Předsednictvo SFRJ

Předsednictvo Socialistické federativní republiky Jugoslávie (nebo též Prezídium SFRJ) (srbsky Predsedništvo SFRJ, Председништво СФРЈ; chorvatsky Predsjedništvo SFRJ; slovinsky Predsedstvo SFRJ; makedonsky Председателство на СФРЈ) byla kolektivní hlava Socialistické federativní republiky Jugoslávie od května 1980 do roku 1992, kdy zůstali již jen čtyři z původních osmi členů.

Poprvé se pojem jugoslávského Předsednictva objevil v amandmátech (dodatcích) k jugoslávské ústavě z roku 1963 v roce 1971, kdy bylo Předsednictvo definováno jako kolektivní hlava státu a nositel zákonodárné a politické iniciativy.^[1] Ústavní dodatek se tak pokoušel již v dostatečném předstihu vyřešit nástupnictví po případném odchodu Josipa Broze Tita z vedení federace. Sám Tito byl jako prezident federace bez ohraničení mandátu členem a předsedou Předsednictva, ovšem žádný z dalších předsedů Předsednictva nebyl prezidentem.

Další úpravu postavení Předsednictva SFRJ přinesla nová ústava z roku 1974. V souvislosti s ní poté také došlo k vytvoření předsednictev jednotlivých republik a autonomních oblastí.^[2]

Předsednictvo jako nejvyšší orgán federace mělo devět členů volených na pětileté volební období, přičemž nikdo nesměl být členem Předsednictva více než dvakrát po sobě. Členem Předsednictva byl předseda Ústředního výboru Svazu komunistů Jugoslávie a osm delegátů – po jednom ze šesti socialistických republik a dvou socialistických autonomních oblastí.^[3] Od konce roku 1988 již není na základě ústavních dodatků předseda Svazu komunistů Jugoslávie členem Předsednictva.^[4]

Po secesi Slovinska (25. červen 1991, resp. 7. říjen 1991), Chorvatska (25. červen 1991, resp. 8. říjen 1991), Republiky Makedonie (17. listopad 1991) a Bosny a Hercegoviny (1992) fungovalo Předsednictvo jen v čtyřčlenné sestavě (Srbsko, Černá Hora, Kosovo, Vojvodina).

Předsednictvo bylo v prvních letech své existence ve stínu doživotního prezidenta Tita, který byl formálně Předsednictvu nadřazen a byl také z titulu své prezidentské funkce předsedou Předsednictva. Po jeho smrti, 4. května 1980, byla moc ve státě převzata právě Předsednictvem, které bylo zvoleno ještě za Titova života. Ve vedení Předsednictva se střídali zástupci jednotlivých republik a autonomních oblastí. Ke zlomu došlo v květnu 1991, kdy delegáti Srbska, Černé Hory a autonomních oblastí neumožnili převzetí funkce Stipemu Mesićovi, který byl jako zástupce Chorvatska na řadě podle předem dohodnutého systému rotace. To způsobilo, že Předsednictvo na čas nemělo ani předsedu, ani místopředsedu, a tak nikoho, kdo by legálně mohl svolat jeho zasedání, než byl Mesić nakonec v červenci do funkce zvolen. V říjnu 1991 Předsednictvo zbytku federace převzalo funkce a pravomoci svazového parlamentu a svazové vlády (samotná federální vláda ale odstoupila až v prosinci).^[5]

Předsednictvo SFRJ zastupovalo federaci navenek i uvnitř. Předsednictvo také v rámci svých práv a povinností a pro dosažení rovnosti národů a národností mělo harmonizovat společné zájmy republik a autonomních oblastí s jejich odpovědností při realizaci práv a povinností federace. Chránilo ústavní pořádek. Předsednictvu také příslušelo navrhovat kandidáta na funkci předsedy svazového výkonného výboru (předseda federální vlády) a kandidáty na soudce Ústavního soudu SFRJ. Předsednictvo bylo nejvyšším velitelem jugoslávské branné moci, bylo nejvyšším orgánem vedení a velení ozbrojených sil ve válce i míru. Jmenovalo a povyšovalo generály a admirály, jmenovalo také členy Národní rady obrany, stejně jako členy dalších rad, které se mohlo rozhodnout ustanovit. Také propůjčování a udělování státních vyznamenání federace náleželo právě Předsednictvu.^[2]

Výběr členů Předsednictva se odehrával v jednotlivých republikách a autonomních oblastech, které samostatně rozhodovaly o svém zástupci. Republiky, resp. autonomní oblasti, mohly také svého delegáta v průběhu volebního období nahradit, což se stalo na sklonku existence AVNOJské Jugoslávie v případě Kosova a Chorvatska, kdy však již nejde hovořit o politickém monopolu Svazu komunistů Jugoslávie, potažmo Svazů komunistů v jednotlivých republikách a autonomních oblastech. V dobách tohoto monopolu členství v Předsednictvu nabývali především zasloužilí straníci, kteří byli v průběhu období nahrazováni jen v případě úmrtí nebo nabytí jiné, významnější, funkce.

Členové Předsednictva byli voleni nepřímo s výjimkou dvou členů posledního Předsednictva: Slovince Janeze Drnovšeka a Bosňana Bogiće Bogićeviće, kteří byli zvoleni přímo.

	Jméno	Původ	Od	Do	Funkce
1	Josip Broz Tito		14. leden 1953	4. květen 1980	prezident
2	Lazar Koliševski	SR Makedonie	4. květen 1980	15. květen 1980	předseda
3	Cvijetin Mijatović	SR Bosna a Hercegovina	15. květen 1980	15. květen 1981	předseda
4	Sergej Kraigher	SR Slovinsko	15. květen 1981	15. květen 1982	předseda
5	Petar Stambolić	SR Srbsko	15. květen 1982	15. květen 1983	předseda
6	Mika Špiljak	SR Chorvatsko	15. květen 1983	15. květen 1984	předseda
7	Veselin Đuranović	SR Černá Hora	15. květen 1984	15. květen 1985	předseda
8	Radovan Vlajković	SAO Vojvodina	15. květen 1985	15. květen 1986	předseda
9	Sinan Hasani	SAO Kosovo	15. květen 1986	15. květen 1987	předseda
10	Lazar Mojsov	SR Makedonie	15. květen 1987	15. květen 1988	předseda
11	Raif Dizdarević	SR Bosna a Hercegovina	15. květen 1988	15. květen 1989	předseda
12	Janez Drnovšek	(SR) Slovinsko	15. květen 1989	15. květen 1990	předseda
13	Borisav Jović	(SR) Srbsko	15. květen 1990	15. květen 1991	předseda
	funkce neobsazena		15. květen 1991	1. červenec 1991
14	Stjepan Mesić	Chorvatsko	1. červenec 1991	prosinec 1991	předseda

K výměně předsedy docházelo v letech 1980–1991 pravidelně 15. května podle předem známého pořadí (Makedonie, Bosna a Hercegovina, Slovinsko, Srbsko, Chorvatsko, Černá Hora, Vojvodina a Kosovo).

Ve vztahu k poslednímu předsedovi Předsednictva Stipemu Mesićovi je nutné zmínit, že do funkce byl uveden zpětně k 1. červenci v době po podpisu Brionské deklarace a ve funkci setrval až do prosince 1991.^[6] Chaos v Jugoslávii byl umocněn, když se zbývající členové Předsednictva rozhodli pokračovat v rotaci a v říjnu 1991 uvést do funkce předsedy Předsednictva SFRJ Branka Kostiće z Černé Hory. Vzhledem k situaci, za jaké nabyl Kostić funkci, bývá za posledního předsedu Předsednictva považován Stjepan Mesić, neboť ten se stal předsedou ještě za plného počtu členů Předsednictva.

• Socialistická federativní republika Jugoslávie
• Seznam představitelů Jugoslávie