Pátá křížová výprava
Pátá křížová výprava | |||
---|---|---|---|
konflikt: Křížové výpravy | |||
![]() Útok fríských křižáků na Damiettu | |||
Trvání | 1217–1221 | ||
Místo | Egypt, Ajjúbovský sultanát v Egyptě | ||
Výsledek | Vítězství egyptských Ajjúbovců | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pátá křížová výprava byla vyhlášena roku 1213 papežem Inocencem III. a trvala od roku 1217 do roku 1221. Jejím cílem bylo zaútočit na mocenské centrum dynastie Ajúbovců, Egypt a osvobodit od nich obsazenou Svatou zemi a Jeruzalém.
Svolání výpravy

Na jaře roku 1213 vydal papež Inocenc III. bulu, Quia maior, která svolávala veškeré křesťanstvo k nové křížové výpravě. Evropští králové však byli plně zaměstnáni bojem mezi sebou. V té době však Inocenc III. jejich pomoc nežádal, protože předchozí křížová výprava, kterou vedli králové (Druhá křížová výprava) skončila fiaskem. Papež nařídil začít s náboženskými průvody, kázáním a modlitbami, aby pro svou věc získal prostý lid, nižší šlechtu a rytíře.
Francie

Zpráva o nové křížové výpravě byla ve Francii kázána Robertem z Courçonu, nicméně na rozdíl od ostatních křížových výprav neměla tato informace ve Francii velký ohlas a k výpravě se mnoho francouzských rytířů, kteří měli stejně plné ruce práce s Albigenskou křížovou výpravou proti heretickým katarům, nepřipojilo. V roce 1215 papež svolal Čtvrtý lateránský koncil, kde spolu s jeruzalémským patriarchou Raoulem de Mérencourtem mezi ostatními církevními záležitostmi probírali také znovuobnovení křesťanského panství ve Svaté zemi. Inocenc III. chtěl, aby nová výprava byla pod plným dohledem papežství, stejně jako byla první křížová výprava, a aby se nevymkla kontrole jako čtvrtá křížová výprava, kdy ji zneužili Benátčané k dobytí Konstantinopole. Papež v roce 1216 pro křižáky naplánoval setkání v Brindisi a zakázal obchod s muslimy k zajištění ochrany křižáckých lodí a zbraní. Každý křižák mohl přijmout odpustek, ten ale mohl přijmout rovněž člověk, který křižákům finančně nebo jinak vypomohl, ale sám se výpravy neúčastnil.
Německo a Uhersko
Zprávu o nově chystané křížové výpravě přinesl do německých oblastí Oliver z Cologne. Císař Fridrich II. Štaufský se s ním zkusil spojit v roce 1215. Fridrich II. byl ten poslední monarcha, se kterým by se chtěl Inocenc III. spojit, jak se papežství vůči němu nechalo slyšet. V roce 1216 však Inocenc III. zemřel a jeho nástupce Honorius III. Fridricha II. z účasti vyškrtl a místo něj začal vyjednávat s rakouským vévodou Leopoldem VI. a uherským králem Ondřejem II.
Průběh tažení
V roce 1217 opustila evropská armáda hlavní město Jeruzalémského království, Akkon a spojila se s vojsky kyperského krále Huga I., jeruzalémského krále Jana z Brienne a antiochijským knížetem Bohemundem IV., aby zahájili útok na Ajúbovce v Sýrii.
Jeruzalém
V Jeruzalémě obránci preventivně rozebrali zdi a opevnění města, aby křižáci po jeho obsazení nebyli schopni Jeruzalém ubránit. Muslimové poté uprchli z města, ze strachu z opakování masakru, který se odehrál po dobytí města křižáky po první křížové výpravě v roce 1099. Nicméně Ajúbovci se o boj nezajímali a žádná ofenzíva nepřicházela. Počátkem roku 1218 se nemocný Ondřej rozhodl pod hrozbou exkomunikace vrátit do Uher.[1] On a jeho armáda se vydali na cestu do Uherska v únoru 1218, ale nejprve se zastavili v Tripolisu, aby se zúčastnili svatby Bohemunda IV. a Melisendy z Lusignanu. Hugo I. Kyperský při obřadu onemocněl a krátce nato zemřel. Ondřej se vrátil do Uherska na konci roku 1218.
Spojenectví s Ikonyjským sultanátem
Později v roce 1218 dorazil Oliver z Cologne společně s novou německou armádou a hrabě Vilém s holandskými, vlámskými a frískými posilami. S Leopoldem VI. a Janem z Brienne naplánovali útok na egyptskou Damiettu. Aby plán měl větší naději na úspěch, tak se křižáci spojili s ikonyjským sultánem Keykavem I. Ten zaútočil na Ajúbovce v Sýrii a uvolnil tak křižáků cestu k útoku na Damiettu.
Egypt

V červnu 1218 začali křižáci s obléháním Damietty a navzdory odporu nepřipraveného sultána Al-Adila, tak věž, která stála venku za městem padla 25. srpna. Dobýt samotné město už bylo složitější, protože nemoci způsobily křižákům citelné ztráty, mezi mrtvými byl i Robert z Courçonu. Al-Adil zatím také zemřel a jeho místo zaujal Al-Kámil. Mezitím Honorius III. vyslal v roce 1219 Pelagia Galvaniho jako nového vůdce křížové výpravy. Al-Kámil se pokoušel s křižáky vyjednávat o míru. Navrhl křižákům, že jim přenechá Jeruzalém, pokud od obléhání Damietty ustoupí, ale Pelagio jeho nabídku nepřijal. Poté, co to samé slyšel hrabě Vilém Holandský, opustil se svými bojovníky křižácký tábor a odplul domů. V srpnu nebo září přijel do křižáckého ležení František z Assisi a přešel kázat k Al-Kámilovi. V listopadu křižáci oslabili sultánovy síly a mohli tak konečně obsadit přístav.
Okamžitě po dobytí města začali o kontrolu nad ním mezi sebou bojovat papežské a světské zájmové skupiny. Novým pánem města se v roce 1220 prohlásil Jan z Brienne. Pelagio Galvani toto nepřijal a Jan se po roce vrátil do Akkonu. Pelagio doufal, že římský císař Fridrich II. přitáhne s čerstvými posilami, ten to však nikdy neudělal; namísto toho, po roce nečinnosti a nezájmu o situaci v Sýrii i Egyptě, se Jan z Brienne do Damietty vrátil, a křižáci v červenci 1221 vytáhli směrem na Káhiru.
V tuto dobu byl již Al-Kamil schopen spojit se se syrskými Ajúbovci, na které neustále útočil sultán Keykavus I. Křižácký pochod na Káhiru byl katastrofální; řeka Nil se vylila z břehů před křižáky a zastavila tak jejich postup. Suchý kanál, který křižáci před tím překonali byl nyní zaplavený a odřízl armádě ústupovou cestu. Zásobování vázlo a křižáci byli nuceni zahájit ústup. Vrcholem byl noční útok Al-Kamilových vojáků, který měl za následek obrovské ztráty mezi křižáky, a velitel Pelagio Galvani nakonec kapituloval.
Důsledky
Podmínky této kapitulace stanovovaly, že se Damietta vydá do rukou Al-Kamilovi výměnou za propuštění zajatých křižáckých bojovníků. Al-Kamil souhlasil s osmiletým mírem, který mu Evropané nabídli, a také s navrácením kusu pravého kříže (který, jak se později ukázalo, Al-Kamil nevlastnil).
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fifth Crusade na anglické Wikipedii.
- ↑ RICHARD, Jean. The Crusades, C.1071-c.1291. [s.l.]: Cambridge University Press, 1999. 540 s. Dostupné online. ISBN 978-0-521-62566-1. S. 295–299. (anglicky) Google-Books-ID: a0LO9u6xKvcC.
Literatura
- GABRIELI, Francesco. Křížové výpravy očima arabských kronikářů. Praha: Argo, 2010. 344 s. ISBN 978-80-257-0333-5.
- POWELL, James M. Anatomy of a Crusade. 1213-1221. Philadelphia: University of Pennsylvania Press, 1990. 312 s. ISBN 978-0-8122-1323-2. (anglicky)
- TYERMAN, Christopher. Svaté války : dějiny křížových výprav. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 926 s. ISBN 978-80-7422-091-3.
- WOLFF, Robert L.; HAZARD, Harry W., a kol. A History of the Crusades. Vol. 2, The later Crusades, 1189-1311. Madison: University of Wisconsin Press, 1969. 871 s. Dostupné online. (anglicky)
- Jonathan Riley-Smith (Hrsg.): Illustrierte Geschichte der Kreuzzüge. Frankfurt/New York 1999, S. 478 (Index, s.v. Damiette).
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pátá křížová výprava na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Coat of arms of the Halych principality
(c) Heralder, CC BY-SA 3.0
Arms of the Holy Roman Emperor, (Frederick I, Henry VI, and Frederick II.) Attributed with personal arms escutcheon.
Autor: Praundo, Licence: CC BY-SA 4.0
Ancient Flag of the Duchy of Burgundy
(c) Arwin7 na projektu Wikipedie v jazyce nizozemština, CC BY-SA 3.0
Dit is een overzichtskaart te verduidelijking van het artikel over de vijfde kruistocht.
Autor: MostEpic, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the house of Hesse
Autor: Arch, Licence: CC0
Frisian half eagle (heraldically "dimidiated")
Autor: Oppashi, Licence: CC BY-SA 4.0
Hungarian flag in the 13th century.
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Prince-Bishopric of Paderborn
Coat of arms of Baden, Markgrafschaft
Autor: Ec.Domnowall, Licence: CC BY 3.0
Drapeau du Royaume de Jérusalem
Autor:
- King Manfred of Sicily Arms.svg: Heralder
- derivative work: The White Lion
Banner of the Kings of Sicily under the House of Hohenstaufen.
Manfred, King of Sicily (r. 1258-1266) is known to have changed the field of the royal coat of arms to argent.
Some Nuova Cronica mss. illustrations of the early 14th century show military banners with the design alongside the coat of arms (e.g. ms. Chigiano L VIII 296.Black_St_George's_Cross
Used by Archbishopric-Electorate of Cologne 1475-1794 (Erzbistum Köln)
Autor: Samhanin, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the Duchy of Brabant. This particular COA is from the Ingeram Codex (1459).
Stammwappen derer von Stryk
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Archduchy of Austria
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of the counts of Tyrol. Blazon: Argent an eagle displayed gules, armed, beaked, and langued Or.
Flag of Great Seljuk Empire (1037-1157)
Autor: Nomadic1, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the Roman Catholic Diocese of Brixen
Autor: Carlodangio, Licence: CC BY-SA 4.0

Autor: Bibleprotector, Licence: CC BY-SA 4.0
The cross of the knights of the Order of St Thomas of Acre as used historically in the crusading period
Rectangle of web-safe RGB color #DC143C. 2x3 aspect ratio. Nominally 600x400 pixels.
Coat of arms of the Bishopric of Passau
Autor: Heralder
Cross by Katepanomegas, Licence: CC BY-SA 3.0
Arms of the Kingdom of Jerusalem
Autor: SOSJJ - World Confederation, Licence: CC BY-SA 3.0
Bandiera del Sovrano Ordine di San Giovanni di Gerusalemme (oltre 900 anni), Nera: militare
Autor: James2813, all elements drawn by Sodacan and Heralder, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the kingdom of Cyprus.
A kneeling knight with his horse before setting off on the crusades. His servant leaning over the turret with his masters helmet.From the Westminster Psalter, BL Royal MS 2 A xxii f. 220
Autor: Tom Lemmens, Licence: CC0
Generic flag of Flanders. If you require the flag of the Flemish community or region (Belgian governments), please use the official flag.
Autor: Samhanin, Licence: CC0
Double-headed eagle of the Sultanate of Rum
Reichststurmfahne (military banner used by the Holy Roman Emperor during ca. 1200-1350).
- The Reichssturmfahne was not a flag, but a banner. Meyer's Lexikon of 1897 says s. v. Banner: " [...] When investing a fief, the Emperor had together with this Imperial banner in black and yellow a second banner in red for the investion with penal judicature. This is probably the reason of combining the colours black, red and yellow to form a tricolor against the rules of heraldry...The Reichssturmfahne was smaller than the Imperial banner, more like a chaffron... [...] The banner of the Holy Empire bore a cross even before 1200; it is the St. George's banner... Emperor Friedrich III took the cross officially as part of the Imperial arms, but some of his successors did not use it." A. Birken, 22 Aug 2002
Autor: Alex Tora, Licence: CC BY 3.0
Flags of Ruthenian lands in the battle of Tannenberg, 1410.
Red_St_George's_Cross
Used by Archbishopric-Electorate of Trier 898–1794 (Erzbistum Trier)
Autor: Salah ad-Din Yusuf ibn Ayyub, Licence: CC0
Standard of Salah ad-Din Ayyubi
Autor: Sergento, Licence: CC BY-SA 4.0
Ранній герб ордену госпітальєрів
Autor: Samhanin, Licence: CC BY 3.0
Flag of Croatia (Early 16th century–1526) per source, which is historically innacurate as such a flag or coat of arms was used only since 1527 when the Croatian nobility elected the Habsburg dynasty.
Autor: Gambo7, Licence: CC BY-SA 3.0
Gonfalone della chiesa secondo Bonifacio VIII
The coat of arms of Andrew II of Hungary (Andrew II the Jerosolimita)
Autor: Ronald Preuss, Licence: CC BY-SA 2.5
Teutonic Order - Coat of Arms of the Grandmaster Hermann von Salza
Autor: User:Dbachmann, Licence: CC BY-SA 4.0
Wittelsbach coat of arms in the style of the 14th century.
The shield shape is chosen to go with File:Shield and Coat of Arms of the Holy Roman Emperor (c.1200-c.1300).svg. The size and arrangement of the lozenges is informed by the equestrian seal of Louis IV (File:Posse Band 1 b 0084.jpg), as far as has been possible within the chosen shield shape.
Note that Louis IV also used the Wittelsbach lozenges per pale with the Palatine lion, as seen here: File:Posse_Band_1_b_0085.jpg.Autor: Rkcora, Licence: CC BY-SA 4.0
Battle Standard (gonfalon) used by the Templars in battle.
The Conquest of Damiate. This painting was made for above the mantelpiece of the court-martial room in the building of the Haarlem Cluveniers (gunmen).
Flag of Genoa
Autor: David Ll L, Licence: CC BY-SA 4.0
Bandera del Imperio Latino de Constantinopla
Autor: ชาวไทย, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of Electorate of Cologne and the Archdiocese of Cologne.
Autor: Saltspan, elements by Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Arms of the kings of France (France Ancien)
Flag of Ayyubid. The Ayyubid dynasty is often represented by the colour yellow.
"The Ayyubids and Mamluks, who succeeded the Fatimids in Egypt and Syria, retained the association of yellow with the ruler." Jane Hathaway, A Tale of Two Factions: Myth, Memory, and Identity in Ottoman Egypt and Yemen, p. 97.Autor:
- Arms of Robert de Tarente.svg: Carlodangio
- Derivate work: The White Lion
Coat of Arms of the Latin Empire of Constantinople (House of Courtenay)
Vectorization of the 1495 Coat of arms of Croatia. It was officially used only since 1527, after the Croatian nobility elected the Habsburg dynasty.