Pěnkava obecná

Jak číst taxoboxPěnkava obecná
alternativní popis obrázku chybí
Samec pěnkavy obecné ve svatebním šatě
alternativní popis obrázku chybí
Samice pěnkavy obecné
Hlas samce pěnkavy v Surrey, Anglie
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpěvci (Passeriformes)
Čeleďpěnkavovití (Fringillidae)
Rodpěnkava (Fringilla)
Binomické jméno
Fringilla coelebs
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pěnkava obecná (Fringilla coelebs) je malý pěvec z čeledi pěnkavovitých. Je široce rozšířená, vyskytuje se na všech kontinentech východní polokoule a díky častému výskytu v těsné blízkosti lidských obydlí je i poměrně dobře známa. Je převážně semenožravá, ovšem významnou složkou potravy mláďat je hmyz. Hnízdí v hustých keřích nebo na stromech, kde si staví úhledné hnízdo maskované mechem a lišejníkem.

Taxonomie

Pěnkava obecná je jedním ze tří zástupců rodu Fringilla společně s pěnkavou jikavcem a pěnkavou kanárskou. V Evropě se společně s ní vyskytuje pouze jeden zástupce tohoto rodu, pěnkava jikavec, která je zde však zastoupena vzácněji.[p 1] Její vědecké druhové jméno coelebs lze do češtiny přeložit jako „vdovec“ a odkazuje na každoroční chování samic, které opouštějí hnízdiště o něco dříve než samci.

Vyskytuje se v několika poddruzích, jejich počet je však neustálený. Nejčastěji jich bývá uváděno 7–8.

Popis

Samec pěnkavy obecné v prostém šatě
  • Délka těla: 14–16 cm
  • Rozpětí křídel: 24,5–28,5 cm
  • Hmotnost: 18–29 g[2]

Pěnkava obecná je velká asi jako vrabec domácí, má poměrně štíhlé tělo, dlouhý ocas a krátký silný zobák typický pro semenožravé ptáky.

Samec je díky charakteristickému zbarvení téměř nezaměnitelný. Ve svatebním šatě má jasně hnědočervený hřbet, růžovou spodinu těla, modrošedé temeno, šíji a zobák a olivově zelený kostřec. V letu i v klidu jsou u obou pohlaví patrné také dva výrazné bílé pruhy na křídle a ocase. V prostém šatě je samec o něco méně výrazný a má poněkud bledší opeření, stále je však zbarven charakteristicky.

Samice jsou po celý rok nepříliš výrazné, svrchu zelenošedé, spodinu těla mají šedou s růžovým nádechem. Mladí ptáci jsou samicím velmi podobní, na rozdíl od nich však nemají zelenavý ocas.[3]

Pěnkava obecná létá ve vlnovkách, na zemi poskakuje nebo pobíhá.[4]

Hlas

Zpívající samec na větvi stromu

Ozývá se často a charakteristicky, obvykle jasným pink (při vábení) nebo trif (známým jako „volání deště“), za letu také jip-jip a při znepokojení nebo vyrušení nevýrazným ce-ce-ce-ce.[5][6] Samec zpívá z vyvýšených míst, nejčastěji z koncových větví stromů a keřů od února do července,[6] často je snadno určitelný i díky vystavování své jasně oranžové hrudi.

Zpěv pěnkavy obecné je tvořený řadou zvučných jasných tónů (v základu rrr-čafčafčafrajčák).[6][7]

Trvá maximálně pět vteřin, za minutu ho tak samec může zopakovat až 10×. Má navíc i dvě nebo tři odlišné verze a v různých částech světa je jeho podoba proměnlivá. Samci zprvu obvykle opakují zpěv po ostatních zástupcích svého druhu, ale občas mohou odposlouchat i hlasy jiných druhů pěvců, například kanárů.[8]

Vábení

Rozšíření

Vyskytuje se v celé Evropě a její areál sahá na východ po střední Sibiř, na jih po Irán a severní Afriku.[9] Žije na Azorských ostrovech, na Madeiře a Kanárských ostrovech. Evropa tvoří přibližně 70 % areálu pěnkavy obecné.

Početnost

Evropská populace je odhadována na 371 miliónů až 537 miliónů dospělých jedinců, hnízdících párů 185 mil. až 269 mil. (BirdLife International, 2015). Značně přibližný odhad světové populace je 530 miliónů až 767 miliónů dospělých jedinců.[10]

Chování

Pár pěnkav obecných při hledání potravy

Je většinou tažná, ovšem mnoho starých ptáků, většinou samečků, zůstává v místech hnízdění i přes zimu. Zimovištěm pěnkav hnízdících v ČR je jihozápadní Evropa.[9] Pěnkava obecná se mimo hnízdní období, kdy se sdružuje do párů, vyskytuje samotářsky. Přes zimu se vyskytuje i ve společnosti s jinými zrnožravými ptáky, nejčastěji s pěnkavou jikavcem. Zdržuje se přitom hlavně na stromech, ale pro potravu většinou slétá na zem.[6]

Potrava

Patří mezi zrnožravé ptáky, tzn. že značnou část potravy tvoří semena, u tohoto druhu až tři čtvrtiny,[11] přitom převážně semena plevelů a obilná. Jednu čtvrtinu tvoří bobule, pupeny a malí bezobratlí živočichové (dospělý hmyz i housenky, pavouci aj., kterými rodiče krmí mláďata). Přes zimu, když je potravy nedostatek, se stálí ptáci stahují spíše do parků a zahrad,[12] proto bývají k vidění i na krmítkách,[6] kde preferují zejména slunečnicová semena.[3]

Hnízdění

Páření

Samec je v období rozmnožování silně teritoriální a ze „svého území“ vyhání konkurenty. Při námluvách načechrává peří a pozornost samice se snaží upoutat vábením a vystavováním jasně zbarvené hrudi.[12]

Vejce pěnkavy obecné

Při volbě hnízdiště není pěnkava obecná vybíravá. Žije všude, kde jsou stromy a keře: parky, zahrady, remízky, stromořadí nebo lesy všech typů; nevyhýbá se ani centru měst. Hnízdí jednou nebo dvakrát ročně od dubna do července, někdy ve stejném hnízdě. Hnízdo, které staví samice sama, patří k nejúhlednějším ptačím stavbám. Je hustě a pevně spletené z mechu, jemných stébel a kořínků. Vnější vrstvu maskuje samička lišejníky, pavučinami a kokony hmyzu. Uvnitř hnízdní kotlinky je měkká vrstva z chlupů, žíní a drobného peří. Snůška obsahuje tři až šest načervenalých či modravě zelených vajíček velikosti 19 × 14,5 mm, s typickým řídkým tmavým skvrněním a různě zakřivenými čárkami. Na vejcích sedí pouze samička. Mláďata se líhnou po 12–13 dnech a krmí je oba rodiče. Hnízdo opouštějí zhruba po 13–14 dnech.[6][7][9][11][12]

Mláďata v hnízdě

Odhadovaná délka života ve volné přírodě je 5,7 let.[10] Zatím nejstarší zaznamenaný jedinec se ve volné přírodě dožil 14 let.[2]

Predátoři

Pěnkava obecná je kvůli malé velikosti a značné hojnosti častou obětí různých predátorů. Dospělí ptáci se stávají kořistí jestřábovitých dravců (krahujců), poštolek, sov a koček. Na vejcích a holátkách se často přiživují ptáci z čeledi krkavcovitých (nejčastěji straky, sojky a vrány).

České pojmenování

Pěnkava je pojmenována podle hlasového projevu, jméno má tedy onomatopoický původ.[13] Starší název byl penkava a také peňkava. Základ jména v češtině – i v nářečné (hanácky pinkava) – a ve slovenštině (pinka, pinkava, penkava) tvoří interjekce „pink“, což je vábení, kterým se ozývá sameček. Jeho vábení je hlasité a pták opakuje „pink“ nepřetržitě i několik desítek minut. Sloveso „pinkat“, dělat „pink“ se objevuje i v literatuře – pinkot pěnkavčí (J. Arbes), pěnkavy pinkaly (V. Mrštík). Proč je dnes v kořeni jména -ě- namísto -i-, není přesně známo.[14]

Nářečné pojmenování pěnkavy „rajčák“ užívali ptáčníci. Označovali jím jedince, jehož zpěv byl považován za hodnotný, což určovali podle kadence melodie v závěrečném taktu. Pojmenování vychází ze základního popěvku pěnkavy (který individuálně obměňuje) „rrr-čafčafčafrajčák“ .[15]

Odkazy

Poznámky

  1. Pěnkava jikavec zde hnízdí pouze v počtu 25 000 000 až 43 000 000 párů.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chaffinch na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b Chaffinch (Fringilla coelebs). Arkive [online]. [cit. 2009-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-23. (anglicky) 
  3. a b GAINS, David. Chaffinch [online]. [cit. 2009-05-31]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. WHITFIELD, Philip. 2000 zvířat: velká obrazová encyklopedie. 1. vyd. Praha: Euromedia Group – Knižní klub, 2003. ISBN 80-242-0009-0. 
  5. BBC. Chaffinch [online]. [cit. 2009-05-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-04-29. (anglicky) 
  6. a b c d e f DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 978-80-200-0927-2. 
  7. a b DIERSCHKE, Volker. Ptáci: nový průvodce přírodou. Praha: Knižní klub, 2009. (Nový průvodce přírodou). ISBN 978-80-242-2193-9. 
  8. Chaffinch. The Wonder of Birds [online]. [cit. 2009-6-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c POŘÍZ, Jindřich a NOVÁK, Zdeněk. Pěnkava obecná. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2025 [cit. 21. 1. 2025]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id9031/
  10. a b Common Chaffinch Fringilla coelebs. In: BirdLife International [online]. 2025 [cit. 21. 1. 2025]. Dostupné z: https://datazone.birdlife.org/species/factsheet/common-chaffinch-fringilla-coelebs/details
  11. a b ŠOLTÉSOVÁ, Jana. Pěnkava obecná – Fringilla coelebs. Příroda.cz [online]. 24. května 2007 [cit. 21.ledna 2025]. Dostupné online. 
  12. a b c Pinson des arbres [online]. 08 03 2017 [cit. 2025-01-21]. Dostupné online. (francouzsky) 
  13. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 112, 113. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/3522
  14. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 64–65. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/3522
  15. FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006, s. 99. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, ÚČJTK. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/3522

Literatura

  • ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
  • BEZZEL, Einhard a KAPIC, Tomáš, ed. Ptáci: klíč ke spolehlivému určování – 3 znaky. Překlad Tomáš Kapic. 6. vyd. Čestlice: Rebo, 2014. 238 s. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-255-0838-1.
  • ČERNÝ, Walter. Ptáci. V Praze: Artia, 1980. 350 s. Barevný průvodce Artie.
  • DUNGEL, Jan a HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. 3., přeprac. a rozšíř. vyd. Praha: Academia, 2021. 258 s. ISBN 978-80-200-3189-1.
  • FIALOVÁ KARPENKOVÁ, Zuzana. České názvy ptáků z etymologického a slovotvorného hlediska. Praha, 2006. 131 s. Diplomová práce. Ved. práce PhDr. Jiří Rejzek, Ph.D. FFUK, Ústav českého jazyka a teorie komunikace. Přístup také z: https://dspace.cuni.cz/handle/20.500.11956/3522
  • GUTJAHR, Axel. Ptáci v zahradě: pozorování, určování, ochrana. Přeložila Lenka Matoušková. Odborná spolupráce Zdeněk Vermouzek. Praha: Knižní klub, 2012. 256 s. Universum. ISBN 978-80-242-3367-3.
  • HOFMANN, Helga. Ptáci z naší zahrady. Přeložil Vladimír Motyčka. Praha: Svojtka, 2016. 256 s. Průvodce přírodou. ISBN 978-80-256-1724-3.
  • CHVÁTAL, Marek, ed. Ptačí oblasti České republiky = Special protection areas of the Czech Republic. 1. vyd. Praha: Aventinum, 2009. 88 s. ISBN 978-80-87051-53-5.
  • PODPĚRA, Petr. Zrnožraví pěvci celého světa. Olomouc: Epava, 2004. 301 s. ISBN 80-86297-27-6.
  • SAUER, Frieder. Ptáci lesů, luk a polí. 2. vyd. Přeložil Jiří Čihař, red. Jan Boukal. V Praze: Knižní klub, 2005. 286 s. Průvodce přírodou. ISBN 80-242-1367-2.
  • SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. [3., přeprac. vyd., chybně uvedeno 2. vyd.] Přeložil Robert DOLEŽAL. Plzeň: Ševčík, 2016. 447 s. ISBN 978-80-7291-246-9.
  • ŠŤASTNÝ, Karel a DRCHAL, Karel. Naši pěvci. Praha: Státní zemědělské nakl. ve spolupráci se Státním pedagogickým nakl., 1984. 174 s. Lesnictví myslivost a vodní hospodářství.
  • ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír a HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice: 2001–2003. Praha: Aventinum, 2009. 463 s., volná příl.: barev. mapy na plastových průsvitkách. ISBN 978-80-86858-88-3.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Status iucn3.1 LC cs.svg
Autor: unknown, Licence: CC BY 2.5
Maestro (25973029170).jpg
Autor: hedera.baltica from Wrocław, Poland, Licence: CC BY-SA 2.0

Male chaffinch (Fringilla coelebs) singing while perched on a white cedar branch.

Samiec zięby (Fringilla coelebs) śpiewający stojąc na gałązce żywotnika.
Fringilla coelebs - Common Chaffinch XC477972.mp3
Autor: Marie-Lan Taÿ Pamart, Licence: CC BY-SA 4.0
:Adult male chaffinch alerting as a dog approaches its fledgling perched on a branch.
Distance: <3m
Equipment: Tascam DR-100mkIII + Sennheiser ME-66/K6 + Rycote Windjammer
Edits: -12dB high-pass filter at 1200Hz
bird-seen:yes
playback-used:no
Common name: Common Chaffinch
Type: alarm call, male
Genus: Fringilla
Species: coelebs
Location: Paslières, Puy-de-Dôme, Auvergne-Rhône-Alpes
Country: France
Elevation: 400 m
Buchfink (11) (34980808596).jpg
Autor: Kathy Büscher from Rinteln, Deutschland, Licence: CC BY 2.0
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Chaffinch (Fringilla coelebs) (W1CDR0001527 BD14).ogg
Autor: unknown, Licence: CC BY-SA 4.0

The song of a Chaffinch recorded at Rye Grove, Surrey, England

Fringilla coelebs coelebs Josselin 11.jpg
Autor: Tsaag Valren, Licence: CC BY-SA 4.0
Pinson mâle (Fringilla coelebs coelebsà en Bretagne à Josselin, dans un pommier
Rangemap-pinson.PNG
(c) I, Gretaz, CC BY-SA 3.0
Distribution map of the Chaffinch (Fringilla coelebs), compiled from Snow & Perrins Birds of the Western Palearctic, Harrison An Atlas of the Birds of the Western Palaearctic, and Clement et al. Finches & Sparrows.
Subspecies of the coelebs group
Yellow: breeding summer visitor
Green: breeding resident
Blue: non-breeding winter visitor
Olive: human-introduced populations (New Zealand, South Africa)
Subspecies of the spodiogenys group
Dark red: breeding resident
Subspecies of the canariensis group
Pink: breeding resident
Buchfink (15) (34888758211).jpg
Autor: Kathy Büscher from Rinteln, Deutschland, Licence: CC BY 2.0
OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Chaffinches mating.JPG
Autor: N p holmes, Licence: CC BY-SA 3.0
Chaffinches mating in a hedgerow in fields near Olching in Bavaria
Pinsons couple Fringilla coelebs.jpg
Autor: Sergiori, Licence: CC BY-SA 3.0
Pinsons couple Fringilla coelebs Ardeche France