Přednosta stanice (film)

Přednosta stanice
Země původuČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Jazykčeština
Délka88 min
Žánrfilmová komedie
NámětVáclav Wasserman
ScénářVáclav Wasserman
RežieJan Sviták
Obsazení a filmový štáb
Hlavní roleVlasta Burian
Zita Kabátová
Jaroslav Marvan
Čeněk Šlégl
Růžena Šlemrová
… více na Wikidatech
ProdukceOtakar Sedláček
HudbaJára Beneš
KameraJaroslav Tuzar
StřihAntonín Zelenka
ZvukAntonín Rambousek
ArchitektBohumil Heš
Výroba a distribuce
Premiéra12. dubna 1941
Přednosta stanice na FP, ČSFD, Kinoboxu, FDb, IMDb
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přednosta stanice je český film z roku 1941 v režii Jana Svitáka, v němž hlavní roli vytvořil Vlasta Burian. Pro Buriana to byl 31. film a slavnou se stala píseň, kterou zpívá: Přednosta stanice. Situační komedie byla natočena v rekordně krátké době v ateliérech v Radlicích, protože Barrandov a Hostivař obsadili Němci.

Děj

Bezdomovec Ťopka (Vlasta Burian) žije ve vagóně odstaveném na vedlejší koleji. Živí se jako roznašeč letáků a často má hlad. A proto se zadarmo nají v restauraci u restauratéra Hejhala (Theodor Pištěk), zaplatí to za něj Olga (Růžena Šlemrová), žena statkáře Pěnkavy (Čeněk Šlégl), který „pálí“ za Julií (Zita Kabátová), ta je ženou přednosty stanice „Mokrá nad Soupravou“ (Antonín Zacpal). Generální inspektor drah Kokrhel (Jaroslav Marvan) odjíždí na inspekci, a nechá si zapřáhnout zvláštní železniční vůz, ve kterém právě spí Ťopka. Když je černý pasažér inspektorem objeven, snaží se jej zadržet. Ťopka zatáhne za záchrannou brzdu a vyskočí z okna. Generální inspektor trvá na jeho nalezení a potrestání. Ocitají se v železniční stanici „Mokrá nad Soupravou“. Naneštěstí je zdejší přednosta Jelen právě na zkoušce pěveckého sboru. Ťopka si oblékne jeho uniformu a začne se za něj vydávat. Hlavně aby ochránil sám sebe. Kokrhel se rozhodne udělat ve stanici neplánovanou inspekci. Ťopka, který přednostově práci vůbec nerozumí, udělá z Kokrhela úplného „blbce“. Komedii musí hrát i přednostova manželka, za tou stále chodí statkář Pěnkava. Kokrhel se také zamiloval do Julie. V tom však přichází pravý přednosta a vše praskne. Ťopka situaci zachrání, zařídí přednostovi přeložení blíž k Praze a utuží jeho manželství. Pak k nelibosti inspektora odjíždí vlakem, ve kterém je právě on, a ještě zazpívá písničku…

Obsazení

Vlasta Buriančerný pasažér Karel Ťopka
Jaroslav Marvangenerální inspektor drah Jiří Kokrhel
Antonín Zacpalpřednosta stanice Anatol Jelen
Zita KabátováJulie Jelenová, přednostova žena
Čeněk Šléglstatkář Arnošt Pěnkava
Růžena ŠlemrováOlga Pěnkavová, statkářova žena
Theodor Pištěkrestauratér Hejhal
Marie Norrováslužebná v Hejhalově restauraci Pepička
Václav Tréglskladník na nádraží Václav "Venda" Pivoda
Darja Hajskákuchařka u Pěnkavů Růženka, Pivodova snoubenka

Dále hrají: Karel Postranecký (železniční revizor-kontrolor Šajn), František Černý (tlustý strážník), Miloslav Svoboda (posunovač), Emanuel Kovařík (posunovač Franta), Lída Borovcová (modistka), Zdeněk Martínek ml. (telegrafista), Bolek Prchal (městský zřízenec), Ada Dohnal (řidič u Pěnkavy Karel), Vojta Merten (tlustý zpěvák), Karel Veverka (zpěvák s plnovousem), Václav Švec (vysoký zpěvák s licousy), F. X. Mlejnek (zpěvák-kněz), Alois Dvorský (zpěvák bez knírku), Jaroslav Hradčanský (vlakvedoucí Kanár), Dalibor Pták (zpěvák s knírem), Marie Hodrová (žena s buchtami v okně), Milan Sviták (kluk na kole pod chůdami)

Tvůrci a štáb

  • Režie: Jan Sviták
  • Předloha: Nicolas Nancey, André Mouëzy-Éon (stejnojmenná divadelní hra)
  • Původní filmový námět: Václav Wasserman
  • Scénář: Václav Wasserman
  • Kamera: Jaroslav Tuzar
  • Ředitel výroby: Ladislav Brom
  • Vedoucí výroby: Otakar Sedláček
  • Hudba: Jára Beneš
  • Nahrál: Orchestr F.O.K. (řídil Jára Beneš)
  • Architekt: Bohumil Heš
  • Střih: Antonín Zelenka
  • Zvuk: Antonín Rambousek
  • Dále spolupracovali: Ivo Novák (asistent režie), Ina Žáková (výprava), František Mádl (kostýmy), Josef Kobík a František Rous (masky), Miloš Mastník (asistent výroby), Zuzka Petrovičová (skript), vrchní rada Zdeněk Martínek st. (odborný poradce-železnice), Miroslav Haller (jazykový poradce), Antonín Frič (fotoreportér)

Produkční a technické údaje

  • Souběžný protektorátní název: Der Stationsvorstand
  • Začátek natáčení: 20. února 1941
  • Konec natáčení: březen 1941
  • Copyright: 1941
  • Premiéra: 12. dubna 1941 (Pražská kina Blaník a Lucerna)
  • Výroba: Bromfilm
  • Distribuce: Bromfilm
  • Formát: černobílý – 35 mm – 1,37:1 – Tobis-Klangfilm
  • Jazyk: čeština
  • Žánr: komedie
  • Délka: cca 88 minut (2 610 metrů)
  • Ateliéry: FOJA Radlice

Odkazy

Literatura

Monografie
  • KOLEKTIV AUTORŮ. Český hraný film II. 1930–1945. Praha: Národní filmový archiv, 1998. 504 s. ISBN 80-7004-090-4. 
  • BŘEZINA, Václav. Lexikon českého filmu: 2000 filmů 1930–1997. 2. vyd. Praha: Cinema, 1997. 554 s. ISBN 80-85933-13-6. 
  • ČÁSLAVSKÝ, Karel. Filmový Vlasta Burian. 1. vyd. Havlíčkův Brod: Fragment, 1997. 160 s. (Profil). ISBN 80-7200-159-0. 
  • BROŽ, Jaroslav; FRÍDA, Myrtil. Historie Československého filmu v obrazech 1930–1945. 1. vyd. Praha: Orbis, 1966. 296 s. 
Články v periodikách
  • WENIG, Jan. Z malých začátků. Národní listy. Praha: Pražská akciová tiskárna, 18. duben 1941, roč. 81, čís. 107, s. 4. [recenze]. Dostupné online. ISSN 1214-1240. 
  • ROCH, Joža. »Přednosta stanice« ve filmu. Venkov. Praha: Novina, 16. duben 1941, roč. 36, čís. 89, s. 5. [recenze]. ISSN 1805-0905. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“