Přejezdové zabezpečovací zařízení
Přejezdové zabezpečovací zařízení (PZZ) je železniční zabezpečovací zařízení, které slouží k zabezpečení úrovňových železničních přejezdů.
Vývoj
Od zahájení provozu na prvních železničních tratích bylo zřejmé, že úrovňová křížení železničních tratí s jinými druhy pozemních komunikací patří mezi kritická místa. Proto začala být zřizována stanoviště, kde strážník trati obsluhoval jednoduché zábrany, postupem času se vyvinuly mechanické závory, které byly zpočátku ovládány místně, později i dálkově.[1]
Vývoj těchto zařízení se ubíral od zásuvných zábran přes otočné závory až ke sklopným závorám. Princip sklápěných závor se ukázal jako nejúspěšnější a ve své mechanické podobě byl používán na železnicích celé století. Stejný způsob pak využívala i pozdější samočinná zařízení. Za značné rozšíření vděčí sklápěcí závory tomu, že je možné je sklopit z jednoho místa a v jednu na obou stranách křížení. Původně se používal jednodrátový pohon, jehož nevýhodou bylo to, že při přetržení táhla došlo k jejich otevření. Tento nedostatek pak eliminoval vynález dvoudrátového pohonu. Od počátku 20. století pak byly zaváděny předzváněče a rychlostní pohony, které umožnily dálkovou obsluhu mechanických závor.[2]
Pro eliminaci lidského faktoru byly postupně vyvinuty systémy, které pracují automaticky na základě ovlivnění jízdou vlaku.[1] Mezi první taková zařízení na území pozdějšího Česka patřilo výstražné zařízení vzor FRÝBA dodávané od 30. let 20. století firmou Elektrosignál Praha. V roce 1936 bylo toto zařízení, kde bylo ovlivnění jízdou vlaku zajištěno pomocí rtuťových kolejových doteků, instalováno u Závišína na trati Březnice – Blatná.[3]

Rozdělení
Základní dělení je na dva typy těchto zařízení:[4]
- Mechanická přejezdová zabezpečovací zařízení (PZM)
- Světelná přejezdová zabezpečovací zařízení (PZS)
V českém prostředí ještě existuje zvláštní kategorie „Výstražná zařízení pro přechod kolejí“ (VZPK).[4]
Mechanické přejezdové zabezpečovací zařízení
Mechanické přejezdové zabezpečovací zařízení může být obsluhováno buď místně (tj. ze stanoviště přímo u přejezdu) nebo dálkově pomocí drátovodů. Zařízení se skládá z pohonu závor (jednoduchý nebo s převodem), drátovodů, závorových stojanů a břeven závor. Zařízení obsluhuje pověřený zaměstnanec železnice pomocí otáčení kliky. Toto zařízení může být doplněno světelnou výstrahou, přejezdníkem (ten informuje strojvedoucího o stavu přejezdu), může být také uzamykatelné a otvírané pouze na požádání.[4]

Světelné přejezdové zabezpečovací zařízení
Světelné přejezdové zabezpečovací zařízení může být se závislostí nebo bez závislosti na jízdě drážních vozidel. V jednoduchém případě není zřízena závislost na jízdách drážních vozidel a zařízení je ovládáno pracovníkem železnice. V případě, že zařízení funguje automaticky (je ovlivněno jízdou drážních vozidel), má zřízenu indikaci svého stavu buď pomocí přejezdníku nebo pomocí indikace stavu na kontrolním pracovišti (případně má obě indikace). Takové zařízení je buď bez závor nebo je vybaveno závorami.[4]
Světelné přejezdové zabezpečovací zařízení může mít buď reléovou nebo elektronickou logiku, případně se může jednat o kombinaci reléových a elektronických prvků.[5][6][7]
Reference
- ↑ a b Přejezdová zabezpečovací zařízení. web Chornický železniční klub [online]. Chornický železniční klub [cit. 2025-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Přejezdová zabezpečovací zařízení mechanická. web Chornický železniční klub [online]. Chornický železniční klub [cit. 2025-02-11]. Dostupné online.
- ↑ TLAPA, Jaroslav. Počátky zabezpečovací a sdělovací techniky na železnici. koridory.cz [online]. 2012-10-07 [cit. 2025-02-11]. Dostupné online.
- ↑ a b c d SŽ Z2 Předpis pro obsluhu přejezdových zabezpečovacích zařízení a výstražných zařízení pro přechod kolejí. Praha: Správa železnic, 2024.
- ↑ Přejezdové zabezpečovací zařízení kombinované PZZ-K. web První SaZ Plzeň [online]. První SaZ Plzeň [cit. 2025-02-08]. Dostupné online.
- ↑ SCHRÖTTER, Josef. Zabezpečovací a sdělovací technika pro železniční koridory ČR. Silnice Železnice [online]. KONSTRUKCE Media, 2009-09-11 [cit. 2025-02-08]. Dostupné online.
- ↑ Projekce. web Monzas [online]. Monzas [cit. 2025-02-08]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Autor: Falk2, Licence: CC BY-SA 4.0
Auf dem Nordkopf des Bahnhofs Straßgräbchen-Bernsdorf, hier kreuzt die B 97; das Schalthaus in typischer Form einer Fertigteilgarage kurz vor der Außerbetriebnahme, die Anlage ist eine signalabhängige, zweigleisige Hs 64b. Kennzeichnend sind dafür die in allen vier Reihen belegte Signalrelaisgruppe und darunter drei Flachrelaisschienen. Die untere Hälfte der Signalrelaisgruppe ist im Wesentlichen mit den Relais für das Gleis b belegt, die dritte Flachrelaisschiene ebenfalls.
Die vier Einschalter E1a, E1b, E2a und E2b auf den Plätzen 11, 21, 31 und 41 fehlen, das ist eine typische Folge der Änderungsmitteilung 06/87. Seitdem gibt es die Einschaltrelais nur noch bei zugbedienten Streckenanlagen. Der Platz 14 ist mit dem Lagemelderrelais LM1 belegt, damit wurde die Anlage nach 1975 gebaut. Es ist ein Haftrelais, das ist ein Kennzeichen für Schrankenatriebe mit Bernsteinkontakten. Bei Antrieben mit Nockenschaltern ist dieses Relais ein (neutrales) Kleinrelais ohne Speicherwirkung.
Die beiden Flachrelaiseinsätze auf den Plätzen 44 und 45 sind zusätzliche Rotüberwacher für weitere Straßensignale. Die Plätze 34, 43, 44 und 45 sind in der Regel frei. Hier wurden die Plätze 34 und 43 für den zusätzlichen Rotlichteinschalter REc und den Zusatzschrankenschließer ZSS genutzt. Beide wurden für ein zusätzliche Anschlussgleis benötigt.
Autor: Petr Štefek, Licence: CC BY 3.0
Level crossing at Horní Povelice train stop, Czech Republic
Autor: Linie29, Licence: CC BY-SA 4.0
Anrufschranken EK 43.194 am Bahnhof Viehofen