Pachycephalosauridae

Jak číst taxoboxPachycephalosauridae
Stratigrafický výskyt: Svrchní křída
alternativní popis obrázku chybí
Kresba pachycefalosaura, zástupce čeledi
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádCerapoda
InfrařádPachycephalosauria
ČeleďPachycephalosauridae
Sternberg, 1945
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čeleď Pachycephalosauridae byla skupinou býložravých dvounohých ptakopánvých dinosaurů, žijících v období křídy na území několika kontinentů. Formálně byl tento taxon stanoven roku 1945 paleontologem Charlesem Mortramem Sternbergem.[1]

Popis

Jejich velikost kolísala od desítek centimetrů až po zhruba 8 metrů. Typickým znakem byla kupolovitě ztluštělá lebka, vytvářející jakýsi "helmovitý" tvar hlavy. Tito býložravci žili zřejmě ve stádech a stávali se častou kořistí teropodních dinosaurů. Je možné, že se utkávali v ritualizovaných vnitrodruhových zápasech, hlavami se však zřejmě nesráželi. Spíše snad útočili na měkký bok protivníka. Někteří paleontologové se nicméně domnívají, že jejich kupolovitá zesílená lebeční klenba mohla sloužit k obraně před predátory i k ritualizovaným vnitrodruhovým zápasům.[2]

Typickým chováním zástupců této skupiny byly patrně právě tyto vnitrodruhové souboje v podobě srážení hlavami (lebečními dómy). Ačkoliv existují i jiné hypotézy, toto chování nachází pevnou podporu v některých novějších výzkumech fosilních lebek pachycefalosauridů.[3] Tito dinosauři se tedy utkávali v soubojích, při kterých se pravděpodobně sráželi svými kupolovitými lebkami, a to až rychlostí kolem 6,7 m/s (24,1 km/h).[4]

Podle výzkumu prezentovaného v roce 2022 mohli tito dinosauři spíše než srážení hlavami preferovat kopání oběma zadníma nohama, podobně jako dnešní klokani.[5][6]

Druhová rozmanitost

Pachycefalosauři patří mezi nejméně početné skupiny dinosaurů. Celkem je k červenci roku 2020 známo asi 22 druhů těchto ptakopánvých dinosaurů. To z nich činí pomyslně až sedmou nejpočetnější skupinu druhohorních dinosaurů, po teropodech (486), sauropodomorfech (373), ornitopodech (216), rohatých dinosaurech (ceratopsech, 114), ankylosaurech (95) a stegosaurech (28).[7]

Otázka masožravosti

Na základě stavby zubů pachycefalosaurů se někteří vědci domnívají, že alespoň u některých druhů z této skupiny se mohla vyskytovat částečná masožravost.[8][9]

Zástupci čeledi

Odkazy

Reference

  1. ↑ Sternberg, C. M. (1945). Pachycephalosauridae proposed for domeheaded dinosaurs, Stegoceras lambei n. sp. described. Journal of Paleontology. 19: 534–538.
  2. ↑ Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 240).
  3. ↑ Aaron D. Dyer, Aaron R. H. LeBlanc, Michael R. Doschak & Philip J. Currie (2021). Taking a crack at the dome: histopathology of a pachycephalosaurid (Dinosauria: Ornithischia) frontoparietal dome. Biosis: Biological Systems. 2 (2): 248-270. doi: https://doi.org/10.37819/biosis.002.02.0101
  4. ↑ SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 108)
  5. ↑ https://www.livescience.com/pachycephalosaur-dinosaurs-kickboxed-like-kangaroos
  6. ↑ https://www.deseret.com/2022/11/8/23447312/dinosaur-kicks-like-kangaroo-pachycephalosaurs
  7. ↑ SOCHA, Vladimír. Dinosauří statistika roku 2020. OSEL.cz [online]. 8. července 2020. Dostupné online.  (česky)
  8. ↑ https://www.nationalgeographic.com/science/2018/10/news-vegetarian-dinosaur-ate-meat-pachycephalosaurus-paleontology/?user.testname=none
  9. ↑ https://www.atlasobscura.com/articles/what-did-pachycephalosaurus-eat

Literatura

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Pachycephalosauria jmallon.jpg
Autor: Jordan Mallon, Licence: CC BY-SA 2.5
Sketch of a pachycephalosaur of uncertain systematical position and still (2003) not formally described. Its remains were found in the "Sandy Quarry" of the Hell Creek Formation, near Buffalo, South Dakota (USA). Initially reconstructed as Pachycephalosaurus wyomingensis by Michael Triebold later many attendees of an international symposium referred the remains to Stygimoloch spinifer because of the prominent spikes on the back of the skull.