Příklonka

Příklonka (enklitikon) je slovo (zpravidla krátké), které nemá vlastní přízvuk. Tvoří přízvučný celek se slovem předcházejícím. V některých případech se mohou příklonky psát s předchozím slovem dohromady, např. české tys udělal.

Slova, která tvoří přízvučné celky se slovy následujícími, nazýváme předklonky (proklitika). Souhrnný název pro příklonky a předklonky je klitika (j. č. klitikon).

Příklonky v české větě

Související informace naleznete také v článku Český slovosled.

Příklonky v české větě, která má jinak volný slovosled, nepodléhají aktuálnímu větnému členění, nýbrž mají své pevné postavení (zpravidla) na druhém místě.

Na první pozici[1] (vyznačené kurzivou) může být:

  • holý větný člen (jednotlivé slovo nebo výraz)
Jmenuji se Jan. V noci se ochladilo.
  • rozvitý větný člen
Cestující bez platné jízdenky se vystavuje nebezpečí pokuty.
  • větný člen rozvitý vedlejší větou přívlastkovou
Cestující, který nemá platnou jízdenku, se vystavuje nebezpečí pokuty.
  • vedlejší věta (je-li možné nahradit ji zájmenem to)
Kdo to udělal, se nikdy nezjistilo.
  • spojka nebo spojovací výraz s výjimkou a, i, ale
Slíbil, že se vrátí, ale už se nikdy neukázal.

Pořadí enklitik v češtině

Sejde-li se v jedné větě více příklonek, jejich pořadí je následující:

  • spojka -li
  • pomocné sloveso v minulém čase – jsem, jsi (-s), jsme, jste – a v podmiňovacím způsobu – bych, bys, by, bychom, byste
  • krátké tvary zvratných osobních zájmen – si, se
  • krátké tvary osobních zájmen v dativu – mi, ti, mu
  • krátké tvary osobních zájmen v akuzativu – mě, tě, ho, tu, to
  • příslovečné určení místa – tam, tu
  • spojky a další výrazy – však, tak

Příklady:

  • Prohlížel jsem si ho. Já jsem si ho prohlížel.
  • Budeš-li se pilně učit…
  • Řekls mu to? Tys mu to řekl?
  • Nedovolil bych si se mu tam tak smát.
  • Byli jsme s dcerou na horách a ona si mi ti tam zlomila nohu.

Uvedené příklady jsou tzv. příklonky stálé. Kromě toho existují i příklonky nestálé, které buď mohou mít přízvuk a chovat se jako jiný větný člen, nebo jsou bez přízvuku a stojí ve větě na druhém místě. Příklad:

  • Vitamin D podporuje využití vápníku v těle, a ˈtak ˈchrání před osteoporózou. – tak je pod přízvukem.
  • Vitamin D podporuje využití vápníku v těle, a ˈchrání tak před osteoporózou. – tak není pod přízvukem, tvoří přízvučný celek se slovem chrání. (Pravopisná poznámka: Umístění slova tak nemá vliv na skutečnost, že se jedná o důsledkový poměr mezi větami, v obou případech se před spojkou a píše čárka.)

Odkazy

Reference

  1. ↑ SVOBODA, Aleš. České slovosledné pozice z pohledu aktuálního členění (I). Slovo a slovesnost. 1984, roč. 45, čís. 1, s. 22–34. Dostupné online. ISSN 0037-7031. 

Literatura

  • Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.
  • Šaur V. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Ottovo nakladatelství. Praha 2004. ISBN 80-7181-133-5.

Související články