Paladin

Píseň o Sasech; boje Karla Velikého se Sasy, 13. století

Paladin (latinsky palatinus) je termín, kterého bylo ve starověkém Římě užíváno pro císařovu palácovou gardu (Scholae Palatinae) umístěnou v císařském paláci na kopci Palatin v Římě). V raném středověku se jako paladin označoval význačný hodnostář těšící se panovníkově obzvláštní důvěře (k paladinům byli např. počítáni družiníci Karla Velikého v Písni o Rolandovi), jakož i pro čelné představitele papežského dvora. Později se vyvinul jednak v šlechtický titul (comes palatinus neboli falckrabě), jednak ve vysoký zemský (palatin) či dvorský (Hofpfalzgraf) úřad.

Paladin v dnešním vědomí

V moderní literatuře a počítačových hrách je postava paladina představována jako bojovník ve službách Boha/boha/bohů či jen nedefinovaného světla, vycházející z představ a ideálů křižáckých rytířů, především duchovních rytířských řádů (templáři, johanité, němečtí rytíři aj.). Paladin je zobrazován jako bojovník bojující s nečistými silami zla. Na rozdíl od běžného válečníka se paladin vyznačuje silným odhodláním, hrdinstvím, zbožností a lstí, mnohem spíše než velkou sílou či hbitostí. Často je obdařen zvláštními schopnostmi (např. léčením dotykem) které se velice podobají zázrakům křesťanských světců.

Odkazy

Související články


Média použitá na této stránce

La guerre entre Charlemagne et les Saxons.jpg
Píseň o Sasech; boje Karla velikého se Sasy