Případ užití

V softwarovém a systémovém inženýrství je případ užití (anglicky use case) seznam kroků, který obvykle definuje interakci mezi tzv. rolí (v UML označována jako aktér) a systémem. Za rolí může být člověk nebo externí systém.

V systémovém inženýrství jsou případy užití postaveny na vyšší úroveň než je tomu v softwarovém inženýrství. Podrobné požadavky mohou být zachyceny v diagramech UML, SysML nebo jako smluvní prohlášení.

Struktura use case

Martin Fowler

Martin Fowler napsal[1], že neexistuje žádný standardní způsob psaní případů užití – různé formáty dobře fungují v různých případech.

  • Název: cíl use case
  • Hlavní scénář: číslovaný list kroků; krokem je myšleno prosté konstatování vzájemného působení mezi aktérem a systémem
  • Rozšíření: číslovaný list jednotlivých rozšíření

Alistair Cockburn

Alistair Cockburn popisuje[2] podrobnější strukturu případu užití. Avšak připouští i zjednodušení, je-li zapotřebí méně detailů.

"Kompletní" šablona případu užití obsahuje následující pole:

  • Název
  • Cíl (v kontextu)
  • Rozsah
  • Stupeň (úroveň)
  • Zúčastněné strany a zájmy
  • Minimální záruky
  • Úspěšné záruky
  • Spouštěč
  • Hlavní scénář
  • Rozšíření
  • Technologie a seznam dat
  • Související informace

Reference

  1. ↑ Fowler, Martin. UML Distilled (Third Edition). Addison-Wesley, 2004, str. 100.
  2. ↑ Cockburn, Alistair. Writing Effective Use Cases. Addison-Wesley, 2001, str. 120

Externí odkazy