Přečaply
Přečaply | |
---|---|
Domy na východní straně návsi | |
Lokalita | |
Charakter | vesnice |
Obec | Údlice |
Okres | Chomutov |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°25′57″ s. š., 13°28′22″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 139 (2021)[1] |
Katastrální území | Přečaply (4,1 km²) |
Nadmořská výška | 285 m n. m. |
PSČ | 430 01 431 41 |
Počet domů | 59 (2011)[2] |
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Přečaply | |
Další údaje | |
Kód části obce | 172600 |
Kód k. ú. | 772607 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Přečaply (německy Pritschapl) jsou vesnice v okrese Chomutov v Ústeckém kraji. Stojí v Mostecké pánvi v nadmořské výšce 285 metrů pět kilometrů jihovýchodně od Chomutova a jeden kilometr jihovýchodně od Údlic, ke kterým jako část obce patří. V roce 2011 zde trvale žilo 140 obyvatel.
Dominantou vesnice je Kostelní vrch s kostelem svatého Matouše, který stojí na místě staršího raně středověkého sídliště. Vesnice existovala snad již v polovině dvanáctého století. Její obyvatelé se živili zejména zemědělstvím, ale v devatenáctém století se začala rozvíjet také těžba hnědého uhlí a drobný průmysl. Okolní krajina si stále uchovává zemědělský charakter.
Název
Název vesnice byl odvozen ze spojení ves přečaplů, ale podobně jako u slova počaply není jistý jeho význam. Bývá spojováno se slovem čáp nebo se slovesem čapnouti (polapit, chytit, dřepnout si). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Pryczalpl (1352), Prziczapel (1369), Przyczapl (1384), de Przeczapl (1355), in Preczabl (1363), in Przieczapl (1378), Prochzalp alias Przieczapli (1399), in Przieczapl (1413), Przieczapl (1423), Przecziaply (1542) a Prytssapl (1606).[3]
Historie
Okolí vesnice bylo osídlené již v pravěku. V mladší době hradištní existovalo sídliště v prostoru Kostelního vrchu a v přilehlé oblasti severně od něj. Snad zde v té době stávalo dvoudílné hradiště, ale na jeho existenci se usuzuje jen podle nevýrazných terénních náznaků, a k prokázání by byl nutný archeologický výzkum.[4]
Antonín Profous uvádí první písemnou zmínku o vesnici z roku 1352,[3] ale podle Zdeny Binterové je vesnice zmíněna již ve druhé polovině dvanáctého století v listině, ve které královna Judita Durynská věnovala dvůr v Přečaplech teplickému klášteru. Vesnice poté patřila klášteru až do roku 1420. Klášter na počátku husitských válek zanikl, a spolu s ním až do šestnáctého století ustaly také zprávy o Přečaplech.[5]
V šestnáctém století byly Přečaply součástí nezabylického panství, které roku 1578 koupil Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, který obě vesnice připojil k chomutovskému panství. Později panství získal Jiří Popel z Lobkovic[5] a zahájil na něm proces rekatolizace, přičemž do Chomutova pozval jezuity,[6] kterým museli přečapelší od roku 1591 platit ročně 41 kop a jeden groš. Po mocenském pádu Jiřího Popela byl jeho majetek zkonfiskován a vzhledem k velikosti rozdělen na části. Přečaply s 37 poddanými potom roku 1605 koupil spolu s Červeným Hrádkem Adam Hrzán z Harasova. Vesnice zůstala součástí červenohrádeckého panství až do zrušení poddanství v roce 1850.[5]
I přes rekatolizaci zahájenou Jiřím Popelem z Lobkovic ve vesnici žili protestanti i v sedmnáctém století. Během třicetileté války se zde odehrála vojenská šarvátka, ve které byly poraženy oddíly vedené Petrem Arnoštem Mansfeldem.[7] Samotná vesnice utrpěla velké škody. Během války byly ztraceny obecní dokumenty včetně znaku a řada usedlostí zpustla. Pět pustých chalup uvádí ještě Berní rula z roku 1654. Podle ní byl ve vesnici mlýn a žilo v ní osm sedláků, kterým patřilo 22 potahů, dvanáct krav, dvacet jalovic, 44 ovcí, 23 prasat a jedenáct koz. Jeden z nich provozoval šenk. Kromě sedláků ve vsi žilo dvanáct chalupníků, kteří měli dohromady dva potahy, sedmnáct krav, jedenáct jalovic, čtyři ovce, pět prasat a osm koz. Z roku 1662 pochází první zmínka o zdejší škole. Od roku 1700 měla svou vlastní budovu, kterou nahradila nová v roce 1852. V roce 1925 byla zvýšena o jedno patro, aby mohl být otevřen čtvrtý ročník. Budova školy byla stržena v roce 1962.[8]
Před rokem 1787 ve vsi fungoval špitál pro dvanáct nemocných. V roce 1836 zničil požár faru a dvanáct domů, ale jinak se vesnice v devatenáctém století úspěšně rozvíjela.[8] V okolí byla zahájena těžba hnědého uhlí a v letech 1846–1847 postavena nová silnice do Údlic. Materiál potřebný k její výstavbě se těžil v úbočí Kostelního vrchu.[9] Pod vrchem byl roku 1856 otevřen cukrovar vybavený šesti parními stroji, ve kterém se vyráběl surový cukr dodávaný ke zpracování do údlického cukrovaru.[8] Pro potřeby obce byla k dispozici pískovna a malá cihelna. Plánovala se stavba železniční trati do Postoloprt, ale nakonec nebyla realizována.[9]
U vesnice býval od roku 1920 významný hnědouhelný důl Marie Pomocná. Ještě před tím na jeho dolovém poli od poloviny devatenáctého století existoval malý důl Margareta s roční produkcí 1500 tun uhlí. Později byl přejmenován již na Marii Pomocnou, ale intenzita těžby byla nízká a z hloubky do čtyřicet metrů se ročně těžilo jen dva až tři tisíce tisíce tun uhlí. Po roce 1918 byla 1,5 km východně od vesnice otevřena nová těžná jáma spojená lanovkou s místním cukrovarem. Během první republiky byl vydobyt prostor hlavní sloje mezi Přečaply a Údlicemi v délce tří kilometrů. Celková produkce dolu se do roku 1940 odhaduje až na 600 tisíc tun uhlí. Druhým větším podnikem u Přečapel byl důl Matěj Šebestián, jehož dolové pole bylo v roce 1919 připojeno k dolu Marie Pomocná a který do té doby vyprodukoval osmdesát tisíc tun uhlí. Starší a menší doly Bernard, Kateřina, Lorenc, Jan, Karolina a další většinou ukončily provoz během hospodářské krize po roce 1873.[11]
Většina dokumentů z první poloviny dvacátého století se ztratila.[9] Z konce druhé světové války se dochoval záznam o sestřelení amerického bombardovacího letadla německou posádkou z Holešic dne 17. dubna 1945. Letadlo ještě ve vzduchu vybouchlo a zřítilo se v polích asi dva kilometry severozápadně od Přečapel. Pozůstatky posádky byly pohřbeny ve společném hrobě severovýchodně od vesnice.[12] Po roce 1945 byli vysídleni němečtí obyvatelé, a počet obyvatel vesnice poklesl přibližně na polovinu. V roce 1993 byla vesnice plynofikována.[9]
Přírodní poměry
Přečaply stojí ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 4,09 km²[13] v Ústeckém kraji, 1,5 kilometru jihovýchodně od Údlic a pět kilometrů jihovýchodně od Chomutova.[14]
Geologické podloží tvoří miocénní písky, štěrky, jíly a podřadné uhelné sloje.[15] Písek se těží v údlické pískovně,[16] která se nachází na hranici katastrálních území 1,3 kilometru severně od vesnice. Velká část katastrálního území severně od vesnice je poddolovaná starými hnědouhelnými doly.[17] V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Mostecká pánev, podcelku Chomutovsko-teplická pánev a v okrscích Údlická kotlina a Jirkovská pánev. Hranice mezi nimi vede ve směru jihovýchod–severozápad asi jeden kilometr severovýchodně od vesnice.[15] Reliéf se sklání směrem od severovýchodu k jihozápadu do údolí Chomutovky, která je jediným významným vodním tokem a jejíž hladina je místem s nejnižší nadmořskou výškou (přibližně 280 metrů). Nejvyšší bod se nachází v poloze Na Stráni severovýchodně od pískovny a dosahuje nadmořské výšky 340–350 metrů.[14]
Z půdních typů převažuje smonice modální v oblasti severně a východně od vesnice. Na jih od ní se vyskytuje černozem a v oblasti mezi Přečaply a Údlicemi fluvizem na nivních sedimentech. Jen úzký pruh mezi Kostelním vrchem a Údlicemi pokrývá kambizem arenická.[15]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 425 obyvatel (z toho 191 mužů), z nichž bylo pět české a 416 německé národnosti a čtyři cizinci. Kromě osmi evangelíků a čtyř židů byli členy římskokatolické církve.[18] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 527 obyvatel: 21 Čechů, 426 Němců, jednoho Žida a devět cizinců. Většinou byli členy římskokatolické církve, ale dvanáct lidí se hlásilo k evangelickým církvím, pět k jiným neuvedeným církvím a jedenáct bylo bez vyznání.[19]
1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | 2021 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Obyvatelé | 459 | 492 | 532 | 464 | 449 | 425 | 527 | 262 | 294 | 244 | 181 | 124 | 128 | 140 | 139 |
Domy | 65 | 69 | 81 | 80 | 76 | 76 | 91 | 81 | — | 59 | 51 | 52 | 53 | 59 | 63 |
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Údlice. |
Obecní správa
Roku 1850 se Přečaply staly samostatnou obcí, kterou zůstaly až do roku 1960, kdy byly nejpozději ke 30. červnu připojeny jako část obce k Údlicím.[23]
Výsledky komunálních voleb
Dne 22. května 1938 se konaly volby do obecních zastupitelstev. Z rozdělených 308 hlasů v Přečaplech získaly 227 hlasů Sudetoněmecká strana a 81 hlasů Německá sociální demokracie.[24]
Hospodářství
Lidé z vesnice dojíždí za prací především do Chomutova, ale významným zaměstnavatelem je od roku 1991 firma ORDOS. Působí v areálu bývalého cukrovaru, kde vyrábí vzduchotechniku dodávanou zejména do Německa.[9]
Doprava
Vesnicí vede jediná silnice třetí třídy č. 00728 z Chomutova přes Údlice, která se na západním okraji Nezabylic se napojuje na silnici druhé třídy č. 607.[14][25][pozn. 1] Ve vsi se na ní nachází zastávka autobusové linkové dopravy. Nejbližší železniční stanice jsou Chomutov na trati Chomutov–Cheb a Březno u Chomutova na trati Lužná u Rakovníka – Chomutov. Obě jsou přibližně 5,5 kilometru daleko. Po silnici je značena cyklotrasa č. 3034 z Chomutova do Března u Postoloprt.[14]
Pamětihodnosti
Jedinou kulturní památkou ve vesnici je kostel svatého Matouše přestavěný v roce 1859.[26] Vedle schodiště, které ke kostelu vede, se nachází pomník obětem první světové války z roku 1922.[9] Kromě toho bývala ve vesnici a jejím okolí řada drobných památek (dva kříže, kaplička Nejsvětější Trojice a morový sloup u mostu na cestě do Nezabylic), které se v průběhu času ztratily, nebo byly poškozeny.[27]
Osobnosti
V Přečaplech se narodil malíř a grafik Jan Řehoř Greger (1802–1835), autor vedut českých měst, hradů a zámků.
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (M–Ř). Svazek III. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Přečaply, s. 388, 460.
- ↑ ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Přečaply, s. 263–264.
- ↑ a b c BINTEROVÁ, Zdena. Údlice a Nezabylice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 48 s. ISBN 80-239-0450-7. Kapitola Přečaply, s. 14. Dále jen Binterová 2002.
- ↑ BINTEROVÁ, Zdena; ŠAMŠULOVÁ, Eva; GAŽA, Jan; PACHNER, Jaroslav; RŮŽEK, Vlastislav; STÜBIGER, Gerhard. Dějiny Chomutova. Chomutov: Městský úřad Chomutov, 1997. 116 s. S. 26.
- ↑ Binterová 2002, s. 15
- ↑ a b c Binterová 2002, s. 16
- ↑ a b c d e f Binterová 2002, s. 33
- ↑ Mgr. Jaroslav Krídlo, M. Lašťovka. Pomník Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-01-07]. Dostupné online.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 126–127.
- ↑ JEŽIL, František. Další podrobnosti k sestřelení amerického bombardovacího letounu u Přečapel 17. 4. 1945. Památky, příroda, život. 2000, roč. 32, čís. 1, s. 17. ISSN 0231-5076.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-18.
- ↑ a b c d Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2017-12-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická, půdní a geologická mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2017-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Pískovna [online]. Kobra Údlice [cit. 2017-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Důlní díla a poddolování [online]. Česká geologická služba [cit. 2017-12-26]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Čechy. 2. vyd. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Země česká. Svazek I. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 99.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 380, 381.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 293.
- ↑ Základní údaje podle částí obce vybraného SO ORP – Chomutov [PDF online]. Český statistický úřad [cit. 2023-08-25]. Dostupné online.
- ↑ Vývoj územní správy na Chomutovsku v letech 1945–1985. Památky, příroda, život. 1986, roč. 18, čís. 3, s. 79–80.
- ↑ RŮŽEK, Vlastislav. „Přijde den“ (Es Kommt der Tag…). Památky, příroda, život. 1994, roč. 26, čís. 1, s. 10, 13. ISSN 0231-5076.
- ↑ Ředitelství silnic a dálnic ČR. Silniční a dálniční síť ČR (veřejná aplikace) [online]. Geoportál ŘSD [cit. 2017-12-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-20.
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2014-12-23]. Identifikátor záznamu 133325 : Kostel sv. Matouše. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ Binterová 2002, s. 34
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Oblastní muzeum Chomutov, 2001. 64 s. Kapitola Přečaply, s. 243–244.
- BINTEROVÁ, Zdena. Údlice a Nezabylice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2002. 48 s. ISBN 80-239-0450-7. Kapitola Přečaply, s. 13–34.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Přečaply na Wikimedia Commons
- Katastrální mapa katastru Přečaply na webu ČÚZK
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Přečaply – pomník obětem první světové války
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Východní část vesnice z jihu
Autor: Salim2, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: