Philippe Pétain

Philippe Pétain
Philippe Pétain (1941)
Rodné jméno	Henri Philippe Bénoni Omer Joseph Pétain
Narození	24. dubna 1856 Cauchy-à-la-Tour
Úmrtí	23. července 1951 (ve věku 95 let) Port-Joinville
Místo pohřbení	tomb of Philippe Pétain
Alma mater	École spéciale militaire
Povolání	politik, diplomat, důstojník a voják
Ocenění	maršál Francie (1918) velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1919) Kříž svobody velkokříž Řádu čestné legie Kříž za chrabrost … více na Wikidatech
Nábož. vyznání	katolická církev
Choť	Annie Pétain
Rodiče	Omer-Venant Pétain a Clotilde Legrand
Funkce	viceprezident (Nejvyšší válečná rada; 1920–1931) 18. křeslo Francouzské akademie (1929–1945) ministr války Francie (1934) státní ministr (1935) ambassador of France to Spain (1939–1940) … více na Wikidatech
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Henri Philippe Benoni Omer Joseph Pétain (24. dubna 1856 – 23. července 1951) byl francouzský voják a politik. Díky svým velitelským úspěchům za první světové války, především během bitvy u Verdunu, byl považován za národního hrdinu. Roku 1917 se stal velitelem francouzské armády, o rok později byl povýšen do hodnosti maršála Francie. Krátce před francouzskou kapitulací v červnu 1940 byl ustanoven ministerským předsedou a vedl mírová jednání s nacistickým Německem. Během války stál v čele vichistické Francie a stal se symbolem kolaborace s nacisty. Po válce byl odsouzen za velezradu k trestu smrti, později zmírněnému na doživotí.

Život

Jako veliteli ozbrojených sil byla maršálu Pétainovi udělovány zásluhy za bitvu na Marně a za vítězství v bitvě u Verdunu. Díky svým vojenským schopnostem a velké popularitě se v roce 1917 stal vrchním velitelem armády. V roce 1934 byl ministrem obrany a v následujícím roce státním sekretářem. Už tehdy prosazoval smířlivou politiku vůči nacistickému Německu.

Jako hlava státu bývá spojován s příměřím z června 1940 a vichistickým režimem, který započal tzv. Národní revoluci a aktivně spolupracoval s nacistickým Německem.

Na začátku 2. světové války ho ministerský předseda Paul Reynaud spolu s generálem Maximem Weygandem a plukovníkem de Gaullem prosadili do funkce ve válečné radě. Ta měla za úlohu mimo jiné vnést do francouzské armády novou sílu a patriotismus, avšak sociální a politické roztříštění ve Francii bylo příliš velké než ochota obyvatelstva postavit se Německu na odpor. Mocné útoky německé armády nakonec zmařily všechny snahy o účinnou obranu. Právě tehdy prezident Albert Lebrun vyzval Pétaina, aby po rezignaci Maxima Weyganda vytvořil novou vládu. Pétain pak 22. června 1940 podepsal s Německem ponižující příměří, které předalo nacistům přímou kontrolu na strategickém severu a západě Francie včetně Paříže a celého pobřeží s Atlantikem. Zbytek (asi 2/5 země) zůstal neokupovaný s administrativním centrem v lázeňském městě Vichy (de jure byla hlavním městem stále Paříž). Samostatnost byla formální, prakticky se jednalo o kolaborantský režim.

Po válce byl Pétain odsouzen k smrti za velezradu. Generál de Gaulle mu trest zmírnil na doživotní vězení.

Pétain zemřel 23. července 1951 ve věku devadesáti pěti let během internace na ostrově Yeu, kde je také pohřben.

Kontroverze

Pétain byl za své zásluhy v 1. světové válce oslavován jako hrdina. Po kolaboraci s nacisty (spojené s mnoha nevynucenými činy, nezřídka odporujícími lidským právům) však byl zatracen jako velezrádce. Dodnes je nařčení z pétainismu vážnou politickou urážkou.

Literatura

• BOROVIČKA, Michael. Kolaboranti : 1939-1945. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7185-846-1. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Philippe Pétain na Wikimedia Commons
• Osoba Philippe Pétain ve Wikicitátech
• Philippe Pétain, hrdina od Verdunu vržený do politiky Pořad Českého rozhlasu Plus, podrobné životopisné informace, citace z literatury.