Píďalka podzimní

Jak číst taxoboxPíďalka podzimní
alternativní popis obrázku chybí
Píďalka podzimní - sameček
alternativní popis obrázku chybí
Píďalka podzimní, ilustrace
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Řádmotýli (Lepidoptera)
Čeleďpíďalkovití (Geometridae)
RodOperophtera (Operophtera )
Binomické jméno
Operophtera brumata
(Linné, 1758)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Píďalka podzimní, též vlnopásník ovocný nebo píďalka zimní menší, Operophtera brumata, je drobný motýl, jehož housenky poškozují listy dřevin žírem při rašení. Housenky vyžírají v listech zpočátku drobné otvory, které se postupně zvětšují a dochází až ke skeletaci listů.[1] Píďalka podzimní je polyfág. Živí se na ovocných stromech, ale i na okrasných listnáčích, například dubech a jilmech, ale vezme zavděk i lišejníkem.[2] Podle dostupných informací způsobuje příležitostně několikaleté holožíry.

Synonyma

Pro organismus s označením píďalka podzimní je používáno více rozdílných názvů, například Cheimatobia brumata nebo Phalaena brumata.

Zeměpisné rozšíření

Areál rozšíření píďalky podzimní zahrnuje Asii, Evropu a Severní Ameriku.[3] V Evropě je běžným druhem, stejně tak i v ČR. Vyskytuje se v dubových lesích, parcích a v zahradách.

Popis

Dospělci píďalky podzimní se vyznačují výrazným sexuálním dimorfismem. Samci jsou křídlatí, samice mají křídla redukovaná v pahýly. Rozpětí křídel samce je asi 30 mm, křídla jsou světle hnědá s tmavší kresbou. Délka těla samic je 8–10 mm, barva samic je šedohnědá.[4] Housenky jsou zelenavé až hnědozelené, mají na hřbetě mají tmavý proužek a na bocích 3 žlutavě bílé pruhy.[1] Vajíčka jsou oválná, zprvu světle zelená, později červenožlutá, nakonec šedá.[2]

Biologie

Páření.

Druh má v roce jen jednu generaci.[5] Imaga se vyskytují od října do prosince, přes den odpočívají na kmenech stromů a s večerem aktivují. Samci vyhledávají čerstvě vylíhnuté samičky, které se s nimi páří a ihned po oplodnění kladou vajíčka do štěrbin kůry.[4]

Přezimujícím stádiem je vajíčko. Housenky se líhnou v době rašení pupenů – v dubnu a květnu. Okusují květy, pupeny a listy, později ožírají i plody. Listy i květenství spřádají a zdržují se uvnitř smotků. Pro housenky je typický píďalkovitý pohyb.[L 1] Žír zakončují v průběhu června a spouštějí se na vláknech na zem, kde se v hloubce kolem 5–10 cm kuklí, obvykle v řídkém zápředku.[1][2]

  • Píďalkovitý pohyb.

    Píďalkovitý pohyb.

  • Operophtera brumata - Burgenland 2.jpg

Píďalka podzimní je široký polyfág: Napadá ovocné dřeviny (např. třešně, meruňky, slivoně, jabloně), ale i mnoho rodů okrasných nebo lesních dřevin: dub (Quercus spp.), habr (Carpinus), buk lesní (Fagus sylvatica), lípy (Tillia spp.), javor, břízu, jilm a mnoho dalších.

Význam

Housenky píďalky podzimní jsou jedněmi z nejvýznamnějších škůdců ovocných dřevin a lesních porostů listnatých stromů, především dubů.[5] Způsobují odlistění dřeviny v květnu a červnu, poškození květů a plodů ovocných dřevin.[L 1] Poškození se může několik let opakovat. Jsou známy škody na porostech u domácích pěstitelů marihuany (konopí seté).

Na napadených dřevinách je patrný žír na listech, květních poupatech, květech i plodech. V listech jsou vykousané drobné otvory, jež housenky postupně zvětšují, až zůstávají jen ohlodaná žebra listu.[1]

Ochrana rostlin

(c) Gyorgy Csoka, Hungary Forest Research Institute, CC BY 3.0 us
Vajíčka Operophtera brumata na buku.

Ochrana rostlin je možná pomocí biologického boje užitím bakterií Bacillus thuringiensis, dále se používají lepové pásy.[L 1] Vhodná je podpora množství sýkor přezimujících v sadech vyvěšováním hnízdních ptačích budek.[5]

Použitelnými insekticidy jsou:[1]

  • DIMILIN 48 SC
  • EXPLICIT PLUS
  • NURELLE D
  • STEWARD
  • STOCKER
  • TREBON 10 F
  • TREBON 30 EC

Odkazy

Literatura

  1. ↑ a b c TOMICZEK,, Christian. Atlas chorob a škůdců okrasných dřevin. [s.l.]: Biocont Laboratory, 2005. 

Reference

  1. ↑ a b c d e agromanual.cz
  2. ↑ a b c ČERMÁK, Petr. Atlas poškození dřevin [online]. mendelu.cz, 2011 [cit. 2013-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-04-06. 
  3. ↑ eol.org, mapa
  4. ↑ a b HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. S. 352. 
  5. ↑ a b c www.jikl.cz. www.jikl.cz [online]. [cit. 2013-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-15. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Operophtera brumata eggs.jpg
(c) Gyorgy Csoka, Hungary Forest Research Institute, CC BY 3.0 us
Operophtera brumata eggs
Operophtera brumata L. Reproduction in the night.jpg
Autor: No machine-readable author provided. Lamiot assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY 2.5
Operophtera brumata L. ou phalène brumeuse ou cheimatobie ou ou "Cheimatobie hiemale" ou phalène hiémale ou petite phalène hiémale ou arpenteuse tardive est un papillon de nuit de la vaste famille des Geometridae.

Cette espèce des régions tempérées vit sur les arbres forestiers, les vergers ou dans les jardins. Elle n’est active que la nuit et au crépusculaire. Elle était très abondante en Europe et Europe de l'est jusqu’au 19ème siècle, et elle reste relativement courante dans les environnement très arborés.

Comme Erannis defoliaria ("Hibernie défoliante"), autre espèce dont les chenilles défolient les arbres, c’est un des très rares lépidoptères dont les adultes se cherchent et se reproduisent en plein hiver, d'Octobre à Février, lorsque les températures sont toutefois au dessus de 5°C (et plutôt entre 10 et 15°C pour la copulation, que l’on observe souvent sur des arbres ou un mur éclairé par un lampadaire, ce papillon étant attiré par la lumière artificielle).