Padací jáma
Padací (chytací) jámy jsou hluboké jámy vykopané v zemi nebo postavené z kamení za účelem chytání zvířat. Jde o nejjednodušší a zároveň pravděpodobně nejstarší typ pasti.
Evropské skalní i jeskynní malby vypovídají o tom, že losi byli chytáni už v době kamenné. V severní Skandinávii je ještě v současnosti možno nalézt chytací jámy, které byly používány pro chytání losů, sobů, vlků a medvědů. Tyto několik metrů hluboké jámy, které mohou být až 4 metry široké a 7 metrů dlouhé, byly nahoře zakryty větvemi a listy. U jámy byla přivázana návnada, která měla zvěř přilákat (živá ovce, při chytání lišek kachna). Jámy měly příkré stěny lemované kůly, což mělo zvířeti znemožnit uniknutí z jámy. Zvíře spadnuvší do jámy se buď zabilo pádem na dole nastražený kůl, nebo bylo zabito nedaleko čekajícími lovci. Padací jámy se používaly ještě na počátku 20. století. V současnosti je chytání zvěře pomocí padacích jam v Česku, Německu a Rakousku zakázáno.
Přísloví
K padací jámě se vyjadřuje i jedno (nejen) české přísloví:
„ | Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá | “ |
Podobné citáty jsou i v Bibli.[1]
Reference
Související články
- Trou de loup
- Způsoby lovu zvěře
- Lov
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu padací jáma na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: Sakurambo, Licence: CC BY 2.5
Trou de loup -- a booby trap consisting of a concealed conical pit with a sharpened stake at the bottom
Autor: Tomassulc, Licence: CC BY-SA 4.0
popis a v pozadí jsou vidět chytací jámy na trojmezí NP Sarek, Stora Sjofallet a Padjelanta na území NP Stora Sjofallet při mé cestě z NP Abisko do 300 km vzdálené vesnice Sulitjelma v Norsku přes 4 národní parky.
Autor:
Georg Waßmuth.
Původně soubor načetl Geowas na projektu Wikipedie v jazyce němčina; transfer made by Claus Ableiter, Licence: CC BY-SA 3.0 dePit for hunting wolves in a wood near Hohenwart, Bavaria, Germany