Příspěvek na péči

Příspěvek na péči se poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb, nebo jiných forem pomoci při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu.

Když byl v roce 2006 uveden do života nový zákon o sociálních službách,[1] byla jeho nejvýznamnější změnou právě část pojednávající o zcela nové formě finanční podpory sociálních služeb – o příspěvku na péči. Jednalo se o zcela nový nástroj financování sociálních služeb, který měl za cíl výrazně přispět k potřebným, žádoucím a očekávaným změnám v této oblasti. Již od roku svého zavedení tvoří tato dávka více než 40procentní podíl všech finančních prostředků vynaložených na sociální služby v České republice.[2]

Obecně prospěšná společnost Asistence od roku 2021 usiluje o zavedení pátého, individualizovaného stupně příspěvku na péči pro osoby s nejtěžším postižením, kterým čtvrtý stupeň nestačí na zajištění běžných potřeb.

Právní úprava

Příspěvek na péči je upraven zákonem č. 108/2006 Sb.,o sociálních službách[1] a prováděcí vyhláškou č. 505/2006 Sb.[3], kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.

Prováděcí vyhláška stanovuje rozsah úkonů péče poskytovaných v rámci jednotlivých druhů sociálních služeb a rovněž určuje maximální výši úhrad. Základním kritériem pro stanovení výše příspěvku je stupeň závislosti klienta na pomoci druhé osoby.

Podle § 19 zákona o sociálních službách může být příjemcem příspěvku oprávněná osoba, nebo zákonný zástupce, či jiná fyzická osoba, které byla nezletilá oprávněná osoba svěřena do péče rozhodnutím příslušného orgánu.

Nárok na příspěvek a povinnosti žadatele, oprávněné osoby

Nárok na příspěvek má, dle § 7 zákona o sociálních službách osoba, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 zákona o sociálních službách (za předpokladu, že jí tuto pomoc poskytuje osoba, nebo zařízení, které je k této činnosti způsobilé dle § 7 odst 2.)

Nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace, nebo která je dle § 7 ve speciálním lůžkovém zařízení hospicového typu.

Nárok na příspěvek nemá osoba mladší jednoho roku. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. Nárok na příspěvek je dále upraven § 13 zákona o sociálních službách.

Nárok na příspěvek vzniká dnem splnění podmínek stanovených v § 7 a 8 zákona o sociálních službách.

Nárok na výplatu příspěvku vzniká podáním žádosti o přiznání příspěvku, na který vznikl nárok podle odstavce 1 zákona o sociálních službách, není-li řízení o jeho přiznání zahájeno z moci úřední.

Příspěvek může být přiznán a vyplácen nejdříve od počátku kalendářního měsíce, ve kterém bylo zahájeno řízení o přiznání příspěvku.

Splňuje-li oprávněná osoba podmínky nároku na příspěvek jen po část kalendářního měsíce, náleží příspěvek ve výši, v jaké náleží za kalendářní měsíc.

Žadatel je povinen podle § 21 podrobit se sociálnímu šetření, vyšetření zdravotního stavu, předložit nálezy ošetřujících lékařů, které byly vydány, poskytnout součinnost potřebnou k vypracování posudku. V průběhu řázení informovat příslušný Úřad práce o změnách, které byly uvedeny v Žádosti. Příjemnce příspěvku musí do 8 dnů nahlásit Úřadu práce změny důležité pro výplatu dávky.[[1]]

Příspěvek nebo jeho část je podle § 22 povinen vrátit příjemce, jestliže mu byl vyplacen neoprávněně nebo ve vyšší částce než náležel. Povinnost plyne i osobě, která po smrti oprávněného dávku přijala. Závazek vrácení peněz zaniká uplynutím 3 let ode dne, kdy byly vyplaceny. Po dobu řízení o opravném prostředku nebo o žalobě lhůta neplyne. Povinnost vrácení peněz nevzniká, je-li přeplatek nižší než 100 Kč.

Okruh osob a zařízení způsobilých k výkonu péče

Dle zákona o sociálních službách může péči zajišťovat:

Stanovení stupně závislosti

Podle § 9 zákona o sociálních službách se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby:

  • mobilita: vstávat a usedat, stát, zaujímat a měnit polohy, pohybovat se chůzí alespoň 200 m, otvírat a zavírat dveře, chůze po schodech nahoru a dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků.
  • orientace: poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít duševní kop´mpetence, orientovat se místem, časem, osobou, v situacích. [2]
  • komunikace: srozumitelně se vyjadřovat úměrně věku, chápat obsah sdělení, psát, rozumět obrázkům a zvukové signalizaci.
  • stravování: vybrat si pořemístit nápoj a potraviny, nalít nápoj, rozdělit stravu, najíst se a napít, dodržovat dientní režim.
  • oblékání a obouvání: vybrat si, obléct a svléct (obout a zout) vhodné oblečení a obuv, rozeznat rub a líc, správě vrstvit.
  • tělesná hygiena: používat zařízení pro hygienu, provést a dodržovat celkovou hygienu, česat se, holit se, péče o ústní dutinu.
  • výkon fyzilogické potřeby: včas použít WC, vyprázdnit se a provést očistu.
  • péče o zdraví (hodnotí se ve vztahu ke konkrétnímu zdravotnímu postižení a režimu stanovenému ošetřujícím lékařem): dodržovat léčebný režim, užívat léky a léčebné pomůcky, rozpoznat zdravotní problém, přivolat pomoc.
  • osobní aktivity: navazovat kontakty, plánovat osobní aktivity a vykonávat je dle věku, prostředí a vzdělání, stanovit a dodržet denní režim.
  • péče o domácnost (nehodnotí se u osob do 18 let věku): nakládat s penězi, manipulovat s předměty, nakoupit si, ovládat domácí spotřebiče, uvařit jídlo, udržovat pořádek.

Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby. Přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

Prováděcí vyhláška k zákonu o sociálních službách upravuje způsob hodnocení základních úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Posuzuje se schopnost osoby dlouhodobě, samostatně, spolehlivě a opakovaně rozpoznat potřebu úkonu, úkon fyzicky provádět obvyklým způsobem a kontrolovat správnost jeho provádění.


Stupně závislosti

Podle § 8 zákona o sociálních službách lze stanovit 4 stupně závislosti ve dvou skupinách podle věku žadatele:

Osoba do 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve

  • stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři základní životní potřeby
  • stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat čtyři, nebo pět základních životních potřeb
  • stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat šest, nebo sedm základních životních potřeb
  • stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat osm, nebo devět základních životních potřeb

Osoba starší 18 let věku se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve

  • stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby
  • stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět, nebo šest základních životních potřeb
  • stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm, nebo osm základních životních potřeb
  • stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět, nebo deset základních životních potřeb

Hodnotí se nutná míra každodenní pomoci, dohled nebo péče jiné osoby. Pro uznání závislosti musí být příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a ztrátou schopnosti zvládat přijatelnou sebeobsluhu. Funkční schopnosti jsou hodnoceny s ohledem na využívání běžně dosptupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby, vybavení domácnosti, veřejných prostor, zdravotnických prostředků.

Výše příspěvku

Podle § 11 zákona o sociálních službách je výše příspěvku na péči stanovena následovně:

Výše příspěvku pro osoby do 18 let věku činí za kalendářní měsíc

  • 3300 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),
  • 6600 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),
  • 13900 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),
  • 19200, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)

Výše příspěvku pro osoby starší 18 let činí za kalendářní měsíc

  • 880 Kč, jde-li o stupeň I (lehká závislost),
  • 4400 Kč, jde-li o stupeň II (středně těžká závislost),
  • 12800 Kč, jde-li o stupeň III (těžká závislost),
  • 19200 Kč, jde-li o stupeň IV (úplná závislost)

Uvedené výše příspěvku se v některých případech ještě zvyšují o 2000 Kč za kalendářní měsíc. (Podle § 12 zákona o sociálních službách)

Řízení o příspěvku

Řízení o přiznání příspěvku na péči se zahajuje na základě písemné žádosti podané na tiskopisu předepsaném ministerstvem (žádosti jsou k dispozici na kontaktních pracovištích krajských poboček úřadu práce, nebo na Integrovaném portálu MPSV v sekci Elektronické formuláře). Žádost se podává na kontaktním pracovišti krajské pobočky úřadu práce. Příslušnost se určuje dle místa trvalého pobytu žadatele o příspěvek.

Krajská pobočka Úřadu práce (sociální pracovník) provádí pro účely rozhodování o příspěvku nejprve sociální šetření, při kterém se zjišťuje schopnost samostatného života osoby v jejím přirozeném sociálním prostředí. O provedeném sociálním šetření je vyhotoven písemný záznam, který je na požádání předložen posuzované osobě. Následně krajská pobočka Úřadu práce zašle příslušné okresní správě sociálního zabezpečení žádost o posouzení stupně závislosti osoby. Obsahem je písemný záznam ze sociálního šetření a kopie žádosti žadateleo příspěvek. Okresní správa sociálního zabezpečení si vyžádá od poskytovatele zdravotních služeb lékařský nález. Na základě tohoto posudku pak krajská pobočka Úřadu práce vydá rozhodnutí o tom, zda se příspěvek na péči přiznává, v jakém stupni či nikoliv. Krajská pobočka podle § 26 přeruší řízení na dobu, než Institut posuzování zdravotního stavu posoudí stupeň závislosti a v případě, že je posuzovaná osoba hospitalizovaná na lůžku dlouhodobé nebo následné péče po dobu delší než 60 dnů a tato skutečnost byla oznámena. V případě, že žadatel zemřel před provedením sociálního šetření, řízení se zastaví. Proti usnesení o přerušení a zastavení řízení není možné se odvolat (§26).

Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat. Odvolání se podává k úřadu, který napadené rozhodnutí vydal, o odvolání pak rozhoduje MPSV.

Příslušný úřad práce rovněž provádí kontrolu využívání příspěvku dle § 29 zákona o sociálních službách .

Reference

  1. ↑ a b Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Dostupné online.
  2. ↑ Dokument na portálu MPSV: Příspěvek na péči - analýza dostupných datových zdrojů. Ke stažení zde.
  3. ↑ Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí ČR č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Dostupné online.

Literatura k tématu

  • KRÁLOVÁ, Jarmila; RÁŽOVÁ, Eva: Sociální služby a příspěvek na péči 2012. Nakladatelství Anag, 2012. ISBN 978-80-7263-748-5.
  • Sociální zabezpečení [ÚZ 2019 č. 1308] Ostrava: Sagit, 2019. 272 stran (ÚZ: úplné znění; číslo: 1308) ISBN 9788074883415

Externí odkazy