Pětatřicátníci (literární skupina)

Pětatřicátníci, někdy též Generace pětatřicátníků, je literární skupina devíti českých básníků, aktivní od konce šedesátých let do počátku devadesátých let dvacátého století. Publikovali v tehdy veřejně přístupných médiích (novinách, časopisech, nakladatelstvích), mimo tvorbu disentní a exilovou. Jejich knihy vycházely ve vysokých nákladech (edice Klub přátel poezie, Prstýnek, České básně, Poesie). Postupně vystřídali odcházející pokolení literárních "normalizátorů" jak v čele Svazu českých spisovatelů, tak i v šéfredaktorských funkcích největších nakladatelství (Mladá fronta, Odeon, Československý spisovatel) a literárních časopisů (Kmen, Tvorba)[1].

Část literární skupiny "Pětatřicátníků – Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící ženu, v redakci poezie Československého spisovatele 1988

Autoři

Publikační počátky

Většina Pětatřicátníků debutovala na konci šedesátých let v literárních časopisech, které poskytovaly prostor tehdy začínajícím autorům. Petr Cincibuch, Karel Sýs a Jiří Žáček patřili ke kmenovým autorům Divokého vína (1964–1972). Jaromír Pelc, Michal Černík a Jaroslav Čejka začínali básnicky v brněnském měsíčníku Host do domu. Josef Peterka se (i jako teoretik) profiloval v časopise Orientace. Příležitostně v té době někteří z Pětatřicátníků publikovali také v Sešitech pro mladou literaturu. Z jejich knižních prvotin je nejvýznamnější Sýsův Newton za neúrody jablek (1969). Sbírka svým hravým a z běžné řeči odvozeným jazykem kontrastovala s intelektuálskou výlučností a nesrozumitelností, která byla v té době v české poezii módní.

Skupinové (generační) sborníky poezie

  • Zrychlený tep, Antologie mladé české poezie, 1979 (Černík, Peterka, Skarlant, Sýs, Šimon, Žáček)
  • Slovník lásky, 1980 (Peterka, Skarlant, Sýs, Šimon, Žáček)
  • Slovo válka, 1982 (Cincibuch, Pelc, Sýs)
  • Město (1), 1983 (Cincibuch, Pelc, Šimon)
  • Jasný svet, Antológia mladšej českej poézie, 1983 (Černík, Peterka, Skarlant, Sýs, Šimon) – slovensky
  • Město (2), 1984 (Cincibuch, Pelc, Šimon)[2]

Program

Pětatřicátníci nezformulovali skupinový program, přestože někteří z nich (Jaromír Pelc, Josef Peterka, Karel Sýs) měli i literárně-teoretické ambice a vyjadřovali se k programovým otázkám moderního českého umění. Pro jejich tvorbu je příznačná stylová i formální pestrost a tolerance k různorodým poetikám.[3] V tvorbě Pětatřicátníků se dají rozeznat dvě linie, nikoli ovšem ostře ohraničené a konfrontačně vyhrocené:[4]

  • mélická (s návazností na poetismus, francouzskou avantgardu, Vítězslava Nezvala, Jana Skácela): Žáček, Skarlant, Sýs, Černík
  • civilistní (s návazností na Skupinu 42,[5] beat generation, rockovou poezii, Josefa Kainara a Václava Hraběte): Pelc, Šimon, Cincibuch


„Mezi společné rysy této básnické generace patřil především odklon od artificiálnosti a exkluzivity, polemika s literárností zahleděnou do sebe sama, jazykové i tematické zcivilnění a zprozaičtění. Tomu odpovídalo zkonkrétnění básnického prostoru, jenž měl být po předchozích snových a básnicky autonomních krajinách vystavěn z míst rezonujících se čtenářskou empirií, ale také důraz na autobiografičnost výpovědi, dávající sbírkám nezřídka podobu jakéhosi lyrického deníku.“
— Dějiny české literatury 1945-1989, sv. IV (Academia 2008)

Nejvýznamnější díla

  • Sýs: Newton za neúrody jablek (1969)
  • Sýs: Atomový pléd (1986)
  • Peterka: Autobiografie vlka (1980)
  • Cincibuch: Dlážděná zahrada (1979)
  • Šimon: Vyvolávač (1988)
  • Šimon: Bít poezií (1990)
  • Žáček: Anonymní múza (1976)
  • Žáček: Tři roky prázdnin (1982)
  • Černík: Mezivěk (1981)
  • Pelc: Kufr kouzelníka Boska (1987)
  • Pelc: Půlnoční poledne (1991)
  • Skarlant: Paříž, Paříž! (1973)

Překladatelská práce, básnické parafráze

  • Velké trojhvězdí – Apollinaire, Eluard, Prévert (Sýs, Žáček. 1986)
  • Apollinaire – Pásmo (Sýs, 1982)
  • Prévert – Slova (Skarlant, 2000)
  • Pelc: Láska je kytarové sólo (parafráze anglické a americké rockové poezie, 1989)

Ediční činnost

S Generací pětatřicátníků je spojena rozsáhlá ediční činnost, která odráží jejich osobní literární preference i kulturní zájmy. Karel Sýs připravil k vydání výbory z Vítězslava Nezvala (Básník v množném čísle) a Vladimíra Holana (Strom kůru shazuje), Jiří Žáček z Fráni Šrámka (Curriculum vitae) a Jacquese Préverta (Pro tebe, má lásko), Jaromír Pelc z Konstantina Biebla (Modré stíny pod zlatými stromy) a Antonína Sovy (Vrchol lásky). Jiří Žáček je významným autorem slabikářů a čítanek pro základní školy. Jaromír Pelc je editorem básnické pozůstalosti Václava Hraběte (Blues v modré a bílé, Blues pro bláznivou holku) a divadelních textů Jiřího Voskovce a Jana Wericha (Osvobozené divadlo neznámé).[6]

Podpora mimoskupinových autorů (edice Ladění)

V druhé polovině osmdesátých let založili Pětatřicátníci v nakladatelství Mladá fronta edici básnických prvotin Ladění, která si kladla za cíl usnadnit vydání prvních knížek co nejširšímu okruhu nových autorů (edici řídili Jaromír Pelc, Karel Sýs a Jiří Žáček). Pod patronací Pětatřicátníků zde vyšlo 23 debutů (např. Michala Ajvaze, Svatavy Antošové, Norberta Holuba, Jana Hřebejka, Jiřího Janatky, Lubora Kasala, Zdeňka Lebla, Jiřího Rulfa, Jaromíra Typlta).

Bilanční výbory

V nakladatelství Mladá fronta 1986–1989:

V nakladatelství ETC Publishing 1997–1999:

Odkazy

Reference

  1. ↑ Pětatřicátníci. In: Janoušek, Pavel a kol., Dějiny české literatury 1945-1989, sv. IV, 1969-1989, Academia, Praha, 2008, str. 329-342. Dostupné online: [1]
  2. ↑ Blahynka, Milan: Dvě Města. In: Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica), Typos, Klatovy, 2017, str. 98-117. Dostupné online: [2]
  3. ↑ Srv. Lukeš, Jan: Bez pověr a bez iluzí. In: Prozaická skutečnost, Mladá fronta, Praha, 1982, str. 129-273.
  4. ↑ Srv. Křivánek, Vladimír: Dlážděná zahrada. Dědictví Skupiny 42 a tzv. autobiografický civilismus "pětatřicátníků". In: Kolik příležitostí má báseň, Host, Brno, 2007, str. 223-235.
  5. ↑ Srv: Pelc, Jaromír: Skupina 42. In: Kmen, 2, č. 42, 19. října 1989, str. 1-7. Dostupné online: [3]
  6. ↑ Blíže in: [4]

Literatura

  • BLAHYNKA, Milan: Byla jednou jedna... básnická generace takzvaných pětatřicátníků (dissertatio apologetica), Typos, Klatovy, 2017. ISBN 978-80-901494-7-2 Kniha obsahuje i kompletní bibliografii "Pětatřicátníků" a přílohu "Devítka pětatřicátníků ve fotografiích a dokumentech"
  • JANOUŠEK, Pavel a kol.: Dějiny české literatury 1945–1989, sv. IV, 1969–1989, Academia, Praha, 2008. ISBN 978-80-200-1631-7 Součástí knihy je CD se zvukovými nahrávkami M. Černíka, J. Pelce, J. Peterky, K. Sýse a J. Žáčka
  • KRÁL, Petr: Vlastizrady. Eseje, články, kritiky a polemiky 1960–2014, Torst, Praha, 2015. ISBN 978-80-7215-510-1
  • KŘIVÁNEK, Vladimír: Kolik příležitostí má báseň. Kapitoly z české poválečné poezie 1945–2000, Host, Brno, 2007. ISBN 978-80-7294-227-5
  • LUKEŠ, Jan: Prozaická skutečnost, Mladá fronta, Praha, 1982
  • MIKULÁŠEK, Alexej: Realitou k tvorbě aneb Interpretační akordy a kontrapunkty, Nakladatelství Kmen, Křenovice, 2016. ISBN 978-80-906212-2-0
  • PEJCHALOVÁ, Lenka: Poetika Pětatřicátníků a inspirace Skupinou 42. In: Vliv Skupiny 42 na český literární underground (mag. diplomová práce), FF Masarykovy univerzity v Brně, 2013. Dostupné online: http://is.muni.cz/th/nyg1v/DIP_PRACE.pdf

Média použitá na této stránce

Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant (3).jpg
Autor: Filons, Licence: CC BY-SA 4.0
Část literární skupiny "Pětatřicátníků". Karel Sýs, Jaromír Pelc, Jiří Žáček, Jaroslav Holoubek a Petr Skarlant, zakrývající nejmenovanou sedící krasavici, v redakci poezie Československého spisovatele 1988