Palackého most

Palackého most
Základní údaje
Kontinent	Evropa
Stát	Česko Česko
Kraj	Hlavní město Praha
Město	Praha
Číslo mostu	V-024
Doprava	pěší, silniční a tramvajová
Přes	Vltava
Projektant	Bedřich Münzberger Josef Reiter
Souřadnice	50°4′22″ s. š., 14°24′44″ v. d.
Parametry
Materiál	stavební kámen
Délka	228,8 m
Šířka	13,9 m
Mapa
Další data
Kód památky	44470/1-2109 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Palackého most je silniční most přes Vltavu v Praze. Vznikl v letech 1876–1878 podle projektu Bedřicha Münzbergera a Josefa Reitera pro zpřístupnění rychle rozvíjejícího se průmyslového Smíchova. Provoz na něm byl zahájen 22. prosince 1878.^[1]

Nyní je to na území Prahy třetí nejstarší dochovaný most přes Vltavu, šestý ve směru jejího toku a z toho první, po němž je vedena tramvajová trať.

Pojmenování

Dříve se mostu říkalo Kamenný z Podskalí na Smíchov^[2] nebo Podskalský,^[3] ale brzy dostal jméno po Františku Palackém, stejně jako navazující ulice na smíchovské straně (nynější Lidická).

• před oficiálním pojmenováním: Podskalský most (podle Podskalí, byť železný Vyšehradský železniční most byl také tak nazýván), Kamenný most na Smíchov^[1][4]
• 1878–1940: Palackého most (František Palacký)
• 1940–1945: Mozartův most (Wolfgang Amadeus Mozart)
• od 1945: Palackého most

Historie

Při jeho stavbě bylo v Praze poprvé použito kesonové založení pilířů, které dodaly Ringhofferovy závody na Smíchově. Již při stavbě bylo počítáno s tím, že bude v budoucnu rozšířen. Od roku 1897 byla na strážní budky na obou koncích mostu osazena čtyři sousoší od Josefa Václava Myslbeka. Šlo o sousoší motivovaná starými českými pověstmi a Rukopisem královédvorským, čtyři dvojice postav: Ctirad a Šárka, Libuše a Přemysl, Lumír a Píseň, Záboj a Slavoj.

Od roku 1883 byla po něm jako po prvním pražském mostě vedena linka koněspřežné tramvaje. Po tomto mostě chodil v letech 1911 a 1912 Albert Einstein, když byl v Praze profesorem na německé univerzitě. Jeho cesta tudy vedla z Lesnické ulice na Smíchově, kde bydlel, do Viničné ulice č. 7.

Ke konci druhé světové války byla při leteckém náletu v únoru 1945 sousoší na mostě silně poškozena. Později byla přemístěna do Vyšehradských sadů.^[5] Zároveň v souvislosti s odstraňováním škod po bombardování došlo v letech 1950–1951 k rozšíření mostu do dnešní podoby.

Popis

Most je kamenný a má sedm kleneb. Střední o průměru 32 m, po obou stranách pak 30,4 m, 28,8 m a u břehů 27,2 m. Po válce byl rozšířen z 7,7 m na 10,3 m pro dopravu, chodníky z 1,5 m na 1,8 m. Celkově se tedy šířka zvětšila z 10,7 na 13,9 m. Jeho délka činí 228,8 m. Po mostě vede běžná dvoukolejná tramvajová trať spojující Palackého náměstí na pravém břehu se smíchovskou křižovatkou U Anděla na levém břehu.

Zhlaví pilířů a klenbové kvádry jsou z modré žuly, zábradlí z bílého kararského mramoru a poprsní zdi z červeného pískovce. Most byl původně „barevný“ – jako nový měl prvky s národními barvami, které ale působením exhalací brzy zanikly.

Reference

Literatura

• SOUKUP, Jiří. Pražské mosty : Studie se zřetelem na současné podniky. Praha: Weinfurter, 1904. Dostupné online. Kapitola Most Palackého. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Palackého most na Wikimedia Commons
• Palackého most Archivováno 12. 7. 2020 na Wayback Machine., Encyklopedie mostů
• Palackého most, Praha virtuální
• Palackého most, web Pražské tramvaje