Pštrosska
| Pštrosska | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | 1775 |
| Zánik | konec 19. století |
| Další majitelé | měšťan Kříž, Jan Bedřich Sachs, Jan Kristian Paroubek, manželé Pštrossovi, František Julius Heine |
| Poloha | |
| Adresa | původní č.p. 35 a 36, Praha 2 - Vinohrady,  Česko |
| Souřadnice | 50°4′42,3″ s. š., 14°26′9,88″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pštrosska, též Pštroska (Křížovka, Paroubka, Heinovka) je zaniklá usedlost v Praze 2-Vinohradech, která se nacházela na severozápadním rohu ulic Vinohradská a Italská. Původní vinice Křížovka a Řezníková se rozkládaly mezi západním koncem ulice Slezská a Vinohradskou třídou.[1]
Historie
Vinice Křížovka se rozkládala v těchto místech již ve 14. století. Jejím tehdejším majitelem byl pražský měšťan Kříž, který vlastnil i nedalekou Vozovou. V 17. století měl v držení Křížovku a sousední Řezníkovou staroměstský primátor Jan Bedřich Sachs, po jehož smrti ji roku 1698 koupil královský apelační rada a doktor práv Jan Kristian Paroubek. Vinici Paroubku koupil roku 1775 staroměstský měšťan Václav Lieber, který na pozemku postavil dům čp. 36. Tuto usedlost spolu s lisem a druhou nově postavenou budovou čp. 35 koupil roku 1805 svobodný pán Josef Enis z Attrů.
Roku 1815 koupili usedlost manželé Jan a Babetta Pštrossovi. Když Jan Pštross zjstil, že místní pramen vody může být léčivý, dal nad studánkou zřídit altán v podobě antického chrámu a u prostřed parku na původní vinici pak postavil lázeňskou budovu s parními lázněmi. Jejich syn Eduard (v letech 1861-1864 vinohradský starosta) lázně po smrti otce roku 1844 převzal a o pět let později zde otevřel divadlo. Scénu vedl ředitel Stavovského divadla Hoffmann a Josef Kajetán Tyl zde byl vrchním režisérem a dramaturgem. Aréna byla sice roku 1861 zbořena, ale již roku 1869 zde z iniciativy herečky divadelního podnikatele Pavla Švandy ze Semčic a jeho manželky, herečky Elišky Peškové bylo postaveno nové letní divadlo (dřevěná aréna bez střechy), opět na náklady rodiny Pštrossovy.
Roku 1872 koupil usedlost František Julius Heine, který pozemky rozparceloval jako stavební. Na jednom díle na rohu budoucích ulic Vinohradská a Balbínova si dal postavit hostinec se sálem. Ten byl po jeho smrti prodán vinohradské obci, zbořen a na části pozemků vznikly Riegrovy sady a část pak byla zastavěna činžovními domy.
Ulice Ve Pštrosce
Ve Pštrosce, případně Ve Strosce se nazývala v letech 1896–1948 dnešní ulice Anny Letenské na Královských Vinohradech.[2] V dobových inzerátech v tisku bývala zkráceně uváděna jako Pštroska.
Odkazy
Reference
- ↑ Císařské povinné otisky map stabilního katastru. 1841, Vinohrady - dříve Weinberge (Winice). CPO evid. č. 3498–1, mapový list č. IV. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy. Dostupné online.
- ↑ LAŠŤOVKA, Marek. Pražský uličník, 1. díl (A–N). Praha: Libri, 1997. ISBN 80-85983-24-9. Kapitola Anny Letenské, s. 48.
Literatura
- LAŠŤOVKOVÁ, Barbora: Pražské usedlosti. 1. vyd. Praha: Libri, 2001. 359 s. ISBN 80-7277-057-8. S. 242-243.
- STÁTNÍKOVÁ, Pavla. Vinohrady: dobrá čtvrť pro dobré bydlení. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, ©2012. 202 s. ISBN 978-80-85394-91-7.
Související články
- Seznam pražských usedlostí
- Seznam lázní v Praze
Externí odkazy
- Královské Vinohrady Archivní mapy na webu ČÚZK
Média použitá na této stránce
Autor:
- derivative work: Bazi (talk)
- ArchitectureIcon.svg: Ludvig14
Náhrada chybějícího obrázku stavby v češtině
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Praha, ulice Ve Strosce (Ve Pštrosce), 1911