Půlnoční bouře

Půlnoční bouře (Půlnoční Bouře) je rodné jméno, které se pokoušeli dát rodiče Blanka Fuxová[1][2] (Fuchsová[3]), vzděláním učitelka,[2] a Jaroslav[4] Blovský[2] ze Šimanova[5] na Šumavě, vyznávající už od roku 1991 přírodní, vegetariánský a samozásobitelský životní styl, svému dítěti, které se narodilo 4. srpna 2001[6] o půlnoci během bouře.[4] Příslušný matriční úřad však toto jméno nepovolil, protože bylo v rozporu s obecně uplatňovanými zásadami pro pojmenovávání dětí. Mediální pozornost k tomuto případu byla oživena poté, co holčička byla rodičům odebrána, protože ji rodiče úředně nezaregistrovali a nenechali očkovat.[7] I v následujících letech však byl tento případ zmiňován jako nejvýznamnější kauza v diskusích o státní regulaci volby jmen i v souvislosti s mezemi tolerance k lidem vyznávajícím alternativní životní styly. V roce 2018 proběhla tiskem zpráva, že dívka odešla v 16 letech od rodičů dobrovolně do Klokánku, aby mohla navštěvovat školu.[8]

Vývoj případu

Události před odebráním

Půlnoční bouře se narodila 4. srpna 2001[6] matce Blance Fuchsové.[3]

Krátce po narození dítěte s ním oba rodiče, aniž dítě zaregistrovali, odcestovali na tři měsíce mimo republiku.[9]

Následně v dubnu 2002[6] obdrželi výzvu obecního úřadu, aby dítě nahlásili do matriky. Rodiče po indiánském způsobu zvolili pro dceru jméno Půlnoční Bouře. Matrika toto jméno odmítla zapsat[9] a Miloslava Knappová, která byla tehdy jedinou znalkyni v republice pro posuzování neobvyklých jmen, doporučila jméno zcela změnit.[10] Rodiče nakonec po marném prosazování původního jména ustoupili a dali nakonec dcerce nové jméno Eliška Gaia.[7]

Podnětem k zájmu úřadů byly zejména podněty sousedů ze Šimanova u Sušice, kterým bylo divné, že dítě nikdy nepláče, jednou ho viděli nehybně ležet na stole, a málo se s rodiči zdržuje doma. Celý případ byl provázen sousedskými spory, spory dotčené rodiny s úřady, nočními návštěvami policie, k nimž se vedení policie nehlásilo, exekuce v době nepřítomnosti kvůli dluhu 8000 Kč za pojištění u VZP v roce 1993 a dalšími spory a nestandardnostmi.[7]

Dne 10. dubna 2002 navštívily rodinu dvě sociální pracovnice. Ubezpečovaly matku, že kojenecké ústavy a dětské domovy jsou přeplněné a že odebrání dítěte nehrozí. Pochválily matku za vzorový úklid kolem domu i za to, že „vypadá normálně“. Matka po těchto pochvalách dcerku, kterou se předtím bála od otce přinést, ukázala. Sociální pracovnice se zdály spokojené, jak dítě prospívá a tváří se vesele. Matka vyslovila souhlas, že dokumenty a pojištění dítěte dá brzy do pořádku a sežene dítěti lékaře.[4]

Dne 22. dubna 2002 rodiče úspěšně našli dítěti vhodného lékaře.[4]

Odebrání dítěte

23. dubna 2002 sociální pracovnice z městského úřadu Klatovy (Hrušková, Seidlová, Boublíková) na základě rozhodnutí o předběžném opatření od okresního soudu v Klatovech[3] (soudkyně Králová) ze 17. dubna 2002[4] bez předchozího upozornění a bez předchozího projednání s rodiči[11] dívku z domova za asistence lékaře Krále (primář dětského oddělení nemocnice Sušice), sociální pracovnice Novotné, tří členů justiční stráže, dvou policistů ze Sušice a soudní vykonavatelky Barárošové odebrali její rodině.[7] Asistující lékař sice namítl: „Ale plně kojené dítě nemůžete oddělit od matky,“ ale výkon rozhodnutí to neovlivnilo.[4]

Následně byla 6 týdnů[7][12] umístěna do kojeneckého ústavu v Plzni (primářka Jana Titlová). Po tu dobu se čekalo zejména na rozhodnutí soudkyně Králové.[7] Ředitelka kojeneckého ústavu brzy souhlasila s tím, aby matka pobývala v ústavu s dcerkou, a to nejprve jen přes den, pak i přes noc.[4]

15. května 2002 soud rozhodl o propuštění dítěte z kojeneckého ústavu.[6]

Dítě bylo po třech týdnech pobytu propuštěno 17. května 2002 domů (nejprve dva týdny oficiálně na návštěvu, teprve poté nabylo rozhodnutí o propuštění právní moci).[3]

Důvodem odebrání holčičky a umístění do kojeneckého ústavu bylo, že neměla rodný list, nebyla zapsána v matrice, nepodrobila se povinnému očkování a nebyla registrována u žádného dětského lékaře.[3][11]

Jak při prošetřování zjistila Anna Šabatová, zástupkyně veřejného ochránce práv, o dítě jinak bylo pečováno, všechny jeho základní potřeby byly uspokojeny, bylo kojeno.[11] V těhotenství matka řádně docházela do poradny, před vycestováním v době šestinedělí navštívila i s dítětem lékaře.[4] Případ tedy byl podle Šabatové především střetem hodnot, nikoliv zanedbáním péče ve vlastním smyslu slova.[11] Matka porodila dceru doma za asistence manžela a údajně nevěděla, že nahlášení na matrice, u lékaře a u zdravotní pojišťovny bylo její povinností.[4]

Po umístění v ústavu dala matka dítěti v návaznosti na předchozí jednání náhradní jméno Eliška Gaia (Eliška Gaja) a dítěti byl v 9 měsících věku vystaven rodný list.[3][6] Matka sjednala individuální očkovací plán.[1][6]

Matka byla přesvědčena, že klatovské úřednice jsou proti ní zaujaté, a proto přihlásila dítě k trvalému pobytu do Plzně a domluvila si návštěvu tamních sociálních pracovnic.[9]

Dozvuky případu

9. května 2002 případ začala šetřit kancelář veřejného ochránce práv. K případu se vyjadřovala zejména zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová.[1][6][9]

Okresní úřad po 14 dnech prošetřování případu veřejným ochráncem práv přiznal, že postup byl chybný.[11]

Zastupující přednosta okresního úřadu v Klatovech Zbyněk Weber 3. května 2002 odvolal vedoucí sociálního referátu Tamaru Seidlovou.[1][6][9]

Vedoucí příslušného odboru na plzeňském krajském úřadu Eva Nosková prověřovala postup svých podřízených v případu Půlnoční bouře se závěrem, že zákrok byl bezchybný a že její názor se od názoru veřejného ochránce práv liší.[2]

Podporu rodičům poskytovaly též například iniciativy Hnutí za aktivní mateřství[7] a Poradna pro občanství, občanská a lidská práva.[4]

Soud v Praze (soudce Martin Velehrach) v roce 2006 zamítl návrh na omluvu a odškodné 100 000 Kč[13] (50 000 Kč[12]) pro dítě za následky, které byly způsobeny násilným odloučením od rodiny.[2][13]

Na podzim 2017 dívka odešla od rodičů na vlastní žádost do Klokánku, protože byla nespokojena s domácím vzděláváním.[8]

Diskuse o povinném očkování

Případ oživil veřejnou diskusi o tom, zda povinné očkování je legitimní. Podle zástupkyně veřejného ochránce práv všechny vyspělé evropské země plošně očkují, ale zdaleka ne ve všech je toto očkování povinné a povinné očkování bylo v našich zemích zavedeno bez předchozí veřejné diskuse. Otázkou do diskuse zejména je, zda respektovat názor těch rodičů (či odborníků), kteří (menšinově) zastávají jiný názor, anebo zda zájem dítěte má v tomto případě hájit stát i proti vůli rodičů. Veřejný ochránce práv a Jan Jařab, lékař a tehdejší vládní zmocněnec pro lidská práva, uspořádali v listopadu 2002 odbornou diskusi (kulatý stůl) o očkování.[11]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Tomáš Votruba: Půlnoční bouře - i taková jména děti dostávají[nedostupný zdroj]. Xpress, 10. 5. 2002 (na původní URL již nedostupné)
  2. ↑ a b c d e Jan Kovalík: Unést dítě je správné, Respekt 19/2006, 6. 5. 2006, archiv Respektu (placený přístup), Unést dítě je správné na webu Natama
  3. ↑ a b c d e f Děvčátko jménem Půlnoční bouře je opět u matky, Ozvěny dne 17. 5. 2002, Český rozhlas - iŽurnál, Eva Ziliziová, redaktor Ľubomír Smatana
  4. ↑ a b c d e f g h i j Lenka Kučerová: Půlnoční Bouře, jediné kojené dítě v kojeňáku, 15. 5. 2002
  5. ↑ Mohou vám vzít dítě kvůli jménu?, sloupek, media.novinky.cz, Godotka, 7. 5. 2002
  6. ↑ a b c d e f g h Jaroslav Nedvěd: Nestrádáme, říká matka Půlnoční bouře, idnes, 21. 5. 2002
  7. ↑ a b c d e f g Případ Půlnoční Bouře, vzpomínáte? Archivováno 18. 6. 2015 na Wayback Machine., 14. 5. 2004, Eliška – matka Půlnoční bouře, osud.cz
  8. ↑ a b Dívka odešla od rodičů do Klokánku, aby mohla chodit do školy. iDNES.cz [online]. 2018-02-07 [cit. 2018-02-07]. Dostupné online. 
  9. ↑ a b c d e Kauzou odebraného dítěte se zabývá úřad ombudsmana Archivováno 27. 10. 2004 na Wayback Machine., Tiscali.cz, ČTK, 10. 5. 2002 (na původní URL již nedostupné)
  10. ↑ ŽENA-IN Chcete Kordulu nebo Jeana-Clauda?
  11. ↑ a b c d e f Martin Ander: Má smysl přinášet oběti (rozhovor s Annou Šabatovou), Sedmá generace, 9/2002
  12. ↑ a b Jakub Pokorný, Eva Tichá: K odebrání dítěte stačí stížnost, idnes.cz, 14. 12. 2004
  13. ↑ a b Přehled tisku 24. 3. 2006, Český rozhlas, Zdeňka Kuchyňová

Související články

Externí odkazy