Paštunové
| Paštuni | |
|---|---|
        1. řádek: Ibráhim Lódí Šér Šáh Abdur Rahmán 2. řádek: Chušhál Chán Mirwais Ahmad Šáh 3. řádek: Akbar Chán Ajúb Chán Abdur Rahmán 4. řádek: Amanulláh Bacha Chán Záhir Šáh 5. řádek: Mómand Chalílzád Hámid Karzaj | |
| Populace | |
| asi 49 milionů | |
 Pákistán | 31 milionů |
 Afghánistán | 14 milionů |
 Spojené arabské emiráty | 330 000 |
 Spojené státy americké | 140 000 |
 Írán | 110 000 |
 Spojené království | 100 000 |
| Jazyk(y) | |
| paštunština (také perština a urdština) | |
| Náboženství | |
| Sunnitský islám, malá skupina ší'tských Isná ašaríja | |
Paštuni nebo Paštunové (jinak též Pachtuni, nebo Patháni, paštunsky پښتانه) je etnikum žijící hlavně ve východním a jižním Afghánistánu a v Pákistánu (především v Chajbar Paštúnchwá). Tyto oblasti se rozkládají na historickém území Paštunistánu.
Početně nejzastoupenější jsou v Pákistánu (asi 31 milionů)[1] a Afghánistánu (asi 14 milionů)[2]; početná populace žije v Spojených arabských emirátech (asi 330 000)[3], USA (asi 140 000), Íránu (asi 110 000)[4] a Spojeném království (asi 100 000)[5]. Po celém světě žije přibližně 49 milionů Paštunů.[1]
Původ
Svůj původ odvozují Paštunové od Šaků a Bílých Hunů (Heftalitů), smíšených s Íránci, Indy a Turky (Turkity). Pocházejí patrně z oblasti Sulajmanských hor mezi Afghánistánem a Pákistánem, odkud se v 10.–11. století rozšířili na celé své nynější území.
V roce 1767 Ahmadšáh z kmenového svazu Durráníů vytvořil konfederaci paštunských kmenů a afghánský stát. V 19. a 20. století vedli Paštuni úspěšné války proti britské koloniální expanzi (1838–1842, 1878–1881, 1919). V Pákistánu má Severozápadní provincie osídlená převážně Paštuny od r. 1973 značnou autonomii.
Způsob života
Jednotkami organizace společnosti jsou kmenové svazy, kmeny, rody a rozšířené rodiny. Základními funkčními společenskými jednotkami jsou patrilineární rodiny a rody. Záležitosti rodu a kmene řeší rada dospělých mužů, velký vliv mají duchovní a kmenová aristokracie. Ve městech a nížinách se rodová a kmenová organizace začala rozpadat již v 18.–19. století (vznik feudálních vztahů) v horských oblastech je tento proces v počátcích. Paštúnové se dělí na základě dialektů a některých kulturních rysů na dvě kulturní skupiny:
- Západní (tzv. horní) čili Barpaštun, kteří tvoří dva velké kmenové svazy. Prvním z nich jsou Durráníové (do 17. stol. se jmenovali Abdálové) v jižním a jihovýchodním Afghánistánu, patří k nim Barakzajové, Chugjánové, Mamadzajové, Pópalzajové, Sadózajové a jiné kmeny. Druhým z těchto kmenových svazů na západě jsou Ghilzajové mezi městy Ghazní a Kandahár, v severním Afghánistánu a v podhůří Sulajmánských hor; patří k nim několik desítek kmenů, např. Chatakové, Kákarové, Lódíové, Sahákové, Wardakové aj.
- Východní (čili dolní) Paštuni (Pachtuni), čili Larpachtun, žijí převážně v Pákistánu; patří k nim kmenový svaz Chajbarů (Áfarídové, Órakzajové, Šínwárové aj.), a kmenový svaz Guriachél (např. Mónandové či Mohmandové), dále Júsufzajové, na pomezí Afghánistánu a Pákistánu Wazírové (vynikají jako výrobci střelných zbraní), Pówindové aj.
Jejich základním způsobem obživy je chov dobytka (hlavně ovce a kozy), asi tři miliony afghánských Paštunů jsou kočovní nebo polokočovní pastevci. Část jsou usedlí zemědělci (pšenice, ječmen, proso, bavlna) a řemeslníci (tkalcovství, hrnčířství, zpracování železa, kůží aj.), ve městech hrají významnou roli v armádě a státní správě. Sílí migrace z hor za prací do nížin.
Jazyk a náboženství
Jazykově patří k východní skupině íránské větve indoevropské rodiny. Tento jazyk má dvě (podle některých autorů tři) skupiny dialektů: západní (paštó) v Afghánistánu a východní (pachtó) ve východním Afghánistánu a Pákistánu. V Afghánistánu je od roku 1936 úředním jazykem spolu s dárí (afghánskou perštinou). Paštuni užívají modifikované arabské písmo, jehož nejstarší literární památky pocházejí ze 14. století.
Paštuni jsou muslimové sunnitského směru, jejich islamizace proběhla v průběhu 8.–10. století.
Odkazy
Reference
- ↑ a b Archivovaná kopie. www.cia.gov [online]. [cit. 2016-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-22.
- ↑ Archivovaná kopie. www.umsl.edu [online]. [cit. 2016-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-11-13.
- ↑ http://www.britannica.com/new-multimedia/pdf/wordat207.pdf
- ↑ http://www.ethnologue.com/show_language.asp?code=pbt
- ↑ http://www.reuters.com/article/latestCrisis/idUSL861250
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Paštúnové na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Flag of Iran. The tricolor flag was introduced in 1906, but after the Islamic Revolution of 1979 the Arabic words 'Allahu akbar' ('God is great'), written in the Kufic script of the Qur'an and repeated 22 times, were added to the red and green strips where they border the white central strip and in the middle is the emblem of Iran (which is a stylized Persian alphabet of the Arabic word Allah ("God")).
The official ISIRI standard (translation at FotW) gives two slightly different methods of construction for the flag: a compass-and-straightedge construction used for File:Flag of Iran (official).svg, and a "simplified" construction sheet with rational numbers used for this file.
.svg)
.svg){kind=link}
King Amanullah Khan of Afghanistan
Founder of the Awami National Party (ANP) in what is now the state of Pakistan. He also served as a politician in Pakistan as well as leader of the Red Shirt Movement, which had close ties to Gandhi of India.
Afghan children wait to receive basic medical care and clothing on Camp Clark, Khowst province, Afghanistan, Dec. 22. (Staff Sgt. Andrew Smith)
Muhammad Akbar Khan (1813-1845) was the son of Emir Dost Mohammad who was overthrown by the British in 1839 and replaced by Shah Shuja. In November 1841 Akbar Khan led the tribal insurrection against Shah Shuja which resulted in the death of the British envoys in Kabul. He also commanded the subsequent pursuit of the retreating British army from Kabul to Gandamak in 1842. He died in suspicious circumstances in 1845, with many suspecting that his father, who feared his ambitions, had poisoned him. (NAM. 1950-11-55-24)
Afghan President Hamid Karzai meets with Secretary of Defense Donald H. Rumsfeld in the Pentagon on June 14, 2004, to discuss security issues relating to his country. DoD photo by R. D. Ward. (Released) 040614-D-9880W-092
Ayub Khan (1857 (Kabul) - April 7, 1914 (Lahore), also known as "The Afghan Prince Charlie", was governor of Herat Province, which included more territory then today's province. As one of many sons of King Dost Mohammad Khan, he unsuccessfully attempted to become King of Afghanistan in 1879. In spite of that, he gained international recognition after defeating a large army of then British India during the Battle of Maiwand.
King Zahir Shah of Afghanistan
Zalmay Khalilzad as U.S. Ambassador to Iraq.