Přemysl Šámal

JUDr. Přemysl Šámal
Přemysl Šámal v roce 1927
Přemysl Šámal v roce 1927
Poslanec Revolučního nár. shromáždění
Ve funkci:
1918 – 1919
Starosta Prahy
Ve funkci:
1918 – 1919
PředchůdceKarel Groš
NástupceKarel Baxa
1. vedoucí Kanceláře prezidenta republiky
Ve funkci:
11. února 1919 – 30. listopadu 1938
NástupceJiří Havelka
Stranická příslušnost
ČlenstvíČ. str. pokroková
Česká státopráv. dem.
Čs. národní demokracie
Narození4. října 1867
Praha,
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. března 1941 (ve věku 73 let)
Berlín,
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
ChoťPavla Fořtová-Šámalová
DětiJaromír Šámal (syn)
Alma materUniverzita Karlova
Profeseadvokát a politik
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka mzz 1. třídy in memoriam (1992)
CommonsPřemysl Šámal
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přemysl Šámal (4. října 1867 Praha[2][3] – 9. března 1941 Berlín[3]) byl český a poté československý politik, účastník protirakouského a protinacistického odboje, kancléř prezidenta Tomáše G. Masaryka a Edvarda Beneše.

Biografie

Přemysl Šámal – portrét od J. V. Mrkvičky

Narodil se v Praze do rodiny Jana Šámala (1829–1900) a Marie Černé (1838–1898), sestry pražského starosty Tomáše Černého.

Po absolvování Právnické fakulty Univerzity Karlovy[4] pracoval jako advokát, zároveň působil např. v Muzeu Království českého nebo v Matici české. Také byl aktivním členem České strany pokrokové (realistické), od roku 1914 stál v jejím čele.[3]

Na začátku 1. světové války [5] byl jedním ze zakladatelů a organizátorů odbojové organizace Maffie.[6] Po emigraci E. Beneše stál v jejím čele a měl velkou zásluhu na tom že nebyla nikdy odhalena, byl dobrým koordinátorem konspiračních sítí.[3]

Od února 1918 podporoval Českou státoprávní demokracii, do níž převedl velkou část bývalých realistů. V říjnu 1918 se zúčastnil jednání českých politiků s Edvardem Benešem v Ženevě, během pražských události 28. října tak nebyl přítomen v tuzemsku.[3]

Po vzniku samostatného Československa se stal pražským starostou.[3] Od roku 1918 byl také poslancem Revolučního národního shromáždění[7] za Českou státoprávní demokracii, respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Mandátu se vzdal na 72. schůzi v září 1919.[8]

V únoru 1919 se stal přednostou Kanceláře prezidenta republiky, kterým byl až do prosince 1938. Kvůli této funkci se vzdal funkce pražského starosty.[3]

Po začátku 2. světové války stál v čele odbojové organizace Politické ústředí, seskupující politiky z různých stran. Měl krycí jméno Oráč.[3] 27. ledna 1940 byl ve svém bytě v pražské Karmelitské ulici 14 zatčen gestapem[9] za své protinacistické postoje. Byl čtyři měsíce vyslýchán a poté uvězněn v berlínské věznici Alt-Moabit. Odtud byl na vysokou kauci propuštěn do soukromé nemocnice v Berlíně, ve které krátce poté zemřel.[10][11]

In memoriam byl v roce 1992 vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy.

Rodina

Poprvé se oženil 31. července 1899 s Annou Nekvasilovou (1875–1911), dcerou karlínského stavitele Václava Nekvasila,[12] se kterou měl syna Jaromíra (1900–1942)[13] a dceru Jarmilu (1906–1967)[14].

Jeho druhá manželka Pavla Fořtová (1886–1974, roz. Kropfová) byla neteří pražského primátora Vladimíra Srba.[15] Byla také známou malířkou se zájmem o egyptologii. Absolvovala přednášky u Františka Lexy a publikovala na téma egyptský ornament.[16] Její originální přípravné kresby pro tuto publikaci jsou uloženy v Knihovně Jaroslava Černého (FF UK, Český egyptologický ústav).

Syn z prvního manželství Jaromír Šámal (profesor entomologie) byl 5. června 1942, tj. v období stanného práva po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, zatčen a téhož dne popraven na kobyliské střelnici. Jeho děti Jiřího a Alenu odvleklo gestapo. 12. července 1942 byly transportovány přes Polsko do Německa na převýchovu. Po skončení války byly obě děti vypátrány a navráceny do Československa. Manželka Jaromíra Šámala Milada rozená Cebeová (1906–1981) byla zatčena 10. června 1942. V následujících letech prošla koncentračními tábory Terezín, Osvětim a Ravensbrück. Poté byla převezena do vězení v Berlíně, kde zůstala do konce války.[11][17]

Odkazy

Reference

  1. ↑ hrob politika Přemysla Šámala na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-06. 
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze
  3. ↑ a b c d e f g h ŠÁMAL Přemysl [online]. libri.cz [cit. 2015-01-18]. 
  4. ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity I. (1882–1900) – Právnická fakulta, Šámal Přemysl 1867
  5. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná ve spolupráci s Masarykovým demokratickým hnutím, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, s. 5–11, 23–25
  6. ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 127. 
  7. ↑ Přemysl Šámal [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. 
  8. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-22]. Dostupné online. 
  9. ↑ Kronika druhé světové války. Překlad Jan Gebhart. 1. vyd. Praha: Fortuna Print, 2000. 520 s. ISBN 80-86144-61-5. S. 30. 
  10. ↑ Bývalý kancléř Šámal zemřel. Národní listy. 13. 3. 1941, s. 3. Dostupné online. 
  11. ↑ a b Praha.eu, Václav Ledvinka: JUDr. Přemysl Šámal. praha.eu [online]. [cit. 2017-02-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-01. 
  12. ↑ Matrika oddaných, Karlín, 1890–1900, snímek 337
  13. ↑ Matrika narozených, kostel P. Marie Sněžné, 1896–1910, snímek 67, Záznam o narození a křtu
  14. ↑ ČECHUROVÁ, Jana; HÁLEK, Jan. Přemysl Šámal : Nenápadný muž v pozadí velkých dějin. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2024. 207 s. ISBN 978-80-88018-60-5. S. 181. 
  15. ↑ KAVALÍROVÁ, Kateřina. Historie skláren Kavalier a rodiny Kavalírov. Pardubice, 2012. Bakalářská práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofická. Vedoucí práce Tomáš Jiránek. s. 42. Dostupné online.
  16. ↑ FOŘTOVÁ-ŠÁMALOVÁ, Pavla. Pavla, Das ägyptische Ornament, Text von Milada Vilímková.. 1. vyd. Hanau: Verlag Werner Dausien, 1963. 191 s. 
  17. ↑ HÁLEK, Jan; MOSKOVIC, Boris. Fenomén Maffie, Český (domácí) protirakouský odboj v proměnách 20. století. první. vyd. Praha: Nakladatelství Academia, 2020. 379 s. S. 234. 

Literatura

  • ČECHUROVÁ, Jana. Přemysl Šámal: nenápadný muž v pozadí velkých dějin. Studie Národohospodářského ústavu Josefa Hlávky, 5/2024. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2024. ISBN 978-80-88018-60-5.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1933 to 1935.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1933 to 1935.
CZE Rad T-G-Masaryka 1tr (1994) BAR.svg
Stužka: Řád Tomáše Garrigua Masaryka I třídy – Česká republika (od roku 1994).
Přemysl Šámal.jpg
Přemysl Šámal
Premysl Samal 1925 Mrkvicka.jpg
Přemysl Šámal (1867-1941), český politik, oběť nacismu.