Příčestí

Příčestí (participium, z lat. participare – „mít účast“; české označení vzniklo obrozeneckým převzetím ruského pričástije, což je částečný kalk z latiny[1]) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce:

Příčestí jsou často základem tvorby přídavných jmen (deverbální adjektiva), např. koupen > koupený, minul > minulý, a podstatných jmen (deverbální substantiva), zakoupen > zakoupení.

Počet druhů příčestí se v různých jazycích liší. Existují např. příčestí minulé, trpné (pasivní), supinum, gerundivum, gerundium, přechodníky (transgresivy) aj.

Čeština

Čeština má příčestí činné a trpné. Ze slovesných kategorií vyjadřují slovesný rod (diatezi) a vid (aspekt), dědí slovesnou valenci (vazebnost).

Příčestí slouží (zpravidla ve spojení s pomocným slovesem být k tvoření jednak minulého času (přišel jsem, on přišel) a jednak opisného pasiva (je, byl zbit).

Obě se plně tvarem, morfologicky shodují s krátkými (jmennými) tvary přídavných jmen, s nimiž ovšem také historicky souvisejí. Ty jsou pak základem jejich plných tvarů, např. ušlý, zbit, zbitý.

S adjektivy mají společné číslo a jmenný rod (genus) a v jeho rámci i životnost jakožto výraz mluvnické shody. Proto tvary (tj. konce koncovek) obou slovesných rodů (resp. příčestí) podléhají rodům jmenným včetně čísla (jednotného a množného), jsou ve shodě s rodem a číslem podmětu, podřizují se mu, „řídí se podmětem“. Podle jmenného rodu (mužského, ženského, středního) a čísla končí na: v jednotném čísle: -0, -a, -o, v množném čísle -i, -y, -a.

Příčestí činné

Příčestí činné (aktivní participium), běžně označované jako příčestí minulé, též „l-ové“. Používá se ve spojení s tvary pomocného slovesa být k tvoření:

  • minulého času (původně perfekta; znamenalo výsledek ukončeného minulého děje), např. přišel jsem;
  • kondicionálu, podmiňovacího slovesného způsobu, např. přišel bych.

Tvoří se od minulého slovesného kmene rodovými koncovkami -l, -la, -lo v jednotném čísle a -li, -ly, -la v množném čísle. Zakončení se řídí rodem a číslem podmětu.

Příčestí trpné

Příčestí trpné (pasivní participium), též „n/t-ové“ slouží ve spojení s pomocným slovesem být k tvoření opisného pasiva (trpného rodu), např. bude zabit, je zakazován.

Tvoří se od minulého slovesného kmene rodovými koncovkami -n, -na, -no v jednotném čísle a -ni, -ny, -na v množném čísle, nebo -t, -ta, -to v jednotném čísle a -ti, -ty, -ta v množném čísle. Zakončení se rovněž řídí rodem a číslem podmětu.

Příčestí přehledně

PříčestíJednotné
číslo
Množné
číslo
Mužský rodŽenský rodStřední rodMužský rod
životný
Mužský rod
neživotný
& ženský rod
Střední rod
činnébil
dělal
bila
dělala
bilo
dělalo
bili
dělali
bily
dělaly
bila
dělala
trpnébit
dělán
bita
dělána
bito
děláno
biti
děláni
bity
dělány
bita
dělána

Přechodníky a supinum

Můžeme se setkat také s přechodníky – přítomným a minulým – které vyjadřují současné nebo předčasné děje. Mohou se požívat místo vedlejších vět. V současné češtině jsou považovány za zastaralé.

V pračeštině se též po slovesech pohybu používalo supinum, které však bylo nahrazeno infinitivem. Jeho pozůstatkem v současné češtině je infinitivní zakončení -t, které prakticky vytlačilo původní -ti.

Odkazy

Reference

  1. REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Verze 1.0. Leda, 2007. Heslo „příčestí“

Literatura

  • Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.
  • FRIED, Mirjam. Kontextové faktory ve vývoji gramatických kategorií. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2015. 182 s. ISBN 978-80-7308-570-4.

Externí odkazy