Pád Konstantinopole
Dobytí Konstantinopole Osmanskou říší | |||
---|---|---|---|
konflikt: Byzantsko-osmanské války | |||
![]() Vstup Mehmeda II. do Konstantinopole, Fausto Zonaro | |||
Trvání | 2. duben – 29. květen 1453 | ||
Místo | Konstantinopol (dnes Istanbul) | ||
Souřadnice | 41°1′48″ s. š., 28°56′6″ v. d. | ||
Výsledek | definitivní zánik Byzantské říše
| ||
Změny území | Osmanští Turci obsazují poslední zbytky byzantského území a z Konstantinopole se stává nové hlavní město sultanátu. | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pád Konstantinopole do rukou Osmanských Turků, v nějž vyústilo obležení z roku 1453 (trvalo od 2. dubna do 29. května), představuje definitivní zánik Byzantské říše a okamžik, kdy se Osmanská říše stala v Evropě velmocí ovládající Balkán a východní Středomoří. Bitva byla poměrně jednostrannou záležitostí.
Byzantská říše byla v této době již jen tragickým zbytkem kdysi mocného impéria a byzantský císař, který ovládal pouze bezprostřední okolí svého města, byl před ní de facto vazalem tureckého sultána. Hlavní příčinou (nebo spíš záminkou) ukončení příměří mezi Osmany a Byzancí a finálního útoku Turků na město, byl osmanský princ Orhan Çelebi sídlící tou dobou v Byzanci. Sultán Murad II. posílal každoročně 3 000 zlatých do Byzance pro vydržování svého panství v okolí Strumy, kterou ale fakticky spravoval Orhan. V roce 1440 byl Orhan jediným následníkem na osmanský trůn, avšak v roce 1451 po smrti Murada nastoupil na trůn místo něj Muradův syn Mehmed II. Když se pak byzantský císař Konstantin XI. připomněl dopisem Mehmedovi, že má pokračovat v placení příslušné sumy s tím, že Orhan je jedním z dalších uchazečů o jeho trůn, Mehmed to pojal jako záminku k útoku na Konstantinopol.

V srpnu 1452 dokončili Turci výstavbu Rumelijské pevnosti, a to i přesto, že se ji Byzantinci pokoušeli několikrát sabotovat, či minimálně zdržet. Nová pevnost na dohled od Zlatého rohu byla jasným symbolem neodvratnosti ofenzívy a obléhání. Císař proto nařídil zavřít brány a připravit se na úder. Konstantin XI. si byl vědom závažnosti situace a hlavně faktu, že se již sama Byzanc, již tvořila v podstatě jen samotná Konstantinopol a několik velmi vzdálených malých držav, sama neubrání. Císař se proto marně dožadoval pomoci ostatních křesťanských panovníků a nepomohlo mu, ani že přistoupil na formální obnovení jednoty pravoslaví s Římem (tzv. Florentskou unii). Tvrdil, že jako v dobách silné Byzance, kdy se podařilo Araby zatlačit s pomocí křížových výprav, by nyní podobná akce dokázala zastavit mnohem agresivnější Turky. Celkem připlulo z italských středomořských států jen několik galér a oddíl žoldnéřů pod vedením slavného janovského kapitána Giustinianiho. Giustinianiho 700 mužů představovalo velice cennou pomoc, ale sami o sobě nemohli stačit. Také Orhan se dobrovolně účastnil obrany města, spolu s tureckými přeběhlíky. Nechal postavit další hradby okolo moře; ty však Turci také zbourali, když pronikli do města.
Navzdory naprosto nedostatečnému počtu obránců vzdorovala Konstantinopol poměrně dlouho, což svědčí jak o urputné obraně, tak o kvalitě konstantinopolského opevnění. Nakonec však Turci přece jen pronikli za hlavní hradby. Stalo se tak poté, co byl Giustiniani raněn a opustil své stanoviště na hradbách, což obránce silně demoralizovalo. Konstantin zahynul krátce po pádu hradeb za bojů uvnitř města a jeho smrt definitivně zlomila odpor byzantských vojáků, kteří tak přišli krátce po sobě o oba hlavní velitele. Giustinianiho odvezli jeho muži na poslední chvíli na jedné z galér, ale v červnu zemřel na následky zranění (patrně na sněť). Orhan se snažil utéct v převleku za řeckého mnicha, ale byl zajat a popraven.
Galerie
- Byzantská říše roku 1450 (fialově), těsně před svým koncem.
- Mehmed II. v čele osmanského vojska, Fausto Zonaro
- Přesun turecké flotily ke Zlatému rohu po souši, F. Zonaro
- Turecký kanón z bronzu z Dardanel, 15. století (období shodné s dobou obléhání)
- Vstup Mehmeda II. do Konstantinopole, Jean-Joseph Benjamin-Constant
Literatura
- NICOLLE, David. Konstantinopol 1453 : konec byzantské říše. Praha: Grada, 2009. 96 s. ISBN 978-80-247-2881-0.
- RUNCIMAN, Steven. Pád Cařihradu. Praha: Epocha, 2003. 223 s. ISBN 80-86328-16-3.
Související články
- Hradby Konstantinopole
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu pád Konstantinopole na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Cplakidas, Licence: CC BY-SA 3.0
The Byzantine imperial ensign (βασιλικόν φλάμουλον), as depicted in the 14th-century Castilian Book of All Kingdoms, and described in the Treatise on Offices by the mid 14th-century Byzantine writer Pseudo-Kodinos as being hoisted on imperial naval vessels. It features the tetragrammic cross with the four "B"s that is attested in contemporary portolans, on coins and reliefs.
Coat of arms of Greece since 7 June 1975.
Vatican flag before1808
Dardanelles Gun. Very heavy 15th-C bronze muzzle-loading cannon of type used by Turks in siege of Constantinople, 1453, showing ornate decoration. Taken by The Land Feb 07 at Fort Nelson, Hampshire.
See Great Turkish Bombard.
Autor: Pce13, Licence: CC BY-SA 4.0
Drapeau de la Provence dit « ancien »
Le siège de Constantinople (1453) by Jean Le Tavernier after 1455

Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Standard of the Crown of Castile (Early Style)-Variant
Autor: Ddurbmonnejg, Licence: CC BY-SA 4.0
Naval and land fortifications flag of the Republic of Venice (XIV century-1797)
Autor: Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape od v ., Licence: CC BY-SA 3.0
Royal Banner of the Kingdom and Crown of Aragón
Autor: MapMaster, Licence: CC BY-SA 2.5
A political map of the eastern Mediterranean Sea, in 1450.
Autor: Old!!man1234561234, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Serbian Despotate, 1402-1459.
According to Rıza Nur, sultan Selim I (1512-20) had a white personal flag, while the Ottoman Army flag was red (kızıl bayrak). During Süleyman I's reign (1520-66) the janissaries had a white flag while the timariot cavalry had a red flag. It was used as the Ottoman civic and merchant flag from 1793 to 1923.
Autor: Dekodrak, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the Republic of Ancona.
Siege of Constantinople, Chronique de Charles VII by Jean Chartier.
Flag of Genoa
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování