Pěchava slatinná

Pěchava slatinná
Pěchava slatinná (Sesleria uliginosa)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	jednoděložné (Liliopsida)
Čeleď	lipnicovité (Poaceae)
Podčeleď	(Pooideae)
Rod	pěchava (Sesleria)
Binomické jméno
Sesleria uliginosa Opiz, 1836
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pěchava slatinná (Sesleria uliginosa) je vytrvalá, trsnatá tráva s úzkými listy vyskytující se nejčastěji na vlhkých loukách. Je jedním ze dvou druhů rodu pěchava rostoucích v české přírodě, kde je sice původní druh, ale je pro omezování počtu vhodných stanovišť je ohrožená vymizením.^[1][2][3]

Rozšíření

Pěchava slatinná je evropský druh s disjunktním areálem. Ve Skandinávii se vyskytuje na jihu Švédska a Finska, jižněji pak v Baltských státech a v Polsku. Ve střední Evropě roste roztroušeně v Německu, Rakousku, Švýcarsku, severní Itálii, České republice, na Slovensku, v Maďarsku, Chorvatsku, Černé Hoře, Rumunsku a v Bulharsku.

V České republice se vyskytuje převážně v teplých oblastech Čech, v Polabí. Podél Labe je rozšířena od Mělnické Vrutice po Poděbrady a přes Kolínsko na Pardubicko a Královéhradecko, Jaroměřicko a Královédvorsko. Dále je podél Cidliny rozšířena přes Chlumecko do Novobydžovska a podél Úpy a Metuje zasahuje do oblasti Náchodska.^[1][3][4][5]

Ekologie

Roste na vlhkých vápencových slatinných půdách, stejně jako v suchých trávnících které mají vysokou hladinu podzemní vody, hlavně na podloží z opuky, v nížinách a nevysokých pahorkatinách v nadmořských výškách 150 až 350 m. Tento hemikryptofyt obsazuje také bezkolencové louky v plochých údolních slatích, případně po okrajích rybníků, kde vyhledává vlhké, zásadité, vápníkem bohaté půdy s vyšším obsahem uhličitanů. Kvete od května do června, dozrává od konce července.^[1][2][4][6]

Popis

Jednoděložná rostlina tvořící bohatý trs, který se za příhodných podmínek rozrůstá do většího kruhu. Listy střídavě vyrůstající z pochev bývají jen 0,2 až 0,4 cm široké, ale až 40 cm dlouhé, vespod jsou bělavě ojíněné, často slabě svinuté, mají kápovitou drsnou špičku a málo zřetelné podélné žilky. Stébla jsou tuhá, přímá nebo vystoupavá a ve spodní části jsou objatá hladkými pochvami listů. Travina vyrůstá z trsnatého oddenku.

Na vrcholu stébla je květenství, hustý, 1 až 1,5 cm dlouhý vejčitý lichoklas složený ze dvou či tříkvětých, bočně zploštělých, 5 až 7 mm dlouhých klásků na krátkých stopkách. Pod lichoklasem vyrůstají dva krátké listeny tvořené zbytky jalových klásků. Vejčitě kopinaté, jednožilné, kýlnaté, zašpičatělé plevy bývají po okrajích a žilkách jemně brvité. Kopinaté, pýřité pluchy se třemi až pěti zuby jsou pětižilné, střední žilka je prodloužená do krátké osiny, kratší osiny mívají i postranní žilky. V oboupohlavném květu jsou tři prašníky asi 2 mm velké a dvě dlouhé niťovité blizny, které rostou z vrcholu semeníku a nahoře vyčnívají z květu. Někdy se vyskytují květy pouze s prašníky, bez blizen. Květy v lichoklasu jsou opylovány větrem.

Plody jsou 2 mm velké, hnědé, okoralé obilky (obalené pluchami), které ihned po dozrání z otevřených klásků vypadají. Obvykle k tomu dojde již počátkem léta a po zbytek času zůstanou v květenství na konci stébel pouze plevy. Semena jsou šířena větrem nebo povrchovou vodou po letních deštích, bývají také potravou drobných hlodavců.^{[1][2][3][4][7][8][9]}

Záměna

V české přírodě je možná záměna s pěchavou vápnomilnou (Sesleria caerulea), druhým druhem rodu pěchava rostoucím v Česku. Odlišuje se od zde popisované pěchavy slatinné neojíněnými listy, válcovitým lichoklasem a neosinatými, nebo jen velmi krátce osinatými pluchami a tím, že roste hlavně na vápnitých půdách na suchých stráních, skalách a ve světlých borových lesích.^[2][10]

Ohrožení

Výskat pěchavy slatinné je úzce spojen hlavně se slabě alkalickým slatinami a loukami s vysokou hladinou podzemní vody. Mnoha místa jejího výskytu byla odvodněna a jsou vysušená, jiná postupně zarůstají konkurenčně silnějšími rostlinami. Pro její zachování v české přírodě je nutno zbývající stanoviště ponechat bez drenáží i hnojení a louky pravidelně kosit a likvidovat náletové dřeviny. Pěchava slatinná je ve „Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.“ i v „Červeném seznamu ohrožených druhů České republiky z roku 2017“ považována za kriticky ohrožený druh (§1, C1t).^[1][11][12]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pěchava slatinná na Wikimedia Commons
• Taxon Sesleria uliginosa ve Wikidruzích