Pablo Carreño Busta

Pablo Carreño Busta
Pablo Carreño Busta na French Open 2019
Stát	Španělsko Španělsko
Datum narození	12. července 1991 (32 let)
Místo narození	Gijón, Španělsko[1]
Bydliště	Barcelona, Španělsko[1]
Výška	188 cm[1]
Hmotnost	74 kg[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	15 249 901 USD
Dvouhra
Poměr zápasů	268–212
Tituly	7 ATP, 11 challengerů, 12 Futures
Nejvyšší umístění	10. místo (11. září 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	4. kolo (2018, 2019, 2022)
French Open	čtvrtfinále (2017, 2020)
Wimbledon	1. kolo (2014, 2015, 2016, 2018, 2019, 2021, 2022)
US Open	semifinále (2017, 2020)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů	základní skupina (2017)
Olympijské hry	bronz (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	99–91
Tituly	4 ATP, 4 Futures
Nejvyšší umístění	16. místo (17. července 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2017)
French Open	2. kolo (2015, 2016)
Wimbledon	2. kolo (2019)
US Open	finále (2016)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240307a7. března 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
bronz	2020 Tokio	mužská dvouhra

Pablo Carreño Busta (* 12. července 1991 Gijón) je španělský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedm turnajů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvacet tři titulů ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2017 na 10. místě a ve čtyřhře pak v červenci téhož roku na 16. místě. Trénují ho krajané Samuel López a Cesar Fàbregas.^[1]

Ve španělském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 utkáním 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Rumunsku, v němž už za rozhodnutého stavu vyhrál ve dvou setech nad Adrianem Ungurem. Španělsko v sérii zvítězilo 4:1 na zápasy. Do roku 2021 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 2–4 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.^[3]

Španělsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu. Po semifinálové prohře s Rusem Karenem Chačanovem přehrál v zápase o bronz světovou jedničku Novaka Djokoviće.^[4]

Tenisová kariéra

Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše hodnocen v únoru 2009, kdy mu patřilo 6. místo.^[5]

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v roce 2008, když na turnaj v Irunu s dotací 15 tisíc dolarů obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Carlosi Rexachovi-Itoizovi.^[2] Premiérový singlový titul v této úrovni vybojoval ve španělské Melille po finálové výhře nad krajanem Andonim Vivancem-Guzmánem. Na challengerech ATP se poprvé objevil v roce 2010 v kvalifikaci v marockém Tangeru.^[2]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na turnaji Barcelona Open Banco Sabadell 2011, kde dostal od pořadatelů divokou kartu. Na úvod hlavní soutěže nestačil ve třech setech na francouzského hráče Benoîta Paireho.^[1] Premiérové finále na okruhu ATP Tour odehrál na Ecuador Open Quito 2016, když ve finále čtyřhry s Argentincem Guillermem Duránem porazili brazilskou dvojici Thomaz Bellucci a Marcelo Demoliner výsledkem 7–5 a 6–4.^[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2013, když postoupil z kvalifikace do hlavní části turnaje. V úvodním kole nenašel recept na Švýcara Rogera Federera, kterému podlehl ve třech setech.^[1]

2017: Semifinalista US Open a průnik do první světové desítky

Po čtvrtfinále na lednovém Apia International Sydney vypadl ve třetím kole Australian Open s Uzbekem Denisem Istominem.^[6] Mezi poslední čtveřici startujících se probojoval i v melbournské mužské čtyřhře po boku krajana Guillerma Garcíi Lópeze.^[7] Na buenosaireském Argentina Open jej před branami finále vyřadil pozdější vítěz Alexandr Dolgopolov z Ukrajiny po dvousetovém průběhu.^[8] Navazují týden prošel do debutového finále události kategorie ATP 500, když na cestě pavoukem Rio Open odvrátil mečbol norskému teenagerovi Casperu Ruudovi,^[9] než v zápase o titul podlehl Rakušanu Dominicu Thiemovi.^[10] Přesto si z brazilského turnaje odvezl trofej z mužského deblu, do něhož nastoupil s Uruguaycem Pablem Cuevasem.^[10] Deblový spoluhráč a dvojnásobný obhájce Cuevas jej pak vyřadila v semifinále Brasil Open v Sau Paulu.^[11]

Březnový BNP Paribas Open v Indian Wells znamenal první semifinálovou účast v sérii Masters poté, co ve čtvrtfinále odvrátil dva mečboly Cuevasovi.^[12] Na kalifornské události jej zastavila až světová trojka Stan Wawrinka po dvousetovém průběhu.^[13] Bodový zisk jej po turnaji posunul na nové kariérní maximum, 19. příčku. Na Miami Open v Key Byscaine obdržel volný los do druhého kola, aby jej v něm vyřadil Argentinec Federico Delbonis. Ve španělském týmu odehrál čtvrtfinále světové skupiny Davis Cupu proti Srbsku a z obou duelů odešel poražen. Ve dvouhře nestačil na Viktora Troického a s Marcem Lópezem prohrál i sobotní čtyřhru proti Troickému se Zimonjićem. Srbové zvítězili 4:1 na zápasy.

Antukovou sezónu otevřel na dubnovém Monte-Carlo Masters porážkou ve třetí fázi od světové dvojky Novaka Djokoviće ve třech setech.^[14] Do stejného kola se podíval i na Barcelona Open Banc Sabadell, kde na jeho raketě zůstali Tommy Robredo a Richard Gasquet, aby poté nestačil na šťastného poraženého kvalifikanta Juiči Sugitu.^[15] Na květnovém Estoril Open zvládl roli favorita, když jako nejvýše nasazený ve finále zdolal 33letou lucemburskou turnajovou trojku Gillese Müllera po dvousetovém průběhu. Během turnaje neztratil žádný set. Připsal si tak třetí singlový titul na okruhu ATP Tour a první z antukového povrchu.^[16]

Po časném vyřazení z Mutua Madrid Open i římského Internazionali BNL d'Italia se probojoval do svého premiérového čtvrtfinále na grandslamu. Na pařížské antuce French Open zdolal ve třetí fázi jedenáctého nasazeného Grigora Dimitrova^[17] a turnajovou pětku Milose Raonice po pětisetové bitvě.^[18]

Newyorské US Open přineslo první účast v grandslamovém semifinále, do něhož prošel bez ztráty sady. Mezi poslední osmičkou hráčů porazil Argentince Diega Schwartzmana^[19] a následně jej zdolal jihoafrický tenista Kevin Anderson po čtyřsetovém průběhu.

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 1 (0–1)

Stav	Rok	Turnaj	Povrch	Spoluhráč	Soupeři ve finále	Výsledek
Finalista	2016	US Open	tvrdý	Guillermo García-López	Jamie Murray Bruno Soares	2–6, 3–6

Zápasy o olympijské medaile

Mužská dvouhra: 1 (1 bronz)

Stav	rok	místo konání	povrch	soupeř	výsledek
Bronz	2020	Tokio, Japonsko	tvrdý	Novak Djoković	6–4, 6–7(6–8), 6–3

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 12 (7–5)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Finalista	1.	28. února 2016	São Paulo, Brazílie	antuka	Pablo Cuevas	6–7(4–7), 3–6
Finalista	2.	1. května 2016	Cascais, Portugalsko	antuka	Nicolás Almagro	7–6(8–6), 6–7(5–7), 3–6
Vítěz	1.	27. srpna 2016	Winston-Salem, Spojené státy	tvrdý	Roberto Bautista Agut	6–7(6–8), 7–6(7–1), 6–4
Vítěz	2.	23. října 2016	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	Fabio Fognini	4–6, 6–3, 6–2
Finalista	3.	26. února 2017	Rio de Janeiro, Brazílie	antuka	Dominic Thiem	5–7, 4–6
Vítěz	3.	7. května 2017	Estoril, Portugalsko	antuka	Gilles Müller	6–2, 7–6(7–5)
Vítěz	4.	29. září 2019	Čcheng-tu, Čína	tvrdý	Alexandr Bublik	6–7(5–7), 6–4, 7–6(7–3)
Vítěz	5.	11. dubna 2021	Marbella, Španělsko	antuka	Jaume Munar	6–1, 2–6, 6–4
Vítěz	6.	18. července 2021	Hamburk, Německo	antuka	Filip Krajinović	6–2, 6–4
Finalista	4.	26. září 2021	Méty, Francie	tvrdý (h)	Hubert Hurkacz	6–7(2–7), 3–6
Finalista	5.	24. dubna 2022	Barcelona, Španělsko	antuka	Carlos Alcaraz	3–6, 2–6
Vítěz	7.	14. srpna 2022	Montréal, Kanada	tvrdý	Hubert Hurkacz	3–6, 6–3, 6–3

Čtyřhra: 9 (4–5)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	6. února 2016	Quito, Ekvádor	antuka	Guillermo Durán	Thomaz Bellucci Marcelo Demoliner	7–5, 6–4
Finalista	1.	21. února 2016	Rio de Janeiro, Brazílie	antuka	David Marrero	Juan Sebastián Cabal Robert Farah	6–7(5–7), 1–6
Finalista	2.	27. února 2016	São Paulo, Brazílie	antuka	David Marrero	Julio Peralta Horacio Zeballos	6–4, 1–6, [5–10]
Finalista	3.	10. září 2016	US Open, New York, Spojené státy	tvrdý	Guillermo García-López	Jamie Murray Bruno Soares	2–6, 3–6
Finalista	4.	1. října 2016	Čcheng-tu, ČLR	tvrdý	Mariusz Fyrstenberg	Raven Klaasen Rajeev Ram	6–7(2–7), 5–7
Vítěz	2.	9. října 2016	Peking, ČLR	tvrdý	Rafael Nadal	Jack Sock Bernard Tomic	6–7(6–8), 6–2, [10–8]
Vítěz	3.	25. února 2017	Rio de Janeiro, Brazílie	antuka	Pablo Cuevas	Juan Sebastián Cabal Robert Farah	6–4, 5–7, [10–8]
Finalista	5.	20. května 2018	Řím, Itálie	antuka	João Sousa	Juan Sebastián Cabal Robert Farah	6–3, 4–6, [4–10]
Vítěz	4.	29. srpna 2020	New York, Spojené státy	tvrdý	Alex de Minaur	Jamie Murray Neal Skupski	6–2, 7–5

Vítězství na challengerech ATP a okruhu Futures

Dvouhra (23)

č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
1.	27. června 2009	Melilla, Španělsko	tvrdý	Andoni Vivanco-Guzmán	6–4, 6–4
2.	11. dubna 2010	Madrid, Španělsko	tvrdý	Kārlis Lejnieks	7–5, 6–7(5-7), 6–3
3.	23. ledna 2011	Mallorca, Španělsko	antuka	Pedro Clar-Roselló	2–6, 6–2, 6–3
4.	13. února 2011	Murcia, Španělsko	antuka	Pablo Santos	1–0skreč.
5.	29. května 2011	Alessandria, Itálie	antuka	Roberto Bautista Agut	3–6, 6–3, 7–5
6.	13. srpna 2011	Irun, Španělsko	antuka	Martín Alund	6-4, 6–7(4-7), 6–4
7.	4. září 2011	Città di Como, Itálie	antuka	Andreas Beck	6–4, 7–6(7–4)
8.	27. ledna 2013	Antalya, Turecko	tvrdý	Toni Androić	6–3, 6–2
9.	10. února 2013	Mallorca, Španělsko	antuka	Alessio di Mauro	6–1, 6–1
10.	17. února 2013	Mallorca, Španělsko	antuka	Taró Daniel	6–3, 5–7, 6–1
11.	24. února 2013	Murcia, Španělsko	antuka	Roberto Carballés Baena	6–7(7–9), 6–3, 6–3
12.	2. března 2013	Cartagena, Španělsko	antuka	Roberto Carballés Baena	6–1, 6–0
13.	17. března 2013	Badalona, Španělsko	antuka	Jordi Samper Montaña	2–6, 6–1, 7–6
14.	24. března 2013	Villajoyosa, Španělsko	koberec	Roberto Carballés Baena	6–3, 6–7, 6–3
15.	22. června 2013	Tanger, Maroko	antuka	Michail Kukuškin	6–2, 4–1skreč
16.	4. srpna 2013	El Espinar, Španělsko	tvrdý	Albano Olivetti	6–4, 7–6(7–2)
17.	18. srpna 2013	Cordenons, Španělsko	tvrdý	Grégoire Burquier	6–4, 6–4
18.	1. září 2013	Città di Como, Itálie	antuka	Dominic Thiem	6–2, 5–7, 6–0
19.	15. června 2014	Città di Caltanissetta, Španělsko	antuka	Facundo Bagnis	4–6, 6–4, 6–1
20.	21. června 2014	Mohammedia, Maroko	antuka	Daniel Muñoz de la Nava	7–6(7–2), 2–6, 6–2
21.	14. září 2014	Sevilla, Španělsko	antuka	Taró Daniel	6–4, 6–1
22.	21. června 2015	Perugia, Itálie	antuka	Matteo Viola	6–2, 6–2
23.	19. července 2015	Poznań, Polsko	antuka	Radu Albot	6–4, 6–4

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pablo Carreño Busta na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pablo Carreño na Wikimedia Commons
• Pablo Carreño na stránkách ATP Tour (anglicky)
• Pablo Carreño na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
• Pablo Carreño Busta na stránkách Davis Cupu (anglicky)
• Pablo Carreño na X (dříve Twitteru)
• Pablo Carreño Busta na Instagramu