Pískorypkovití
Pískorypkovití | |
---|---|
Samička pískorypky Andrena savignyi | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | členovci (Arthropoda) |
Třída | hmyz (Insecta) |
Řád | blanokřídlí (Hymenoptera) |
Podřád | štíhlopasí (Apocrita) |
Nadčeleď | včely (Apoidea) |
Čeleď | pískorypkovití (Andrenidae) Latreille, 1802 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pískorypkovití (Andrenidae) jsou velká čeleď včel z řádu blanokřídlých. Její zástupci jsou rozšíření celosvětově s výjimkou Austrálie. Patří mezi samotářské včely, pouze některé druhy žijí sociálně. Hnízdí převážně v zemi. Patří mezi několik málo čeledí včel, které neobsahují žádné hnízdní parazity.
Většina druhů se vyskytuje v mírných nebo suchých oblastech (teplý mírný xerický pás). Zahrnuje některé obrovské rody, např. pískorypka (Andrena) s více než 1500 druhy a Perdita s více než 700 druhy. Jedna z podčeledí, Oxaeinae, je svým vzhledem natolik odlišná, že jim byl obvykle přiznáván status čeledi, ale pečlivá fylogenetická analýza ukazuje, že se jedná o větev v rámci čeledi Andrenidae, velmi blízkou podčeledi Andreninae. Co do výběru potravy jsou tyto včely převážně oligolektické, tedy úzce specializované na konkrétní taxony rostlin (zejména v podčeledi Panurginae nebo u pískorypek).[1]
Popis
Pískorypkovití zahrnují malé až středně velké druhy včel. Jsou to nohosběrné včely. Od ostatních čeledí včel je lze odlišit podle přítomnosti dvou subantenálních švů na tváři a kudrnky na zadních nohách. Mnoho skupin má také sametově ochlupené prohlubně nebo rýhy zvané "foveae" na hlavě v blízkosti horního okraje očí, což je znak, který se vyskytuje též u některých kutilkovitých a hedvábnicovitých.
U všech podčeledí s výjimkou Panurginae jsou pylosběrné chloupky přítomny již od boků; u podčeledi Panurginae jsou redukovány pouze na holenní kosti. Žihadlový aparát je často také dosti redukován, zejména u podčeledi Panurginae natolik, že fakticky nejsou schopny bodnout.[1]
Vnitřní členění a zástupci
Andrenidae se dělí na čtyři podčeledi. Podčeleď Alocandreninae, která pochází z Peru, zahrnuje pouze jeden druh Alocandrena porteri. Podčeleď Oxaeinae, která se vyskytuje v Americe od Argentiny po USA, je navzdory svému poměrně zvláštnímu vzhledu blízce příbuzná s podčeledí Andreninae. Do ní patří i největší rod celé čeledi, pískorypka (Andrena) s více než 1500 druhy, z nichž se ve střední Evropě vyskytuje více než 130. Ostatních pět rodů podčeledi Andreninae má jen asi 12 druhů. Podčeleď Panurginae je ve střední Evropě rozšířena a známa především prostřednictvím rodu pískohrabka (Panurgus). Zejména v jižnější části Evropy se vyskytují rody Camptopoeum, Panurginus, Melitturga a další. Nejvíce druhů z podčeledi Panurginae se vyskytuje v rodu Perdita, který je rozšířen v Americe a čítá přes 700 druhů. Vzácně se v české přírodě vyskytuje též zlatoproužka uherská (Camptopoeum frontale).[2]
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Andrenidae na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Pískorypkovití na Wikimedia Commons
- Taxon Andrenidae ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Gideon Pisanty (Gidip) גדעון פיזנטי, Licence: CC BY 3.0
Andrena (Suandrena) savignyi Spinola, 1838, female foraging on Diplotaxis acris (Forssk.) Boiss., Ovda Valley, Negev, Israel, February 8, 2013.
(c) James Lindsey at Ecology of Commanster, CC BY-SA 3.0
Panurgus banksianus from Commanster, Belgian High Ardennes .
Autor: Gideon Pisanty (Gidip) גדעון פיזנטי, Licence: CC BY 3.0
Camptopoeum frontale (Fabricius, 1804), male foraging on Centaurea sp., Negev, Israel, April 24, 2014.