Přemyslovský krucifix

Přemyslovský krucifix
Přemyslovský krucifix (kolem 1330), Královská kanonie premonstrátů na Strahově
Popis
Materiál	dřevo
Umístění
Umístění	Strahovský klášter
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°5′11,04″ s. š., 14°23′21,84″ v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přemyslovský krucifix (německy Přemyslidenkreuz) z Jihlavy,^[1] Přemyslovský kříž^[2] je polychromovaný dřevěný krucifix z první poloviny 14. století.^[1][2] Je vystaven v obrazárně pražského Strahovského kláštera.^[2] V roce 2010 byl nařízením vlády zařazen mezi Národní kulturní památky ČR.^[1]

Podle legendy byl kříž do Jihlavy věnován Přemyslem Otakarem II.^[3] či Přemyslem Otakarem I.^[4] Dílo však pravděpodobně vzniklo okolo roku 1330^[5] a do Jihlavy se dostalo ve 14. století z Německa. Krucifix byl určen pro dominikánský kostel Povýšení sv. Kříže, který byl založen v polovině 13. století. Duchovním centrem dominikánského řádu ve střední Evropě byl Kolín nad Rýnem, odkud pocházejí nejstarší krucifixy podobného typu.^[6]

Po josefínských reformách a zrušení jezuitského řádu přesídlili dominikáni roku 1781 do jezuitského kláštera a kostela sv. Ignáce z Loyoly, kde byl krucifix umístěn v levé boční kapli poblíž vchodu, v pozdně rokokovém zaskleném oltáři. Z kostela sv. Ignáce byl později přemístěn do kostela sv. Jakuba většího, který od roku 1591 podléhal Strahovskému premonstrátskému klášteru. Za komunistického režimu byl Strahovský klášter zrušen a tak mohl být krucifix odborně zhodnocen až po roce 1989, po prvním moderním restaurování v letech 1994-1997 v Praze.^[7] Kvůli nevhodným klimatickým podmínkám byla pro jihlavský kostel sv. Jakuba roku 2012 zhotovena novodobá replika ze syntetické pryskyřice. Přemyslovský krucifix je nyní vystaven v obrazárně Strahovského kláštera.

Předlohou expresivního antiklasického stylu "mystických krucifixů" (crucifix dolorosum, Gabelkruzifix), pocházejících z německého Porýní, je kříž z kostela St. Maria im Kapitol v Kolíně nad Rýnem z roku 1304. ^[8] Přemyslovský krucifix je pozdější než krucifixy z Fabriana a Palerma.^[9] a navazuje spíše na krucifix z kostela St. Maria vom Frieden v Kolíně a oba krucifixy z okolí Salcburku (Nonnberg^[10], Friesach).^[11] Stylisticky je natolik podobný tomu, který přinesli maďarští poutníci z Kolína nad Rýnem do Andernachu,^[12] že může dokonce pocházet ze stejné dílny. Svým sochařským ztvárněním, ale poněkud méně expresivním podáním na něj navazuje krucifix z domu augustiniánských kanovníků v Klosterneuburgu.^[13]

Krucifix z polychromovaného dřeva^[5] se od ostatních gotických sochařských děl domácího původu liší svými nadlidskými rozměry a dramatičností výrazu, která připomíná ještě 13. století.^[14] Tělo Krista včetně rukou je vysoké 245 cm a má rozpětí paží 158 cm. Samotný kříž má výšku 309 cm. Jeho forma ve tvaru hluboce rozvětveného kmene s odřezanými výrůstky představuje symbolický Strom poznání dobra a zla.^[3]

Kristova figura má disproporčně zvětšenou hlavu, dlaně a chodidla. Hlava s pootevřenými ústy a sklopenýma očima klesá k pravé straně a napíná svaly na krku. Předlohou mohly být hlavy proroků na západním průčelí katedrály ve Strasbourgu.^[15] Expresivní výraz utrpení v Kristově obličeji zdůrazňuje řezba, která má tendenci ke geometrické stylizaci^[16] a kombinuje ostré konvexní a konkávní tvary. Kristova hlava má precizně řezaný vous a masivní trnovou korunu s dlouhými trny, které pronikají až do lebky. Socha, podobně jako další "Crucifixi dolorosi", sloužila i jako relikviář, jak svědčí otvor umístěný v hlavě.^[17] Dlouhé prameny vlasů, patrné na starších fotografiích, nejsou původní a během restaurování byly odstraněny. Velké dlaně s dlouhými zkroucenými prsty mají v okolí hřebů rány modelované zduřelou pokožkou. Také překřížené nohy, probité jedním hřebem, mají dramaticky zdůrazněné rány. Tělo je poměrně masivní, se schematicky vyznačenými žebry která po stranách sahají až k pasu, propadlým břichem se čtyřmi konvexními záhyby, dolním okrajem hrudníku ve tvaru písmene M. Rána na boku je otevřená a proudy krve, které z ní vytékají, vedou až k prstům na nohou. Ukřižování je oproti starším vyobrazením podáno s naturalistickou věrností - štíhlé paže jsou nataženy vahou těla, přibité nohy mají silně pokrčená kolena.

Kristova rouška je několikrát přehrnuta a složena z množství záhybů, které jsou vpředu hluboké, mísovité a horizontální a po stranách mělké a řasené hustě vertikálně. Čtyři cípy roušky spadají dolů po obou stranách a mezi koleny.^[18] Schéma roušky je obdobné jako u krucifixů z Nonnbergu a Friesachu a částečně se shoduje s dalmatskými krucifixy, které jsou mladší.^[9]

Až do 13. století byl Kristus na kříži téměř výhradně znázorňován jako vítěz nad smrtí (Christus triumphans) - jako hladká figura bez známek utrpení, často s korunou na hlavě. Jednalo se o ukřižování se 4 hřeby, kde nohy spočívaly vedle sebe na podložce. Ukřižování se třemi hřeby dominuje od poloviny 13. století a má původ v mystických proudech v církvi, které se soustředily na lidský aspekt Kristova utrpení a vybízely věřící ke kontemplaci a ztotožnění.^[17] Na přelomu 13. a 14. století se církev musela vyrovnávat se sílícím vlivem náboženských heretiků^[19] a žebravé řády spolu s inkvizicí hrály v jejich potírání významnou roli. Drastické znázornění Krista na kříži má původ v dobových zápisech mystických vidění a modlitbách a mělo prohloubit víru, že Mesiáš se obětoval, aby vykoupil lidské hříchy.^[20]

Krucifix byl restaurován roku 1997. Majitel díla a UDU AV ČR se přiklonili k názoru, že vzhledem k dobrému zachování původní gotické polychromie budou odstraněny všechny pozdější přemalby s výjimkou nejstarší vrstvy. Během 600 let bylo na krucifix naneseno deset podkladových vrstev a přemaleb, které byly postupně snímány a dokumentovány. Nejstarší šedorůžová barva inkarnátu se zachovala pouze ve fragmentech na zadní straně rukou a proto byla při restaurování ponechána světle hnědá barva těla pocházející rovněž z gotického období. Kristova rouška, původně světle šedohnědá, byla několikanásobně přemalována. Při restaurování byly sejmuty čtyři nejmladší přemalby a ponechána nejstarší zachovaná vrstva v barvě slonoviny s kapkami krve a zlaceným lemem. Vidlicový kříž, zhotovený ze smrku (střed) a javoru babyky (vidlice) je původní, včetně podkladové křemičité vrstvy a stop původní polychromie. Byla ponechána nejstarší přemalba v tmavohnědé barvě. Na rozdíl od příbuzných německých soch Krista, které jsou z dubu nebo ořechu (Coesfeld, Haltern^[21]), je ten jihlavský zhotoven z měkkého topolového dřeva a většího počtu menších dílů. Spoje byly kryty přelepem plátnem a vyrovnány místy silnými podkladovými vrstvami křemičité hlinky a křídy, které se složením shodují s materiály, užitými v české gotické deskové malbě a dřevěné skulptuře 14. století.^[22]

Historickou a uměleckou hodnotou patří toto dílo mezi nejvýznamnější ze skupiny bolestných krucifixů.^[2] V Evropě je jen několik desítek podobných raně gotických děl.^[4], z nichž k nejstarším patří krucifixy v klášteru Nonnberg u Salcburku, Crocifisso Chiaramonte v katedrále v Palermu^[23], v Chapelle du Devot-Christ v Perpignan (1307)^[24][25] nebo krucifixy katedrál v italských městech Lucera (dokončena 1317)^[26] Sulmona^[27], Tolentino a Fabriano.^[28] Další se nacházejí v dalmatských městech Split, Kotor a Piran^[29]

• 
  Krucifix, St. Maria im Kapitol, Kolín nad Rýnem (1304)
• 
  Krucifix, St. Maria vom Frieden, Kolín nad Rýnem^[30]
• 
  Krucifix, St. Severin, Kolín nad Rýnem
• 
  Krucifix, Katedrála Palermo (před 1311?)
• 
  Krucifix, St. Lambert, Coesfeld (1312?)
• 

  © Günter Seggebäing, CC BY-SA 3.0
  Krucifix, St. Georg, Bocholt (1315)
• 
  Krucifix, Liebfrauenkirche, Andernach (1310-1320)
• 
  Krucifix, Iglesia del Crucifijo, Puente la Reina (před r. 1325)
• 
  Krucifix, St. Nicholas, Friesach (2. čtvrtina 14. stol.)
• 
  Krucifix, Orvieto, St. Domenico
• 
  Krucifix, katedrála Kotor
• 
  Krucifix, katedrála Split
• 
  Vidlicový krucifix z kostela Božího těla ve Vratislavi
• 
  Krucifix, St. Georg, Kolín nad Rýnem (kolem 1380)

• Ivana Kyzourová, Pavel Kalina, The "Přemyslovský" Crucifix of Jihlava. Stylistic Character and Meaning of a Crucifixus dolorosus, s. 35-64, in: Mudra A, Ottová M (eds.), Ars vídendí, Professori Jaromír Homolka ad honorem, Opera Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis, Historia et historia artium, Vol. 5, Praha 2006, ISBN 80-903600-9-2
• Mojmír a Radana Hamsíkovi, Přemyslovský krucifix z Jihlavy, restaurace a technika, s. 413-421, in: Mudra A, Ottová M (eds.), Ars vídendí, Professori Jaromír Homolka ad honorem, Opera Facultatis Theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis, Historia et historia artium, Vol. 5, Praha 2006, ISBN 80-903600-9-2
• Godehard Hoffmann, Das Gabelkreuz in St. Maria im Kapitol zu Köln und das Phänomen der Crucifixi dolorosi in Europa, Arbeitsheft der rheinischen Denkmalpflege 69, 2006
• Pavel Kalina: Giovanni Pisano, the Dominicans, and the Origin of the crucifixi dolorosi, in: artibus et historiae, Nr 47 (XXIV), 2003, pp.81-101
• Ulrike Bergmann (ed.), Neue Forschungen sur gefassten Skulptur des Mittelalters. Die gotischen Crucifixi dolorosi, Kölner Beitrage zur Restaurierung und Konservierung von Kunst- und Kulturgut, Bd. 14. Köln 2001
• Kyzourová I (ed.), Přemyslovský krucifix a jeho doba, kat. výstavy, Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Praha 1988, s. 27-29
• Pavel Kalina, The "Přemyslovský" Crucifix of Jihlava. Stylistic Character and Meaning of a Crucifixus dolorosus, Wallraf-Richartz-Jahrbuch LVIII, 1996, s. 35-64
• Monika von Alemann-Schwartz, Crucifixus dolorosus. Beitrage sur Polychromie und Ikonographie der rheinischen Gabelkruzifixe, Diss. MS, Bonn 1976
• Géza de Francovich, L’origine e la diffusione del crocifisso gotico doloroso, in. Kunstgeschichtliches Jahrbuch der Bibliotheca Hertziana, 2, 1938, pp.143-263
• I. Zahradník, Kříž Přemyslovský v Jihlavě, Památky archeologické a místopisné 19, 1900-1901, s. 491-496

• Seznam národních kulturních památek České republiky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Přemyslovský krucifix na Wikimedia Commons
• Fotogalerie na stránkách Kraje Vysočina