Pacifické deštné lesy
Pacifické deštné lesy | |
---|---|
Letecký pohled na pacifický deštný les v Oregonu ve Spojených státech amerických | |
Ekologie | |
Biogeografická oblast | nearktická |
Biom | Deštné lesy mírného pásu |
Geografie | |
Státy | Spojené státy americké, Kanada, (Aljaška) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pacifické deštné lesy jsou ekoregion mírného klimatického pásu, rozkládající se na severozápadním pobřeží Severní Ameriky a patřící do biomu deštných lesů mírného pásu. Jsou charakteristické velkým množstvím srážek, oceanickým podnebím a převážným zastoupením jehličnanů, které zde dosahují velkého druhového bohatství a také značných rozměrů a stáří. Pouze malá část těchto lesů je však chráněna v rezervacích, převážná většina původních porostů byla v minulosti vykácena. Světovým fondem na ochranu přírody byly zařazeny na seznam nejcennějších ekoregionů Global 200.[1]
Obecná charakteristika
Deštné lesy pacifického pobřeží patří k nejproduktivnějším ekosystémům na světě, uvádí se, že množství vyprodukované biomasy je v nich vůbec největší na planetě.[2] Je to dáno především vysokými srážkovými úhrny (průměrně 1500–3000 mm ročně, ale v některých oblastech až 5000 mm ročně)[3] a také příznivým oceanickým klimatem, které je ovlivňováno teplým Aljašským proudem, se suššími, ale relativně chladnými léty a mírnými, velmi deštivými zimami.[4][5] Obvyklým jevem je vysoká vzdušná vlhkost a časté mlhy.[3] Vzhledem k vlhkosti zde není hlavním disturbančním činitelem oheň jako v jiných lesích amerického západu a vnitrozemí, ale větrné kalamity.[1]
Bioregion se rozkládá v úzkém pruhu podél pobřeží na návětrné straně od oceánu, zhruba mezi 40 a 60 stupni severní šířky. Nejdále na sever zasahují po ostrov Kodiak a přilehlé jižní pobřeží Aljašky, na jihu po horské polohy severní a střední Kalifornie (pohoří Klamath a Siskyou, jižní Kaskády). Deštné lesy rostou v nadmořských výškách od 0 zhruba do 600–1000 m a většinou nezasahují dále než 150 km od pobřeží, např. po západní svahy Kaskádového pohoří.[5]
Vegetace, flóra a fauna
Zdejším lesům dominují mohutně vzrůstné jehličnany, především jedlovec západní, jedlovec Mertensův, zerav obrovský, douglaska tisolistá, jedle obrovská, jedle líbezná, cypřišek nutkajský, v nižším patře tis západoamerický (Taxus brevifolia). Nejblíže u pobřeží obvykle převládá smrk sitka, který je tolerantní ke slanému spreji od moře.[5] Více na jihu roste toreja kalifornská či pazerav sbíhavý, vzácněji také sekvoj vždyzelená a sekvojovec obrovský. Na azonální stanoviště vyšších poloh jsou vázány různé borovice a cypřiše. Listnatých stromů je méně, zastoupeny jsou například dub Garryův, javor velkolistý, planika Menziesova nebo dubům příbuzný Notholithocarpus densiflorus; v údolích řek rostou břízy (Betula papyrifera), topoly nebo olše červená (Alnus rubra). Lesy mívají husté keřové patro tvořené ostružiníky a hlavně vřesovcovitými rostlinami, jako je libavka shalon a různé druhy brusnic.[5] Charakteristický je bujný růst kapradin, mnoho druhů plavuní a epifytických mechů. Půdy jsou nejčastěji podzolové, na hůře odvodněných místech se tvoří rašeliniště se svébytnou vegetací borovic a vřesovcovitých keřů (mamota drobnolistá a další).[6]
Ze zvířat se zde vyskytují baribalové (včetně vzácných bílých baribalů) a medvědi grizzly, jeleni karibu, vlci, rysi, vydry, množství ptactva (např. ohrožený puštík západní), obojživelníků a půdních bezobratlých. Produktivitu stanovišť zvyšuje také množství druhů hub.[5]
Ohrožení a ochrana
Vzhledem k ohromným zásobám dřeva byly tyto lesy v průběhu 20. století předmětem masivní a bezohledné exploatace, která vedla k likvidaci většiny přirozených porostů. Více zachovalých porostů je na severu (Britská Kolumbie a Aljaška), ve Spojených státech amerických zbývají nedotčené jen zlomky. Malé části jsou chráněny v přírodních rezervacích a národních parcích, k nejvýznamnějším patří:
- Olympijský národní park (Washington)
- Národní les Willamette (Washington)
- Národní park Chugah (Aljaška)
- Národní les Tongass (Aljaška)
- Národní park Pacific Rim (Britská Kolumbie, Vancouverův ostrov)
- Národní park Glacier Bay (Britská Kolumbie)
- Národní park Redwood (Kalifornie)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pacific temperate rainforests na anglické Wikipedii.
- ↑ a b Northern Pacific coastal forests | Ecoregions | WWF. World Wildlife Fund [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DAVIS, Wade. Rainforest: Ancient Realm of the Pacific Northwest. Graham Osboe (photography). White River Junction, Vt.: Chelsea Green Publishing Company, 2000. ISBN 1890132241. OCLC 41346323
- ↑ a b Central Pacific Northwest Coastal Forests. One Earth [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Northern Pacific Alaskan Coastal Forests. One Earth [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Holarctis – Oblast Skalistých hor – Sitecko-oregonská provincie | BOTANY.cz [online]. [cit. 2022-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Kanada, British Columbia, Pacific Rim National Park Reserve | BOTANY.cz [online]. [cit. 2022-01-03]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
Old-growth forest in the Opal Creek Wilderness, Willamette National Forest, Oregon.
An aerial view shows surf hitting the rocky cliffs of Cape Meares National Wildlife Refuge and Oregon scenic viewpoint. (Roy W. Lowe/USFWS)
Autor: Wsiegmund, Licence: CC BY 2.5
Vine Maple (light green leaves), Sword Fern (on both sides of trail), moss covered Bigleaf Maple limbs and roots, and hiker.
Autor: Sam Beebe, Licence: CC BY 2.0
Windy Bay forest in Gwaii Haanas National Park Reserve
Autor: Casey Yee, Licence: CC BY-SA 2.0
Waterfall and forest in Cascade Falls Regional Park, Fraser Valley, British Columbia