Pískomil veverkoocasý

Pískomil veverkoocasý
pískomil veverkoocasý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	hlodavci (Rodentia)
Čeleď	myšovití (Muridae)
Podčeleď	pískomilové (Gerbillinae)
Rod	Sekeetamys Ellerman, 1947
Binomické jméno
Sekeetamys calurus (Thomas, 1892)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pískomil veverkoocasý (Sekeetamys calurus) je druh pískomila žijící v pouštních oblastech Blízkého východu. Je zařazen do monotypického rodu Sekeetamys.

Popis

• hmotnost: 45–90 g
• délka těla: 10–12,5 cm
• délka ocasu: 13–16,5 cm

Pískomil veverkoocasý je zhruba stejně velký jako pískomil mongolský, je však štíhlejší. Mají protáhlý úzký čenich, velké kulaté oči a poměrně velké šedé uši, hmatové chlupy jsou velmi dlouhé. Jejich těla se směrem dozadu rozšířují, pánevní končetiny jsou dlouhé a plosky nohou lysé. Nápadný je dlouhý, tlustý ocas, který je, tvláště u dominantních savců, po celé délce pokrytý huňatou, hnědošedou srstí. Hřbet je žlutavý, některé chlupy jsou černé, obvyklý je ticking. Břicho je čistě bílé.

Rozšíření a stanoviště

Žijí v kamenitých i písčitých pouštích a polopouštích v Súdánu, Egyptě, Izraeli, Jordánsku a Saúdské Arábii.

Biologie

Pískomilové veverkoocasí jsou noční zvířata, přes den se skrývají před pouštním žárem. Jsou sociální a žijí v rodinných skupinách, během výchovy mláďat jsou monogamní. Huňatost ocasu samců je znakem jejich sociálního postavení.

V přírodě se páří v únoru a březnu, v zajetí pak celoročně. Březost trvá 21–24 dní. Samice si pod kameny staví hnízdo z rozkousaných rostlin, v jednom vrhu jsou dvě až pět bezmocných mláďat. Na péči o ně se podílejí oba rodiče. Mladí pískomilové se začínají osamostatňovat ve čtyřech až pěti měsících věku.

Už 80 dní po narození pohlavně dospívají. V přírodě je průměrná délka života pískomila veverkoocasého jen asi 6 měsíců, v zajetí se dožívají až 5,5 let.

Dobře šplhá ve větvích a výborně skáče. Je to všežravec, živí se částmi rostlin, semeny i drobnými bezobratlými. Nalezenou potravu si zahrabává do skrýší a pravděpodobně se tak podílí na šíření semen. Sdílí území i zdroje s myší rezavou, která se tak stává jeho konkurentem; zdá se ale, že pískomil veverkoocasý je dominatnější.

Je kořistí fenků, písečných i pouštních lišek, damanů, sov a hadů.

Chov pískomila veverkoocasého

Podobně jako pískomil mongolský a další pískomilové se i pískomil veverkoocasý chová v zajetí. Jsou to nenáročná a ochočitelná zvířata, péče o ně se neliší od péče o jiné pískomily. Potřebují nějaký domeček, kam by se mohli schovat, větve na šplhání a koupací písek. Dobře se množí, ale nemají-li dostatečně kvalitní potravu, může dojít ke kanibalismu mláďat.

Chov v zoo

Chov pískomila veverkoocasého v evropských zoo není nikterak častý. V září 2020 byl chován jen asi ve 14 zoo tohoto regionu.^[2] V rámci Česka se ve stejnou dobu jednalo o tři zařízení:

• Zoo Chleby

• Zoo Plzeň
• Zoo Praha

Chov v Zoo Praha

V Zoo Praha je tento druh chován od roku 2000.^[3] Na konci roku 2019 bylo chováno 14 jedinců.^[4] Zatím poslední mládě se narodilo v srpnu 2020.^[5]

K vidění je v pavilonu Afrika zblízka v horní části zoo.^[3]

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pískomil veverkoocasý na Wikimedia Commons
• Taxon Sekeetamys ve Wikidruzích
• ZOO Praha - Lexikon zvířat - pískomil veverkoocasý
• Carter, K. and P. Myers. 2004. „Sekeetamys calurus“ (On-line), Animal Diversity Web (anglicky)
• Gerbil information page - Bushy tailed jird (anglicky)