Přednosta stanice (film)
| Přednosta stanice | |
|---|---|
| Země původu |  Československo |
| Délka | 88 min[1] |
| Žánr | komedie |
| Námět | Václav Wasserman[2] |
| Scénář | Václav Wasserman[2] |
| Režie | Jan Sviták |
| Obsazení a filmový štáb | |
| Hlavní role | Vlasta Burian Antonín Zacpal Zita Kabátová Jaroslav Marvan Čeněk Šlégl Růžena Šlemrová |
| Produkce | Otakar Sedláček[2] |
| Hudba | Jára Beneš[2] |
| Kamera | Jaroslav Tuzar[2] |
| Střih | Antonín Zelenka[2] |
| Zvuk | Antonín Rambousek[2] |
| Architekt | Bohumil Heš[2] |
| Výroba a distribuce | |
| Premiéra | 12. 4. 1941[1] |
| Přednosta stanice na FP, ČSFD, FDb, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Přednosta stanice je český film z roku 1941 v režii Jana Svitáka, v němž hlavní roli vytvořil Vlasta Burian. Pro Buriana to byl 31. film a slavnou se stala píseň, kterou zpívá: Přednosta stanice. Situační komedie byla natočena v rekordně krátké době v ateliérech v Radlicích, protože Barrandov a Hostivař obsadili Němci. [1]
Děj
Bezdomovec Ťopka (Vlasta Burian) žije ve vagóně na vedlejší koleji. Živí se jako roznašeč letáků a často má hlad. A proto se zadarmo nají v restauraci u restauratéra Hejhala (Theodor Pištěk), zaplatí to za něj Olga (Růžena Šlemrová), žena statkáře Pěnkavy (Čeněk Šlégl), který „pálí“ za Julií (Zita Kabátová), ta je ženou přednosty stanice „Mokrá nad Soupravou“ (Antonín Zacpal). Generální inspektor drah Kokrhel (Jaroslav Marvan) jede na inspekci, a nechá si zapřáhnout zvláštní železniční vůz, v tom právě spí Ťopka. Inspektor si ho všimne a chce ho zadržet. Ťopka zatáhne za záchrannou brzdu a vyskočí z okna a právě v železniční stanici „Mokrá nad Soupravou“. Přednosta je však na pěvecké zkoušce, a proto si Ťopka oblékne jeho uniformu a začne se za něj vydávat. Hlavně aby sebe chránil. Kokrhel udělá ve stanici inspekci, Ťopka, který přednostově práci vůbec nerozumí, udělá z Kokrhela úplného „blbce“. Komedii musí hrát i přednostova manželka, za tou stále chodí statkář Pěnkava. Kokrhel se také zamiloval do Julie. V tom však přicházil pravý přednosta vše praskne. Ťopka situaci zachrání, zařídí přednostovi přeložení blíž k Praze a utuží jeho manželství. Pak k nelibosti inspektora odjíždí vlakem, ve kterém je právě on, a ještě zazpívá písničku…
Obsazení
| Vlasta Burian | roznašeč letáků, černý pasažér Ťopka a nepravý přednosta Anatol Jelen |
| Antonín Zacpal | pravý přednosta Anatol Jelen |
| Zita Kabátová | Julie Jelenová, jeho žena |
| Jaroslav Marvan | Jiří Kokrhel, generální inspektor transverzální dráhy |
| Čeněk Šlégl | statkář Pěnkava |
| Růžena Šlemrová | Olga Pěnkavová, jeho žena |
| Václav Trégl | železniční skladník Venda – Václav Pivoda |
| Darja Hajská | kuchařka u Pěnkavů Růženka, jeho milá |
| Karel Postranecký | železniční revizor Šajn |
| Theodor Pištěk | restauratér Hejhal |
| Marie Norrová | služebná v Hejhalově restauraci Pepička |
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“