězdám čísla na základě jejich rektascenze (průmět jejich pozice na nebeské sféře). Tento systém je obvykle používán pro slabší hvězdy, které Bayerův katalog nezahrnuje.^[6]

V moderní astronomii se používají rozsáhlé katalogy, které obsahují miliardy hvězd:

• Henry Draper Catalogue (HD) obsahuje 225 000 hvězd s informacemi o jejich spektrální klasifikaci.
• Bright Star Catalogue zahrnuje všechny hvězdy jasnější než 6. magnituda, tedy hvězdy viditelné pouhým okem.
• Gaia Catalogue je současný nejrozsáhlejší katalog hvězd, zahrnující více než miliardu hvězd s přesnými daty o jejich pohybu a vzdálenosti.^[7]

Proměnné hvězdy jsou hvězdy, jejichž jasnost se mění v čase. Tyto změny mohou být způsobeny:

• Vnitřními procesy (například pulzace u cefeid).
• Vnějšími faktory (například hvězda zakrytá obíhajícím tělesem, jako u zakrytových dvojhvězd).

Proměnným hvězdám, které nemají Bayerovo nebo Flamsteedovo označení, se přidělují specifická označení. Tento systém vznikl v 19. století a využívá velkých písmen abecedy:

• První objevené proměnné hvězdy v daném souhvězdí dostávají označení R, S, T atd., až po Z.
• Následují dvojice písmen: RR, RS, RT, až po ZZ.
• Po vyčerpání dvojpísmenných kombinací přicházejí označení jako AA, AB, a pokračuje se dále.^[8]

S objevem exoplanet bylo nutné vytvořit nové označovací systémy pro hvězdy, kolem kterých tyto planety obíhají. Většina z nich dostává jména podle projektu nebo observatoře, která exoplanetu objevila, například:

• HAT-P-1: hvězda objevená v rámci projektu Hungarian Automated Telescope.
• WASP-12: hvězda objevená teleskopem Wide Angle Search for Planets.
• TRAPPIST-1: hvězda s planetární soustavou objevená projektem TRAPPIST.

Každý systém následně přiděluje planetám písmena: první objevená planeta je označena jako "b", následuje "c", "d" atd.^[9]

Moderní astronomie spoléhá na digitální katalogy, které obsahují informace o miliardách hvězd. Mezi nejvýznamnější katalogy patří:

Vytvořený na počátku 20. století, tento katalog zahrnuje přes 225 000 hvězd do zdánlivé hvězdné velikosti 10. Obsahuje základní údaje o jejich spektrální klasifikaci a stále se používá jako základní referenční zdroj.^[10]

Mise Gaia Evropské kosmické agentury představuje revoluci v mapování hvězd. Od roku 2013 sbírá data o více než miliardě hvězd, včetně jejich polohy, pohybu a vzdálenosti. Data Gaia umožňují bezprecedentní přesnost při určování vlastností hvězd.^[11]

Moderní astronomové často využívají online databáze, jako například:

• Simbad: univerzální databáze hvězd a galaxií, spravovaná Observatoří ve Štrasburku.
• VizieR: přístup ke stovkám katalogů včetně Bright Star Catalogue a dalších.

Tyto zdroje umožňují výzkumníkům okamžitě vyhledávat podrobnosti o jakékoli hvězdě.^[12]

Označování hvězd představuje dlouhou tradici, která sahá od starověkých pojmenování jasných hvězd až po moderní katalogy zahrnující miliardy objektů. Díky rozvoji technologií, jako je mise Gaia nebo projekty na objevování exoplanet, můžeme sledovat hvězdy s vysokou přesností a získávat o nich nové informace. Moderní označovací systémy, ať už se jedná o Bayerova označení, Flamsteedova čísla nebo katalogy jako Henry Draper Catalogue, zajišťují jasné a systematické pojmenování, které usnadňuje práci astronomů na celém světě.

• Simbad – univerzální astronomická databáze (anglicky)
• Gaia Mission na stránkách ESA (anglicky)
• VizieR – přístup ke stovkám astronomických katalogů (anglicky)
• Naming Stars – IAU stránka o pojmenování hvězd (anglicky)
• The Straight Dope: Can You Pay $35 to Get a Star Named After You? (anglicky)