Pět dnů v Miláně

Pět dnů v Miláně
konflikt: První italská válka za nezávislost
Felice Donghi: Barikáda v Miláně (1848)
Trvání	18. března – 22. března 1848
Místo	Milán, Lombardsko-benátské království
Souřadnice	45°28′1″ s. š., 9°11′24″ v. d.
Výsledek	milánské vítězství Radecký ustoupil z Milána
Strany
milánští povstalci Rakouské císařství Rakouské císařství
Velitelé
Carlo Cattaneo Luigi Torelli Augusto Anfossi † Luciano Manara Josef Václav Radecký Ludwig von Wohlgemuth Eduard Clam-Gallas Ferenc Gyulai
Síla
1 700 barikádníků s jen 600–650 palnými zbraněmi, ostatní kameny, lahve, palice, kopí, meče 12 000–13 000 posádky
Ztráty
409–424 mrtvých, 600+ zraněných 181 mrtvých, 235 zraněných, 150–180 zajatců
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pět dnů v Miláně neboli pět dní milánských (italsky Cinque giornate di Milano) bylo úspěšné lidové povstání proti rakouské vládě v Miláně ve dnech 18.–22. března 1848. Šlo o jeden z prvních velkých projevů „jara národů“ na Apeninském poloostrově a povstáním začala první italská válka za nezávislost. Povstání bylo iniciováno sympatizanty italského sjednocení (risorgimento), mělo za cíl osvobodit Itálii od rakouského vlivu a v jeho čele stáli Gabrio Casati a Carlo Cattaneo. Povstalcům se podařilo dočasně osvobodit Milán od Rakušanů a ustavit prozatímní vládu. Ta kapitulovala 5. srpna téhož roku, kdy se Rakušané do Milána vrátili.

Milánská prozatímní vláda Governo provvisorio di Milano ←  1848  →
geografie
hlavní město:	Milán
obyvatelstvo
jazyky:	italština, lombardština
státní útvar
státní zřízení:	republika
státní útvary a území
předcházející: Lombardsko-benátské království následující: Sardinské království

Protirakouské nálady se v Miláně začaly projevovat již od samého počátku roku 1848, kdy italské obyvatelstvo začalo bojkotovat loterii a tabákové výrobky, což tehdy byly rakouské státní monopoly. Již v lednu také došlo ke krvavému střetu mezi vojáky maršála Radeckého, který byl vojenským velitelem Milána, a demonstranty, při němž zahynulo pět lidí. Situaci se úřadům podařilo uklidnit, v březnu však lidový odpor vzplál znovu poté, co do Milána přišly zprávy o nepokojích ve Vídni a pádu kancléře Metternicha, k němuž došlo 13. března. Ve stejné době se začali Italové bouřit i v Království lombardsko-benátském.

Italští obyvatelé Milána se 18. března vydali do ulic, stavěli barikády a snažili se získat posily z milánského venkova. I když bylo Radeckého vojsko dobře vybaveno, maršál se obával zůstat obležen ve městě, kde by povstalce mohli posílit další bojovníci přivolaní zvenčí, a proto 22. března večer odtáhl se svými vojáky a s rukojmími z města směrem ke „Quadrilateru“, pevnostnímu systému kolem Mantovy. Během bojů „pěti dnů v Miláně“ zahynulo 181 rakouských vojáků a více než 400 rebelujících Italů.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pět dnů v Miláně na Wikimedia Commons