Přádelna Karla Bienerta

Přádelna Karla Bienerta
Areál továrny (2012)
Areál továrny (2012)
Poloha
AdresaBílý Potok, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°52′27,12″ s. š., 15°13′6,24″ v. d.
Další informace
Rejstříkové číslo památky104326 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přádelna Karla Bienerta je bývalý průmyslový podnik v Bílém Potoce, obci na severu České republiky (ve Frýdlantském výběžku Libereckého kraje). Továrnu na výrobu příze nechal u soutoku Smědé s Hájeným potokem roku 1852 vybudovat Ignaz Lange. Zájezdní hostinec, jenž s továrnou sousedil, přestavěl na kanceláře a na byty pro nové zaměstnance. V roce 1860 koupili závod bratři Cordellovi.[1] Od nich ji roku 1882 odkoupil liberecký podnikatel Karl Bienert junior, v té době majitel společnosti Karl Bienert & Sohn.[2] Podle jiných zdrojů však ještě bratři Cordellovi roku 1884 v továrně vyměnili pohon z vodního kola na parní pocházející z kotle od společnosti Ringhoffer.[1]

Následně Bienert továrnu přestavěl podle plánů stavitele Josefa Niessera,[2] které zpracoval roku 1882.[3] Během roku 1902 proběhla modernizace zařízení továrny,[3] aby se v ní dala zpracovávat česaná a vigoňová příze.[2] Továrnu však postihl požár, který ji srovnal se zemí. K tomuto neštěstí mělo dojít během jara[1] roku 1903,[3] avšak dle jiných pramenů mělo hořet o přibližně deset let později, a sice v noci z 5. na 6. února 1913.[2] Příčinou požáru byla velká vznětlivost a výbušnost prachu ze spřádané bavlny a také nedostatečný systém protipožárního zabezpečení, který disponoval pouze kbelíky na vodu a pískem.[1] Neštěstí si vyžádalo životy pěti dělníků a na jejich počest je před továrnou vysazeno pět tújí.[4] Některé zdroje uvádějí, že se Bienert stal majitelem továrny až po tomto požáru.[1] Poté měl továrnu obnovit tak, že v roce 1907 již opět pracovala.[1] Dle ještě jiných zdrojů měl Bienert továrnu získat až v roce 1913.[4]

Roku 1913 proběhla výstavba nových továrních objektů, a to podle návrhu Heinricha Ziegera z června toho roku.[2][3][4] Ten navrhl čtyřpodlažní přádelnu o skeletové železobetonové konstrukci dvakrát osm polí (každé o rozměrech 4,08 na 7,15 metru).[3] Při její jižní stěně naplánoval turbínovou halu, na západní straně strojovnu s kotelnou a u severní stěny přádelny schodišťovou věž s vodní nádrží. V samostatných objektech se pak ještě nachází sklady (ty jsou situovány severně od přádelny) a trhárna, jež se nachází od přádelny východním směrem. Součástí nově budované továrny se stal parní kotel firmy Breitfeld–Daněk, jenž byl roku 1926 doplněn dvojicí Francisových turbín značky Voith.[3] Parní kotel některé prameny datují do roku 1907.[1][4]

Karlu Bienertovi patřil zdejší podnik až do třicátých let 20. století. Tehdy muselo vlivem hospodářské krize dojít k zastavení provozu.[1][3][4] Počínaje podzimem 1942 však v továrně pracovalo více než šedesát ruských a běloruských válečných zajatců. Když válka skončila, zdejší Němci v rámci odsunu odešli a na jejich místa přicházeli lidé z československého vnitrozemí. Na podnik byla uvalena národní správa.[1] Po roce 1948 se přádelna stala součástí národního podniku Fryba a posléze Bytex,[2][3] který zde vyráběl kobercovou přízi.[1] Mezi roky 1990 a 2001 působila v areálu továrny chrastavská[1] akciová společnost Mykana.[2][3][4] Ta se ale dostala do hospodářských obtíží, vyhlásila celozávodní dovolenou, během které byl na Mykanu vyhlášen konkurz.[4] Od roku 2002 je majitelem továrny Pavel Šercl, který v ní provozuje specializovanou dílnu, v níž provádí opravy historické techniky.[1][2][3] V areálu též majitel ve spolupráci s pražským Vojenským historickým ústavem zřídil Jizerskohorské technické muzeum, jež vystavuje letecké motory.[5]

Od 28. dubna 2011 je areál kulturní památkou České republiky.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l HEINDORFER ML., Josef. Jizerské hory: Reportáž – Příběh staré továrny na přízi. Krkonoše – Jizerské hory [online]. Říjen 2004 [cit. 2014-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-04. ISSN 1214-9381. 
  2. ↑ a b c d e f g h BERAN, Lukáš. Karl Bienert jun., odpadová přádelna [online]. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví FA ČVUT v Praze [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j BERAN, Lukáš; VALCHÁŘOVÁ, Vladislava. Industriál Libereckého kraje: technické stavby a průmyslová architektura. Praha: Výzkumné centrum průmyslového dědictví, 2007. 281 s. ISBN 978-80-01-03798-0. Heslo Karl Bienert, odpadová přádelna, s. 91. 
  4. ↑ a b c d e f g VONKA, Martin. Přádelna Bílý Potok. Fabriky.cz [online]. Srpen 2008 [cit. 2014-01-04]. Dostupné online. ISSN 1804-9443. 
  5. ↑ Šercl [online]. Bílý Potok: Šercl [cit. 2014-01-04]. Kapitola Jizerskohorské technické muzeum. Dostupné online. 
  6. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-01-04]. Identifikátor záznamu 630335261 : Přádelna firmy Karl Bienert jun.. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Bílý Potok, přádelna firmy Karl Bienert junior (3).jpg
Autor: Jan Polák, Licence: CC BY-SA 3.0
Pořízeno s vybavením z grantového projektu Wikimedia ČR „Fotoaparát“