Pěvuška modrá

Pěvuška modrá
Pěvuška modrá (dospělý pták)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	pěvci (Passeriformes)
Čeleď	pěvuškovití (Prunellidae)
Rod	pěvuška (Prunella)
Binomické jméno
Prunella modularis (Linnaeus, 1758)
(c) IUCN Red List of Threatened Species, species assessors and the authors of the spatial data., CC BY-SA 3.0 Rozšíření pěvušky modré       hnízdiště       celoroční výskyt       zimoviště       zavlečena sestaveno na základě: BirdLife International a Handbook of the Birds of the World (2018) 2017.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pěvuška modrá (Prunella modularis) je malý druh pěvce z čeledi pěvuškovitých.

Rozlišuje se 8 poddruhů.

• P. m. modularis – Pěvuška modrá evropská obývá většinu Evropy.
• P. m. mabbotti – Pěvuška modrá jihoevropská žije v jižní Francii, Španělsku, Itálii a Řecku.
• P. m. meinertzhageni – Pěvuška modrá balkánská obývá severní Balkán.
• P. m. hebridium – Pěvuška modrá irská žije v Irsku a na Hebridech.
• P. m. occidentalis – Pěvuška modrá britská obývá Velkou Británii a západní Francii.
• P. m. fuscata – Pěvuška modrá krymská žije na Krymu.
• P. m. euxina – Pěvuška modrá turecká obývá severní a severozápadní Turecko.
• P. m. obscura – Pěvuška modrá kavkazská žije v severovýchodním Turecku, na Kavkaze a v severním Íránu.^[2]

Dorůstá velikosti vrabce domácího (délka těla 13–14,5 cm), kterému se do jisté míry podobá i vzhledem. Svrchu je hnědá, tmavě čárkovaná, hlavu a hruď má modrošedou, nohy červenohnědé. Na špičkách velkých křídelních krovek má bílé tečky. Obě pohlaví jsou si zbarvením velice podobná. Mladí ptáci jsou hnědší, s výraznějším čárkováním a světlou bradou. Létá trhavě, na zemi poskakuje v přikrčeném postoji. Žije velmi skrytě, nápadní bývají pouze zpívající samci, kteří často sedávají na vyvýšených místech.^[3]

Ozývá se ostrým cit cit nebo cít. Zpěv je rychlý sled stejně vysokých, ostrých a flétnovitých zvuků ( poslech).^[2][3]

Pěvuška modrá má evropský typ rozšíření, zahrnující téměř celou Evropu od Skandinávie jižně až po Středomoří, a dále Kavkaz. V letech 1867 až 1882 byla člověkem zavlečena také na Nový Zéland. Částečně tažný druh, zimující ve střední a jižní Evropě a severozápadní Africe.^[2] Evropská populace je odhadována na 12–26 milionů párů^[4] a je považována za stabilní.^[5]

V České republice hnízdí pravidelně a početně na celém území od nížin až po horní hranici lesa. Rozšířena je zvláště ve středních a horských polohách, ale od poloviny 20. století vzrostly i její stavy v nížinách a městských prostředích. Celková početnost byla v letech 2001–2003 odhadnuta na 250–500 tisíc párů.^[2]

Naše populace jsou převážně tažné, značný počet ptáků však na našem území pravidelně zimuje, a to hlavně v nižších a středních polohách. Jarní přílet probíhá na konci března a v dubnu, odlet od září do října.^[2]

Hnízdí hlavně ve světlých jehličnatých nebo smíšených, méně i listnatých lesích, parcích a zahradách s vyvinutým keřovým patrem a na vřesovištích.^[2][3]

Hnízdí jednotlivě a teritoriálně, obě pohlaví obhajují potravní teritoria i v zimě. Má velmi variabilní sociální systém; většina párů je monogamních nebo polyandrických (1 samice hnízdí se 2 samci), vzácněji se objevuje i polygynie (1 samec hnízdí se 2–3 samicemi) a polygynandrie (2–3 samci hnízdí se 2–4 samicemi). U polyandrických párů ustanovuje teritorium samice. Hnízdní okrsek přitom zahrnuje teritoria obou samců, která se postupně slučují. Mezi samci tak dochází k určení dominantního (alfa) a submisivního (beta) jedince, doprovázeném intenzivním zpěvem, předváděním agresivních postojů a často i boji. Samice se kromě alfa samce snaží kopulovat i s beta samcem (a někdy i se samci z okolních teritorií) a zajistit tak kvalitnější rodičovskou péči o mláďata; alfa samec se naopak snaží zajistit maximální míru paternity, čehož dosahuje pečlivým střežením samice v průběhu fertilní periody a v případě, že již kopulovala s jiným samcem, intenzivnějším vypuzením spermatu při kopulaci. Kopulace jsou přitom velmi časté a na 1 snůšku jich může připadat až tisíc.^[2]

Hnízdo z mechu, tenkých větviček a suchých trav, vystlané jemnými travinami a srstí, staví samotná samice obvykle dobře ukryté v hustých keřích nebo na jehličnatých stromech. Hnízdí pravidelně 2× do roka. Samice snáší 3–5 modrozelených vajec o rozměrech 19,5 × 14,3 mm, na kterých sedí sama po dobu 12–14 dnů. U monogamních párů jsou mláďata krmena oběma rodiči, u polyandrických párů buď dominantním samcem, nebo oběma samci. U polygynandrických párů samci krmí intenzivněji mláďata té samice, u které mají větší jistotu paternity. Mláďata hnízdo opouštějí ve věku 12 dnů a dalších 14–17 dnů jsou krmena mimo něj. Pohlavně dospívají v následujícím roce.^[2] Druh se stává často obětí hnízdního parazitismu ze strany kukačky obecné.

V hnízdním období se živí hlavně hmyzem a pavouky, na podzim a v zimě přechází na rostlinnou potravu, tvořenou drobnými bobulemi a semeny. Potravu hledá převážně na zemi.^[2]

• DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha: Academia, 2001. ISBN 80-200-0927-2. S. 174. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pěvuška modrá na Wikimedia Commons
• POŘÍZ, Jindřich; NOVÁK, Zdeněk. BioLib.cz – Prunella modularis (pěvuška modrá) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.