Pakobra východní
Pakobra východní | |
---|---|
Pakobra východní | |
Stupeň ohrožení podle IUCN | |
málo dotčený[1] | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Řád | šupinatí (Squamata) |
Podřád | hadi (Serpentes) |
Čeleď | korálovcovití (Elapidae) |
Rod | pakobra (Pseudonaja) |
Binomické jméno | |
Pseudonaja textilis (Duméril, Bibron & Duméril, 1854) | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pakobra východní (Pseudonaja textilis) je druhý nejjedovatější had na světě. Patří do čeledi korálovcovitých hadů. Žije na rozlehlém území východní části Austrálie. Je běžnější a útočnější než taipan. Je aktivní především ve dne kromě velmi teplého počasí.
Vzhled
Tělo je zaoblené a štíhlé, hlava není zřetelně oddělená od těla. Průměrně se délka dospělého jedince pohybuje od 65 do cca 170 cm, avšak výjimečně může dosáhnout až 2,5 m.[2] Dospělí jedinci mají světle nebo tmavě hnědou, béžovou, oranžovožlutou, šedou nebo téměř černou barvu. Někdy mohou mít některé šupiny jinou barvu než zbytek těla. U mladých jedinců nejsou neobvyklé tmavší proužky, u dospělců jde o výjimku. Občas se za krkem nachází tmavě hnědý pruh.[2]
Výskyt
Tento druh hada se vyskytuje na velké části východní poloviny Austrálie s výjimkou Tasmánie. Byl také zaznamenán v jižní části Nové Guineje, kam byl zavlečen člověkem.
Ekologie a chování
Jedná se o plaza s denní aktivitou. Velkou část života tráví v podzemních norách či různých skrýších. Na povrchu je velice čilý, rychlý a pokud se cítí ohrožený i nebezpečný.[2]
Živí se především hlodavci, ptáky, žábami, ještěrkami, tilikvami, scinky, nebo jinými druhy hadů (potvrzena predace smrtonoše zmijího[3] a krajty kobercové). Byl zaznamenán i vnitrodruhový kanibalismus. Ke zdolání kořisti nepoužívá jen jed, ale i škrcení.[2]
Rozmnožování
Pakobra východní klade 10 až 35 vajec. Mladí jedinci jsou tmavě šedě nebo černě páskovaní a mají široký černý pás na hlavě. Po třech letech tyto pásy zmizí.
Jed, nebezpečí
Smrtelná dávka neboli LD50 jejího jedu je 0,04-0,05 mg/kg[2] a řadí se tak mezi nejjedovatější hady světa (obvykle se uvádí, že je druhá za taipanem menším).[4] Jed je neurotoxický a silně koagulační čili podporující srážení krve. Způsobuje i další poruchy kardiovaskulárního systému.
Pakobra východní je velmi nebezpečný had. Když hrozí, stočí se do tvaru písmene "S", zvedá se ze země a hlasitě syčí. Udeří rychle s otevřenou tlamou, jelikož má relativně krátké jedové zuby (3 mm). Spolu s taipanem velkým jde o jediné dva australské hady, kteří mohou zaútočit při pouhém vyrušení. Velice obtížně se s ní manipuluje. V důsledku svého značného rozšíření a relativní agresivitě způsobuje nejvíc uštknutí lidí a rovněž úmrtí ze všech australských hadů.[2]
Reference
- ↑ Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
- ↑ a b c d e f MIRTSCHIN, Peter, a kol. Australia’s Dangerous Snakes. Australia: CSIRO Publishing, 2017. S. 136–141.
- ↑ ROWLAND, Jesse, et al. Predation by an eastern brownsnake Pseudonaja textilis on a common death adder Acanthophis antarcticus (Serpentes: Elapidae). Herpetofauna. 2012, roč. 42, čís. 1,2, s. 28–37. Dostupné online.
- ↑ Facts and Figures: World's Most Venomous Snakes | Australian Venom Research Unit. web.archive.org [online]. 2015-01-11 [cit. 2020-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-01-11.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu pakobra východní na Wikimedia Commons
- Taxon Pseudonaja textilis ve Wikidruzích
Média použitá na této stránce
Autor:
- Information-silk.png: Mark James
- derivative work: KSiOM(Talk)
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Large Eastern Brown Snake - Tamban Forest near Kempsey, estimated length 1.7 metres
Autor: Matt from Melbourne, Australia, Licence: CC BY 2.0
Northern Victoria. (Pseudonaja textilis VS Tiliqua scincoides scincoides)
Autor: Casliber, Licence: CC BY-SA 4.0
Range map of eastern brown snake (Pseudonaja textilis). Base map is File:Australia blank map in grayscale.png. Information on Australian range is from IUCN page. New Guinea items from this paper.