Palác Granovských z Granova
| Palác Granovských z Granova | |
|---|---|
 Palác Granovských z Granova, pohled z nádvoří Ungeltu | |
| Základní informace | |
| Sloh | Renesance |
| Výstavba | Po roce 1558 |
| Materiál | Zdivo |
| Stavebník | Granovští z Granova |
| Poloha | |
| Adresa | Týn 639/1 Praha 1, Staré Město 110 00 Praha 1,  Česko |
| Ulice | Týn a Týnská |
| Souřadnice | 50°5′17,16″ s. š., 14°25′23,88″ v. d. |
  palác Granovských z Granova palác Granovských z Granova, Praha | |
| Další informace | |
| Kód památky | 44532/1-349 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) (součást památky Ungelt) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Palác Granovských z Granova, také dům Granovských nebo Ungeltní dům, je renesanční palácová budova s arkádovým ochozem v prvním patře dvorního průčelí. Palác stojí v areálu Ungeltu, v jehož rámci je chráněn jako kulturní památka České republiky,[1] na adrese Týn 639/1, Staré Město, Praha 1.
Historie paláce
Pozemek, na kterém palác stojí, získal dekretem císaře Ferdinanda I. v roce 1558 správce Ungeltu Jakub Granovský z Granova. Za to však byl povinen zajistit otvírání a zavírání bran mýtnice – Ungeltu.
Původní "ungeltní dům" stál již od středověku na místech nynějších domů čp. 639, 640 a 1049. Renesanční přestavbou realizovanou v letech 1559–1560 Jakubem Granovským prošla nejprve část odpovídající domu čp. 640 a západnímu křídlu domu čp. 639, o něco později bylo přestavěno i severní dvorní křídlo čp. 639; stavební vývoj domu čp. 1049 (dům U Váhy) byl odlišný.
Rodu Granovských patřil palác do roku 1620, v roce 1623 byl prodán Pavlu Michnovi z Vacínova a roku 1630 Janovi Petráčkovi z Vokounštejna. V roce 1667 došlo k rozdělení renesančního paláce; část odpovídající domu čp. 640 (dům V Starém Ungeltě nebo Petráčkovský dům) je považována za samostatný objekt a jako palác Granovských je dnes zpravidla označován pouze dům čp. 639, tedy dvoukřídlá budova na půdorysu L s krátkým západním křídlem a průjezdem do Týnské ulice a delším severním křídlem s fasádou obrácenou do Týnského dvora (formálně došlo k rozdělení na dvě čísla popisná až v roce 1806).[2]
Palác Granovských patří k k nejčistším projevům italské renesance v Praze.[3] Malby v prvním a druhém patře budovy technikou chiaroscura (šerosvitu) vytvořil italský mistr Francesco Terzio. Malby znázorňují alegorické postavy a ve druhém patře paláce jsou zachyceny biblické motivy (Adam a Eva, Kain a Ábel, Lót a jeho dcery, Abrahám obětující Izáka, Josef a Putifarka, Samson a Dalila, David a Batšeba).
Po roce 1713 byl palác součástí týnského záduší. V letech 1864–1876 byly malby fasády západního křídla nad průjezdem z Týnské ulice otlučeny, malby dvorního křídla byly opraveny v roce 1886 podle návrhu architektů Jana Kouly a Josefa Fanty. Znovu byly malby restaurovány v roce 1925.[4]
Během doby se také měnilo využití paláce. Po roce 1948 bylo např. přízemí využíváno jako sklady a dílny, v prvním a druhém patře byly učebny Krajského ústavu pro další vzdělávání učitelů a bytové prostory.[2]
Po roce 1989 se dům čp. 639 stal opět církevním majetkem, jeho vlastníkem je Arcibiskupství pražské. Část je pronajímána jako kancelářské prostory, část slouží jako restaurace.
Galerie
Západní křídlo, pohled z Týnské ulice
Arkády jižního průčelí
Fresky na jižním průčelí
Odkazy
Reference
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2012-09-13]. Identifikátor záznamu 156897 : Celnice Ungelt. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b Babická (2014), s. 18
- ↑ Poche, Preiss (1975), s. 29
- ↑ Vlček (1996), s. 431
Literatura
- BABICKÁ, Lenka. Palác Granovských v Ungeltu. Praha, 2014. 111 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Katolická teologická fakulta. Vedoucí práce Markéta Jarošová. Dostupné online.
- RUTH, František. Kronika královské Prahy a obcí sousedních. Díl 3. Praha: Pavel Körber, 1904. Dostupné online. S. 1059–1060.
- Nemovité kulturní památky hlavního města Prahy. Operativní příruční seznam ke Státnímu seznamu nemovitých kulturních památek. Praha: Pražské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1976. 332 s. S. 60.
- POCHE, Emanuel; PREISS, Pavel. Pražské paláce. 2. vyd. Praha: Odeon, 1978. 399 s. S. 28–29.
- POCHE, Emanuel. Prahou krok za krokem. 2. vyd. Praha: Panorama, 1985. 472 s. S. 190.
- VLČEK, Pavel, et al. Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov. 1. vyd. Praha: Academia, 1996. 639 s. ISBN 80-200-0563-3. S. 431–434.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu palác Granovských z Granova na Wikimedia Commons - Palác Granovských na digital-guide.cz
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: MrGreg + Alexrk2 + OpenStreerMaps.org, Licence: CC BY-SA 3.0
Mapa Prahy k využití pro geolokaci vytvořená pomocí OpenStreetMaps.org s úpravou barev a zvýrazněním hranic.
Autor: Packare, Licence: CC0
Renesanční arkády paláce Granovských (kolem roku 1560)
Autor: Packare, Licence: CC0
Sgrafitová renesanční výzdoba paláce Granovských v Ungeltu. Námětem je obětování Izáka.
Coat of arms of Prague
_01(js).jpg)
