Paleoart

Paleoart (také paleo-umění neboli umění rekonstrukce pravěkého života) je výtvarný obor zabývající se rekonstrukcí života v pravěku a zobrazováním jednotlivých pravěkých organismů. Dlouhou dobu se jednalo o malou oblast fiktivní výtvarné tvorby, v současnosti už se však paleoartu věnují desítky až stovky umělců profesionálně.[1] Tento termín zavedl poprvé v roce 1987 americký výtvarník Mark Hallett.[2]

Historie

Obraz dravých dinosaurů rodu Dryptosaurus ("Laelaps") od Charlese R. Knighta (1897).

První zpodobnění původců zkamenělin je známo již z období antiky, kdy například na korintské váze z poloviny 6. století př. n. l. nalezneme "trójskou příšeru", založenou zřejmě na pozorování lebky třetihorního žirafovitého kopytníka rodu Samotherium. Podobně i zobrazení mytického gryfa může mít základ v pozorování lebek dinosaurů rodu Protoceratops nebo jiných pravěkých zvířat.[3]

V období raného novověku se objevují první záměrné rekonstrukce původců fosilií, například první obrazy mamutů a později i dinosaurů, ptakoještěrů a dalších.[4] Kolem roku 1830 vznikají první rekonstrukce pravěkých ekosystémů, například známý obraz Duria Antiquior od britského přírodovědce Henryho De la Beche.

Obraz Duria Antiquior (pravěký Dorset) od Henryho De la Beche (1830).

Ve 20. století se postupně objevuje množství významných osobností paleoartu, jako je Charles R. Knight, Rudolph Zallinger nebo Zdeněk Burian. Jejich výtvarný vliv přetrval často až do současnosti a jejich dílo je stále populární (byť často již neodpovídá novým paleontologickým poznatkům). Samostatnou kapitolou je také zobrazování pravěkých rostlin, což je rovněž umění s dlouhou tradicí.[5]

Arambourgiania philadelphiae - moderní rekonstrukce v podání Marka Wittona (2017).

V současnosti jsou hojně využívány moderní digitální technologie malby. Mezi známé paleo-umělce patří například Mark Witton, John Sibbick, Julius T. Csotonyi, Luis V. Rey a další. V České republice patří ke známým protagonistům tohoto oboru například Petr Modlitba, Jan Sovák, Josef Moravec nebo Vladimír Rimbala.

Odkazy

Reference

  1. ↑ https://chasmosaurs.com/survey/
  2. ↑ Hallett, Mark (1987). "The scientific approach of the art of bringing dinosaurs back to life". In Czerkas, Sylvia J.; Olson, Everett C. (eds.). Dinosaurs Past and Present (vol 1). Seattle: University of Washington Press. ISBN 978-0938644248.
  3. ↑ Mayor, Adrienne (2011). The First Fossil Hunters: Paleontology in Greek and Roman Times (second edition). Princeton University Press. ISBN 978-0-691-15013-0.
  4. ↑ Georgios A. Florides & Paul Christodoulides (2021). On Dinosaur Reconstruction: An Introduction to Important Topics of Paleontology and Dinosaurs. Open Journal of Geology. 11: 525-571. doi: 10.4236/ojg.2021.1110028.
  5. ↑ Carolyn Beans (2022). Science and Culture: Artists join paleobotanists to bring ancient plants to life—and pique viewer interest. Proceedings of the National Academy of Sciences. 119 (8): e2201070119. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2201070119

Literatura

  • Paul, Gregory S. (2000). "A quick history of dinosaur art". In Paul, Gregory S. (ed.). The Scientific American Book of Dinosaurs. New York: Byron Preiss Visual Productions, Inc. ISBN 978-0312262266.
  • Witton, Mark P. (2018). The Palaeoartist's Handbook: Recreating prehistoric animals in art. U.K.: Ramsbury: The Crowood Press Ltd. ISBN 978-1785004612.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Laelaps-Charles Knight-1897.jpg
Leaping Laelaps - Two Laelaps/Dryptosaurus fighting.
Arambourgiania philadelphiae.png
Autor: Mark Witton, Licence: CC BY-SA 4.0
Two giant, long-necked azhdarchids—the Maastrichtian species Arambourgiania philadelphiae—argue over a small theropod. Because large predatory theropods are unknown on Late Cretaceous Haţeg Island, giant azhdarchids may have played a key role as terrestrial predators in this community.
Duria Antiquior.jpg
Duria Antiquior famous watercolor by the geologist Henry de la Beche depicting life in ancient Dorset based on fossils found by Mary Anning.