Pablo Picasso

Pablo Picasso
Pablo Picasso (1962)
Pablo Picasso (1962)
Rodné jménoPablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno Crispín Crispiniano María Remedios de la Santísima Trinidad Ruiz Picasso
Narození25. října 1881
Malaga, ŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
Úmrtí8. dubna 1973 (ve věku 91 let)
Mougins, FrancieFrancie Francie
Příčina úmrtíplicní edém a srdeční selhání
Místo pohřbeníChâteau of Vauvenarg
NárodnostŠpaněl
Alma materKrálovská akademie múzických umění San Fernando (od 1897)
Escola de Arte e Superior de Deseño Pablo Picasso
Povolánímalíř, sochař, grafický designér, tiskař, choreograf, keramik, autor plakátů, ilustrátor, fotograf, kostýmní návrhář, designér, designér šperků, grafik, projektant, muralista, assemblage artist, kolážista, scénograf a kreslíř
RodičeJosé Ruiz y Blasco a Maria Picasso y López
Manžel(ka)Olga Khokhlova (1918–1955)
Jacqueline Roque (1961–1973)
Partner(ka)Fernande Olivier (1904–1912)
Eva Gouel (do 1915)
Marie-Thérèse Walter (1927–1935)
Dora Maar (1936–1944)
Françoise Gilot (1948–1953)
Nusch Éluard
DětiPaulo Ruiz Picasso
Maya Widmaier-Picasso
Claude Picasso
Paloma Picasso
PříbuzníLola Ruiz Picasso (sourozenec)
Josep Vilató Ruiz (synovec)
Javier Vilató y Ruiz (synovec)
Xavier Vilató (prasynovec)

Bernard Ruiz-Picasso a Marina Picasso (vnoučata)
Hnutíkubismus
Významná dílaGuernica
Avignonské slečny
Chicago Picasso
Three Musicians
Science and Charity
… více na Wikidatech
MecenášOlivier Sainsère
OvlivněnýHenri Rousseau
Paul Cézanne
africké sochařství
OceněníLeninova mírová cena (1962)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Guernica

Pablo Ruiz Picasso (25. října 1881 Malaga8. dubna 1973 Mougins) byl španělský malíř a sochař. Jeho celé jméno je Pablo Diego José Francisco de Paula Juan Nepomuceno María de los Remedios Cipriano de la Santísima Trinidad Ruiz y Picasso. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl. Byl aktivním členem francouzské komunistické strany (Parti communiste français).

Jeho obraz Alžírské ženy byl v květnu 2015 v newyorské aukční síni Christie's vydražen za 179,4 milionu dolarů (v přepočtu 4,4 miliardy korun), čímž se stal historicky nejdražším výtvarným dílem prodaným v aukci.[1]

Život

Pablo Picasso, 1953.
(c) Berthold Werner, CC BY-SA 3.0
Dům v Málaze, ve kterém se Pablo Picasso narodil

Narodil se v Malaze ve Španělsku, byl prvním dítětem José Ruize y Blasco a Maríe Picasso y López. Byl pokřtěn jako Pablo, Diego, José, Francisco de Paula, Juan Nepomuceno, Maria de los Remedios, a Cipriano de la Santísima Trinidad.

Picassův otec José Ruiz byl malířem, jehož specialitou bylo realistické zobrazení ptáků a který byl většinu svého života profesorem umění na škole řemesel a kurátorem v muzeu. Picasso už jako chlapec prokazoval vášeň i cit pro kresbu. Podle jeho matky bylo jeho první slovo „piz“, což je zkrácenina od lápiz, španělsky tužka.

Otec vyučoval Picassa různým technikám, např. kresbě a olejové malbě. Picasso studoval i na Akademii umění (Academia de San Fernando) v Madridu, ale studia nedokončil a po roce ji opustil.

Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s novinářem a básníkem Maxem Jacobem, který mu pomohl naučit se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje, hodně z Picassova díla se v té době muselo spálit kvůli teplu. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisoval jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso.

Portrét Pabla Picassa, který namaloval Juan Gris (1912)

První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Paříží, kde v roce 1904 začal jeho dlouholetý vztah s Fernande Olivierovou. Právě ona se objevuje v mnoha obrazech té doby. Poté, co získal slávu a nějaký majetek, odešel Picasso od Olivierové k Marcelle Humbertové, které říkal Eva. Svou lásku k ní Picasso vyjádřil v mnoha kubistických obrazech.

V Paříži poznal osobnosti jako byli André Breton, Guillaume Apollinaire a spisovatelka Gertrude Steinová.

V roce 1918 si Picasso vzal balerínu Olgu Chochlovou, která mu představila život ve vyšších vrstvách společnosti. Měli spolu syna Paula, ze kterého se později stal motocyklový závodník a také řidič svého otce.

Picasso se s Chochlovou často hádal. Ona trvala na společenském chování, zatímco on měl spíše sklony k chování bohémskému. V roce 1927 Picasso poznal sedmnáctiletou Marie-Thérèse Walterovou a začal si s ní tajnou aféru. Jeho manželství s Chochlovou brzy skončilo rozloučením. Rozvod Picasso nechtěl, protože podle francouzského práva by Chochlové připadla polovina jeho majetku. Zůstali tedy svoji až do roku 1955, kdy Chochlová zemřela.

Picasso dlouho pokračoval ve vztahu s Walterovou a měl s ní dceru, kterou pojmenovali Maia. Marie-Thérèse po zbytek života žila v naději, že si ji Picasso jednou vezme, oběsila se 4 roky po jeho smrti.

Dora Maar, fotografka a malířka, byla také po dlouhou dobu Picassovou milenkou. Nejblíž si byli na konci 30. a začátkem 40. let a byla to ona, kdo zdokumentoval obraz Guernica.

Po osvobození Paříže roku 1944 Picasso začal žít s mladou studentkou umění Françoise Gilotovou. Měli spolu dvě děti – Clauda a Palomu. Jako jediná z Picassových žen Gilotová Picassa roku 1953 opustila, údajně kvůli hrubému zacházení a nevěře. Picasso tím byl zdrcen a prošel těžkým obdobím, kdy si uvědomil, že ve svých 70 letech už není pro mladé ženy atraktivní a vypadá vedle nich spíš směšně. Několik kreseb z té doby to jasně ukazuje – znázorňují ošklivého trpaslíka a krásnou mladou ženu. Geneviève Laporte, která s Picassem zažila krátký milostný románek, vydražila v roce 2005 právě takové Picassovy kresby, na nichž je i ona sama.

Další Picassovou láskou byla Jacqueline Roque, která pracovala v hrnčířské dílně Madoura, kde Picasso vytvářel a maloval keramiku. Vzal si ji roku 1961 a byli spolu až do konce Picassova života. Tento sňatek také představoval část pomsty Gilotové. Ta se snažila najít způsob, jak by legitimizovala své dvě děti, které měla s Picassem. Picasso ji podporoval v tom, aby se rozvedla se svým manželem, a tvrdil jí, že si ji poté vezme. Místo toho si ale vzal Roqueovou.

Picasso byl známá osobnost a lidé se zajímali jak o jeho dílo, tak o jeho osobní život. Byl všestranným umělcem, dokonce účinkoval i ve filmu, kde vždy představoval sám sebe. V roce 1955 se podílel na filmu Le Mystère Picasso (Picassovo tajemství), který režíroval Henri-Georges Clouzot. V roce 1960 se objevil ve filmu Jeana Cocteaua Orfeova závěť.

Pablo Picasso zemřel 8. dubna 1973 v Mougins ve Francii během oběda s přáteli. Jeho poslední slova byla „Připijte si na mě, na mé zdraví, víte, že já už pít nemohu.“ Byl pochován na zahradě zámku Vauvenargues v departementu Bouches-du-Rhône. Jacqueline Roqueová nedovolila svým dětem, aby se zúčastnily pohřbu.

Pacifismus

Picasso zůstal během španělské občanské války, první světové války i druhé světové války nestranný a odmítl bojovat za jakoukoli stranu nebo zemi. Picasso o tom nikdy přímo nehovořil, ale podporoval domněnku, že je pacifista. Někteří z jeho současníků (například Georges Braque) měli za to, že tento postoj vychází spíš ze zbabělosti než z principu.

Jakožto španělský občan žijící ve Francii nepociťoval Piccaso touhu bojovat proti Němcům v první ani ve druhé světové válce. Ve španělské občanské válce byla pro Španěly žijící v zahraničí služba v armádě dobrovolná, navíc by vyžadovala dobrovolný návrat do vlasti. Picasso vyjádřil svůj nesouhlas s Frankem a fašismem pomocí umění, ale nikdy proti nim nešel bojovat přímo.

Neúčastnil se ani katalánského hnutí za nezávislost i přes to, že s ním vyjadřoval souhlas a sám se přátelil s aktivisty, kteří v něm byli. Žádné politické hnutí si nezískalo jeho podporu v nějakém větším měřítku. Je ale pravda, že vstoupil do komunistické strany.

Během druhé světové války zůstal Picasso v Paříži i v době, kdy ji okupovali Němci. Nacisté jeho styl malování nesnášeli, proto v té době nemohl vystavovat. Zavřel se však v ateliéru a dál tvořil. I přes to, že nacisté zakázali v Paříži odlévání bronzu, Piccaso pokračoval s bronzem, který k němu byl propašován francouzským hnutím odporu.

Po druhé světové válce Picasso znovu vstoupil do Francouzské komunistické strany, dokonce se účastnil mezinárodní mírové konference v Polsku. Jeho zájem o komunismus ochladl poté, co byl kritizován, že jeho portrét Stalina není dostatečně realistický. Loajálním členem strany ale zůstal až do své smrti. Ve svých myšlenkách se přibližoval spíš anarchistickému komunismu.

Picassovo dílo

Picassovo dílo lze rozdělit do několika období; jejich názvy jsou předmětem sporů, ale asi nejobvyklejší jsou: modré období (1901–1904), růžové období (1905–1907), období ovlivněné Afrikou (1908–1909), analytický kubismus (1909–1912), syntetický kubismus (1912–1919).

V letech 1939–1940 se konala v Muzeu moderního umění v New Yorku pod záštitou jeho ředitele Alfreda Barra retrospektiva Picassova až do té doby vytvořeného díla. Tato výstava Picassa proslavila a ukázala americké veřejnosti celý rozsah jeho umění. Mnozí historikové umění tehdy právě díky této výstavě svůj názor na Picassa přehodnotili.

Před rokem 1901

Picasso se začal učit u svého otce před rokem 1890. Jeho vývoj můžeme sledovat díky kolekci jeho raných prací, které jsou teď v Picassově muzeu v Barceloně. Jedná se o jednu z největších existujících sbírek, která dokládá vývoj díla jednoho umělce. V roce 1893 se z jeho děl vytratila jakási mladistvost a lze říci, že právě tímto rokem začíná kariéra Picassa jako malíře. Akademický realismus, dobře patrný na jeho dílech z poloviny 90. let 19. století, můžeme vidět např. na obraze První přijímání z roku 1896; na tomto velkém obrazu je Picassova sestra Lola.

V roce 1897 namaloval několik obrazů, které byly ovlivněny symbolismem. Byly to krajiny vyvedené v nepřírodních fialových a zelených tónech. Poté následovalo období, které je někdy nazýváno jako modernistické (léta 1899–1900). Picasso znal díla Rossettiho, Steinlena, Toulouse-Lautreca a Muncha, ale působila na něj i tvorba starých mistrů, jako byl například El Greco.

Modré období

V modrém období (1901–1904) tvořil Picasso tmavé obrazy vyvedené v modrých a modrozelených barvách, pouze zřídka použil teplejší barvy. Toto Picassovo období začalo snad ve Španělsku na jaře 1901 nebo v Paříži ve druhé polovině toho roku. Příčinou strohé barevnosti a smutných námětů (prostitutka, žebrák) mohla být Picassova cesta po Španělsku a také sebevražda jeho přítele Carlose Casagemase. Od podzimu roku 1901 vytvořil Picasso několik posmrtných portrétů Casagemase a v roce 1903 namaloval temný alegorický obraz La Vie (Život).

Stejná nálada panuje i na rytině s názvem Skromný pokrm z roku 1904, na které je žena a slepý muž, oba jsou vyhublí a sedí u skoro prázdného stolu. Téma slepoty se v Picassových obrazech tohoto období objevilo častěji; dalším častým tématem byli umělci, akrobati a harlekýni. Harlekýn – obvykle vyobrazený v oblečení se čtvercovým vzorem – se stal Picassovým osobním symbolem.

Růžové období

Pro růžové období (léta 1905–1907) je charakteristický veselejší nádech s oranžovými a růžovými barvami. Opět se zde často objevuje harlekýn. V roce 1904 se Picasso seznámil s Fernande Olivierovou. Vztah s ní a také vliv francouzských malířů se na Picassově tvorbě značně podepsaly; roku 1906 strávil Picasso s Olivierovou deset týdnů v odlehlé katalánské horské vesničce Gosol, kde na něj silně zapůsobilo primitivní románské umění.[2] Zde nastal radikální zlom v jeho malbě (Dva akty, 1906),[3] který byl později označen jako africké období.

Africké období

Na začátku Picassova afrického období (léta 1907–1909) stojí dvě postavy na obraze Avignonské slečny, které byly inspirovány předměty přivezenými z Afriky. Picassova tvorba v tomto období již předznamenala následující období – kubismus.

Analytický kubismus

Analytický kubismus (léta 1909–1912) je styl, který Picasso vytvořil společně s Braquem. Obrazy obou umělců byly v té době temné, vyvedené v hnědých barvách. Oba umělci malovali věci tak, jako by byly viděny z více úhlů najednou. Obrazy Picassa a Braqua z té doby jsou si velice podobné.

Syntetický kubismus

Syntetický kubismus (léta 1912–1919) je dalším stupněm kubismu. Umělec na obraz lepil i kusy papíru – často tapety nebo noviny. Jednalo se o první použití koláže v umění.[zdroj?!]

Klasicismus a surrealismus

Po První světové válce tvořil Picasso v neoklasicistním stylu. Tento „návrat k pořádku“ je viditelný v tvorbě mnoha umělců 20. let 20. století. Picassovy obrazy a kresby z té doby připomínají díla Ingrese.

V 30. letech 20. století vystřídal harlekýna jako hlavní motiv Picassových obrazů minotaurus. To můžeme zčásti přičíst Picassovu kontaktu se surrealisty, kteří minotaura často používali jako svůj symbol. U Picassa ho můžeme najít např. v jednom z jeho nejznámějších obrazů Guernica, který zobrazuje bombardování španělského města Guernica Němci v roce 1937. Dlouhou dobu bylo toto plátno v newyorském Muzeu moderního umění, v roce 1981 se vrátilo do Španělska a je instalováno v Madridu.

Skulptura v Chicagu

Pozdní dílo

Nové tvůrčí impulsy přišly po 2. světové válce, kdy se Picasso začal zabývat průmyslovým designem. Maloval na porcelánové talíře. Pro britsko-francouzskou firmu původem českého hedvábníka Ziky Aschera navrhoval design pro potisk hedvábných šátků,[4] které se tiskly v limitovaných sériích a brzy se prodávaly v aukcích.

Picasso byl jedním z 250 sochařů, kteří vystavovali v Muzeu umění ve Filadelfii v létě 1949.

50. letech 20. století se Picassův styl opět změnil, když začal tvořit interpretace děl starých mistrů. Vytvořil skupinu obrazů založených na Velazquezově obrazu Las Meninas – Dvorní dámy. Další díla založil na obrazech od Goyi, Poussina, Maneta, Courbeta a Delacroixe.

Dostal zakázku na vytvoření makety pro patnáctimetrovou sochu v Chicagu. Do projektu se vrhl s velkým zápalem a vytvořil skulpturu, která je považována za dvojsmyslnou a kontroverzní. Byla odhalena roku 1967 a stala se jednou z nejznámějších pamětihodností Chicaga. Picasso odmítl odměnu 100 000 dolarů a věnoval je občanům města.

Picassova pozdní díla byla směsicí různých stylů, jeho prostředky vyjadřování byly v neustálé proměně až do konce jeho života. Picasso se cele věnoval práci, byl odvážnější, jeho dílo barevnější a expresivnější. Mezi lety 1968 a 1971 vytvořil množství obrazů a stovky leptů. Jeho obrazy nebyly v jeho době vždy dobře přijímány a teprve později byl Picasso uznán za umělce, který byl často daleko před svou dobou.

Přátelé

Dne 4. listopadu 1955 fotograf Lucien Clergue navštívil Picassa v Cannes. Poprvé se však setkali několik let před tím na koridě v Arles, kde Lucien Clergue ukázal své fotografie Picassovi a ten chtěl vidět i ostatní snímky. Mladý Clergue mu pak léta své snímky posílal. Jejich přátelství trvalo 30 let, až do mistrovy smrti. Kniha Můj přítel Picasso (Picasso my friend) ukazuje důležité okamžiky jejich vztahu.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pablo Picasso na anglické Wikipedii.

  1. Padl aukční rekord, Picassovy ženy se vydražily za 4,4 miliardy korun [online]. Mladá fronta DNES, 2015-05-12 [cit. 2016-07-08]. Dostupné online. 
  2. BBC Culture: The moment that changed Picasso
  3. Two Nudes, 1906 by Pablo Picasso. www.pablopicasso.org [online]. [cit. 2021-11-16]. Dostupné online. 
  4. Konstantina Hlaváčková, Šílený hedvábník, Zika a Lida Archerovi. Katalog výstavy UPM Praha 2019

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

2004-09-07 1800x2400 chicago picasso.jpg
Picasso sculpture in Daley Plaza, Chicago, Illinois, US
Vincenzo Carrerese Paolo Monti - Servizio fotografico (Milano, 1953) - BEIC 6356204.jpg
Autor: Paolo Monti , Licence: CC BY-SA 4.0
Pablo Picasso in Milan, 1953. Inauguration of his exhibition at Palazzo Reale.
Pablo picasso 1.jpg
Pablo Picasso 1962
Picasso Signatur-DuMont 1977.svg
Signatur of Pablo Picasso, Edward Quinn: Picasso. DuMont, Köln 1977
Plaatsen Guernica van Picasso in Stedelijk Museum, Bestanddeelnr 907-8864.jpg
Autor: Herbert Behrens / Anefo, Licence: CC0
Collectie / Archief : Fotocollectie Anefo

Reportage / Serie : [ onbekend ]
Beschrijving : Plaatsen "Guernica" van Picasso in Stedelijk Museum
Datum : Snímek pořízen 11. července 1956
Locatie : Amsterdam, Noord-Holland
Trefwoorden : kunst, musea, schilderijen, tentoonstellingen
Persoonsnaam : Picasso, Pablo
Instellingsnaam : Stedelijk Museum
Fotograaf : Behrens, Herbert / Anefo
Auteursrechthebbende : Nationaal Archief
Materiaalsoort : Negatief (zwart/wit)
Nummer archiefinventaris : bekijk toegang 2.24.01.04

Bestanddeelnummer : 907-8864
Spain Andalusia Malaga BW 2015-10-24 13-13-30.jpg
(c) Berthold Werner, CC BY-SA 3.0
Spain, Malaga, Plaza de la Merced, Birthplace of Pablo Picasso